Koncem září se v New Yorku konal globální klimatický summit. Předseda české vlády Andrej Babiš tam však prostor nedostal – neměl co konkrétně nabídnout. Souběžně jednala v Bruselu Rada EU pro dopravu, telekomunikace a energetiku. Odpovědní ministři zde rozhodovali také o rozvoji obnovitelných zdrojů v EU v příští dekádě. A ukázalo se, že ani v tom Česko není příliš aktivní.
Výtah z rozhovoru, který vyšel v časopise Energie 21 č. 5/2019.
Průběh klimatického summitu i jednání Rady EU vyvolává otázku, zda to Česká republika myslí s ochranou klimatu opravdu vážně. Jaké jsou tedy hlavní problémy rozvoje OZE v rámci naší energetiky? Zeptali jsme se RNDr. Martina Bursíka, ekologa a politika, který spolupracuje s Komorou OZE zejména v oblasti analýzy evropské legislativy.
Nedávné jednání ministrů zemí EU v Bruselu hodnotilo i plnění Národních klimatických plánů. Jak si stojí Česká republika?
V národních energeticko-klimatických plánech stanoví členské státy EU své cíle v rozvoji obnovitelných zdrojů energie do roku 2030. Každý stát je unikátní, má jiné startovní podmínky i potenciál rozvoje obnovitelných zdrojů. Evropa si stanovila společný unijní cíl podílu 32 % OZE do 2030, který mají tvořit součty příspěvků jednotlivých členských států. Evropská komise i Komora OZE měla od počátku k dispozici výpočty, které naznačovaly, že spravedlivý příspěvek ke společnému cíli bude znamenat vzrůst podílu obnovitelných zdrojů z dnešních zhruba čtrnácti procent na dvacet čtyři během následujících deseti let.
Ministerstvo průmyslu však předložilo vládě plán s podstřeleným cílem pouhých 20,8 %. Navíc, drtivá většina nárůstu podílu OZE se měla odehrát v sektoru výroby tepla, výroba elektřiny měla poskočit mezi lety 2016 a 2030 jen o 0,6 procentního bodu. Jenže Česká republika bude – při nevyhnutelném odstavování uhelných elektráren – potřebovat nejen nové zdroje tepla, ale zejména elektřiny.
Evropská komise nám vrátila plán k přepracování, do konce roku musí vláda předložit plán aktualizovaný, který zaručí podíl zhruba 23 % OZE, což by mohlo být pro ministra přijatelné, soudě podle jeho vyjádření pro Českou televizi. Je to asi dobrý kompromis, ale Komora OZE upozorňuje, že to je zbytečně nevyužitá příležitost a tvrdí, že i střední scénář rozvoje OZE nás dostane na víc než 24 %.
Zdánlivě nepatrný rozdíl tří čtyř procentních bodů znamená v roce 2030 zhruba dvakrát vyšší podíl OZE na výrobě elektřiny a to už začíná znít trochu optimisticky. Končí éra blokování rozvoje větrných elektráren a velmi, velmi pomalého nárůstu střešních fotovoltaik. Stát se bez rozvoje těchto vůbec nejperspektivnějších zdrojů elektřiny neobejde.
Poslední a možná nejdůležitější otázkou je, z čeho by měla být podpora nových instalací hrazena. Komora OZE navrhuje využít výnosy z obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. V období 2011 až 2020 bylo více než 80 % tzv. “povolenek zdarma” využito způsobem, který je v rozporu s politikou ochrany klimatu. Peníze byly využity na modernizaci uhelných elektráren (které teď budeme odstavovat), na elektrárnu Ledvice (jejíž provoz bude ukončen také) a na další uhelné zdroje. Tentokrát stát tuto chybu nezopakuje. Na rozvoji OZE tedy vydělají domácnosti díky levnější elektřině, jejichž rozvoj zaplatí z velké části výrobci špinavé energie a evropská solidarita.
Jak by v plánu měly být stanoveny podíly jednotlivých obnovitelných zdrojů?
Vládní plán předpokládal, že 71 % rozvoje OZE v letech 2021 až 2030 se odehraje v sektoru vytápění a chlazení, 14 % v sektoru dopravy (kde je fixní podíl pro všechny členské státy a pouhých 16 % v sektoru výroby elektřiny. Co se výroby tepla týče, návrh Plánu předpokládal více než třetinové navýšení výroby tepla ve spalování biomasy ve velkých zdrojích - v teplárnách a elektrárnách. To se týká sena, slámy a lesní biomasy. Asociace biomasy CZ Biom by podle všech předpokladů měla takovému plánu tleskat, ale opak je pravdou. Experti na biomasu si uvědomují, že vládní návrh šel s exploatací biomasy tak daleko, že by při jejím získávání nebyla dodržena kritéria udržitelnosti. Proto Komora takový návrh odmítla.
U fotovoltaických a větrných elektráren mělo ale – podle návrhu plánu – docházet mezi lety 2021 a 2030 k meziročnímu nárůstu o pouhých přibližně 42 MW pro fotovoltaické a 27 MW pro větrné elektrárny. Proto Komora OZE tyto hodnoty rozporuje. V Česku bychom v roce 2030 mohli pohodlně spotřebovávat nejméně 23 % energie z OZE. Tomu odpovídá pro rok 2030 spotřeba ve výši 16 670 TJ elektřiny z větru a 19 897 TJ z fotovoltaiky. A to odpovídá průměrnému ročnímu přírůstku instalované kapacity zhruba na úrovni 147 MW pro větrné elektrárny a na úrovni 346 MW pro fotovoltaiku. To už jsou čísla, za která bychom se nemuseli stydět.*
Připravil Jiří Trnavský ve spolupráci s Komorou OZE
Obrázky:
Větrné elektrárny by dokázaly pokrýt zhruba třetinu veškeré spotřeby elektřiny v Česku. Foto archiv/Siemens
Martin Bursík. Foto archiv Komora/OZE
