Rada EU schválila finální znění směrnice o energetické náročnosti budov, jejímž cílem je dosažení bezemisního fondu budov v roce 2050.Hlavní teze směrnice byly vyjednány za českého předsednictví, kdy členské státy získaly široké pole působnosti, jak požadavky směrnice naplnit. V následujících dvou letech, tedy v tzv. transpozičním období, bychom měli v Česku aktualizovat národní strategii renovací budov, tak aby se tempo kvalitních celkových renovací zvýšilo třikrát. Musíme také vhodně nastavit definici tzv. bezemisní budovy, která by měla mít velmi nízkou potřebu energie na vytápění a chlazení a spolehlivý zdroj bezemisního tepla či elektřiny.
Budovy představují 40 % konečné spotřeby energie v členských státech Evropské unie a 36 % jejích emisí skleníkových plynů souvisejících s energií. Přitom 75 % budov v Unii je stále energeticky neúčinných. V Česku tři čtvrtiny, tedy 716 tisíc rodinných domů postavených před rokem 1980 nejsou zrenovovány vůbec nebo prošly jen částečnými úpravami. U bytových domů potřebuje důkladně zrenovovat přibližně polovina z celkového počtu 207 540.
Domy ale renovujeme pomalu, aktuální tempo je 1– 1,2 % renovací ročně, což pro představu znamená jen kolem 10 000 rodinných domů ročně. Mezi odborníky panuje shoda, že toto tempo je potřeba zvýšit na 3 % ročně.
„Majitelé domů se nemusí obávat, že by jim ze směrnice plynuly nějaké nové povinnosti. Bezemisní fond budov v roce 2050 znamená, že česká vláda musí výrazně rozšířit podporu pro především středně a nízkopříjmové skupiny obyvatel, aby si postupně dokázaly svoje domy kvalitně zrenovovat a neinvestovaly jen do dílčích a málo účinných opatření. Trojnásobného zrychlení renovací domů dosáhneme kombinací bezplatného a široce dostupného poradenství, pomocí s projektovou přípravou, nízkoúročenými půjčkami a dotacemi zvýhodňujícími komplexní renovace. To vše už u nás částečně funguje a tisíce lidí už si v rámci programu Nová zelená úsporám svoje domy opravily. Nezačínáme tedy na zelené louce, ale můžeme navázat na již fungující a vyzkoušené nástroje,“ tvrdí Vítězslav Malý, ředitel Centra pasivního domu.
Podle odsouhlaseného znění směrnice budou všechny nově postavené budovy od roku 2030 "budovami s nulovými emisemi". Definuje je velmi nízká energetická náročnost, nulové emise uhlíku z fosilních paliv v místě, kde stojí, a nulové nebo velmi nízké množství emisí skleníkových plynů z jejich provozu. V novostavbách dosud často využívané kotle na zemní plyn by měly být nahrazeny tepelnými čerpadly, soustavou zásobování teplem nebo kotli na biomasu. Pokud to bude technicky možné, budova bude muset instalovat fotovoltaickou elektrárnu. Nová pravidla začnou platit v roce 2028 pro veřejný sektor a od roku 2030 pak pro všechny nově postavené budovy. Podle Michala Čejky, konzultanta energetických úspor z Centra pasivního domu zavádí směrnice pojem bezemisní budova, což může vyvolávat představu fatálního zpřísnění, ale reálně tomu tak není. "Definici si stanovíme sami podle toho, co je u nás proveditelné a realistické. V případě novostaveb předpokládáme, že se bude jednat o budovu s velmi nízkou energetickou náročností, která nebude využívat energii z fosilních paliv a část své spotřeby pokryje vlastní výrobou z obnovitelných zdrojů. Oproti současným stále poměrně benevolentním legislativním požadavkům lze předpokládat zpřísnění přibližně o 10 %. Samozřejmě s výjimkami a dalšími možnostmi. Jednou z cest, jak požadavky splnit, může být například využití sdílení energie z obnovitelných zdrojů v rámci energetických komunit." Bezemisní by měly být do roku 2050 všechny budovy, ale pro renovace bude definice cílového stavu stanovena odlišně.
„Definici bezemisní budovy pro stávající budovy si musíme vytvořit tak, aby až na výjimky sloužila jak pro starší vícegenerační dům, tak chalupu v horách, prvorepublikovou vilku nebo panelák. U řady běžných domů dává smysl postupně zlepšovat jejich stav kombinací kvalitního zateplení, dobře těsnících oken a tepelného čerpadla s fotovoltaikou. U historických domů se úsporná opatření dají provést uvnitř budovy nebo jinak, aby nebyl narušen jejich estetický ráz. Místo bezemisního zdroje přímo v budově bude také možné budovy vytápět dekarbonizovaným teplem z tepláren nebo využít energii třeba z místních obnovitelných zdrojů,“ dodává Michal Čejka.
Podle směrnice budou investice směřovat především do renovací stávajícího fondu budov, přičemž zvláštní důraz bude kladen na budovy s nejhoršími parametry. Směrnice požaduje, aby členské státy EU renovovaly budovy tak, aby do roku 2030 dosáhly snížení průměrné spotřeby energie v bytovém fondu o 16 % a následně do roku 2035 v rozmezí 20-22 %. Až 55 % tohoto cíle má být dosaženo renovací těch nejméně úsporných budov. Ty jsou definované jako nejhorších 43 % obytných budov v daném členském státu. „Tři čtvrtiny rodinných domů postavených v ČR před rokem 1980 nejsou zrenovovány vůbec nebo prošly jen částečnými úpravami. U bytových domů potřebujeme důkladně zrenovovat přibližně polovinu. Pokud chceme splnit cíle vztahující se k úsporám energie v právě schválené směrnici, budeme muset zrychlit tempo renovací budov až 3x a soustředit se na kvalitní celkové renovace. Například zateplení méně než 18 až 20 cm izolantu v této době už nedává smysl. Stát teď musí nastavit předvídatelné a stabilní prostředí, ve kterém budeme schopni poptávku po těchto opatřeních dlouhodobě uspokojit,“ myslí si Pavel Zemene, předseda Sdružení EPS ČR.
Z původního návrhu Komise a Parlamentu byly zachovány požadavky na energetickou účinnost nebytových budov jako jsou školy, úřady a další veřejné budovy. Podle stanoveného rámce je třeba do roku 2030 renovovat 16 % nebytových budov s nejhoršími parametry, přičemž do roku 2033 by se tento podíl měl dále zvýšit na 26 % fondu.
Kromě toho budou muset členské státy zajistit záruky pro nájemníky, například finanční opatření, která budou motivovat majitele domů k renovaci, a dále zajistit financování zaměřené na zranitelné skupiny obyvatel a budovy s nejhoršími parametry.
Směrnice také doporučuje zavedení tzv. renovačních pasů, tedy jednoduchého schematického dokumentu, který bude definovat jednotlivé kroky, které jsou potřeba učinit pro renovaci dané budovy vedoucí k maximálním úsporám energie a zdravému vnitřnímu prostředí. Půjde tedy o jakýsi návod, jak budovu kompletně renovovat, aby v roce 2050 naplnila cílové ambice.
Od roku 2030 také začnou platit ustanovení o měření a zveřejňování celoživotních emisí uhlíku u nových budov. Hodnocení celoživotního cyklu (GWP – global warming potential) zatím funguje v Česku spíše na akademické úrovni. Budeme ho ale muset začlenit do našeho stavebního řádu a současně ho udržet srozumitelným i pro laiky. V budoucnu se tak do této oblasti více zapojí specialisti na energetické úspory i výrobci stavebních materiálů.
Směrnice rovněž stanovuje rok 2040 jako cílové datum pro vlády členských států, dokdy mají ukončit používání kotlů na fosilní paliva ve všech budovách. Od roku 2025 je už také nebude možné dotovat.
Podle směrnice budou od roku 2027 postupně zaváděny požadavky, aby nové veřejné a nebytové budovy byly vybaveny střešními solárními zařízeními. Architekt či projektant tedy návrh domu přizpůsobí využití solární energie, pokud to bude "technicky, ekonomicky a funkčně proveditelné“.
Klíčovou roli pro zrychlení renovací budou hrát programy podpory, v rezidenčním sektoru v Česku program Nová zelená úsporám. Proto bude nutné aktualizovat jeho nastavení a podřídit ho jasně definovanému cíli – bezemisnímu sektoru budov v roce 2050. Stát by měl dále posílit bezplatné poradenství pro všechny skupiny obyvatel a podpořit vznik jednotných kontaktních míst, tzv. one-stop shopů, které stavebníky jasně nasměrují, pomohou jim s předprojektovou přípravou i výběrem dotačního programu.*
ev (Zdroj: TZ Budovy 21)
