V časopisu Energie 21 číslo 3/2009 jsme uveřejnili informaci o programu Zelená úsporám. Současně jsme dali prostor kritickému názoru Petra Měchury v článku „Zelená úsporám je problematický projekt“. Na výhrady Petra Měchury reagoval v dalším čísle člen naší redakční rady Bronislav Bechník v článku „Zelená úsporám – opravdu tak problematický projekt?“.
Tím ovšem dialog neskončil a Petr Měchura poskytl redakci další kritický text. Respektujeme názory obou odborníků a máme zájem je čtenářům prezentovat. Současně ale chceme dát prostor i dalším diskutujícím a jejich připomínkám k tomuto důležitému programu s velkými finančními dopady. Pro jsme se rozhodli přenést debatu na webové stránky časopisu. Příspěvky jsou seřazeny od nejstaršího k nejnovějšímu a v plném znění (bez redakční úpravy).
Energie 21 č. 3/09: Zelená úsporám je problematický projekt
Naše republika koncem března uzavřela obchod na prodej části svých nevyčerpaných emisních kreditů Japonsku a získala tak pro tento rok přes 10 miliard korun. Ministr životního prostředí Martin Bursík se však nerozpakoval tyto peníze svévolně vložit do Programu podpory obnovitelných zdrojů a úspor energie v obytných budovách, aby jím ve skutečnosti zahájil svou předvolební kampaň Strany Zelených, která se ale může obrátit proti němu, zvláště když on sám jako předseda strany toho o spalování biomasy skoro nic neví, jeho místopředsedkyně Kateřina Jacques už vůbec nic, jak nám předvedla nedávno v televizní show J. Krause, a za hlavního poradce si najmenoval kamaráda přes větrné elektrárny Mgr. Petra Holuba z Hnutí DUHA, který promoval teprve před rokem a jehož diplomová práce v porovnání s ostatními spíše propadla. Konečný výsledek podle toho všeho také vypadá – posuďte sami:
Přestože zákon č. 315/2008 Sb. jasně říká, že výnosy lze použít pouze na podporu snižování emisí skleníkových plynů, tak ministr Bursík naopak veřejně roztrubuje, že tento program má především přinést 30 000 pracovních míst, zmírnění dopadů ekonomické krize a podporu domácích výrobců kotlů. Nejen že jde o vrcholné popření základních principů Evropské unie, ale navíc nám nyní hrozí, že při dalším prodeji povolenek nám již nikdo nebude ochoten zaplatit za ně tak výhodnou cenu jako nyní a přijdeme tím zbytečně o miliardy korun! Zákon též jasně říká, že tyto miliardy jsou určeny Státnímu fondu životního prostředí, tedy na všechna tato opatření, přesto pan ministr tento program svévolně omezuje jen na občany, patrně s plným vědomím toho, že obce a města v říjnu k volebním urnám nepůjdou, kdežto občané ano.
Navíc tento program je hned od počátku doprovázen vážným podezřením ze zneužití státních prostředků. Pokud jsou totiž vynakládány státem miliony, vždy je dle zákona o veřejných zakázkách vyžadováno provedení řádného veřejného výběrového řízení. V tomto případě jde dokonce o miliardy, a přesto o jejich rozdělení rozhodovalo prakticky jen několik úředníků ministerstva. A ti svůj návrh do poslední chvíle úzkostlivě tajili, aby jim do toho nikdo nemohl mluvit, a i uznávaným odborníkům, kteří jim nabízeli svoji pomoc zdarma, písemně vzkazovali, aby laskavě pochopili rozdělení rolí a nijak do toho nezasahovali z obav, že by se dosáhlo možná větších efektů vložením části těchto prostředků např. na dotace na krby či ekologické zboží vyrobené z odpadů, které by se musely jinak spálit, zlepšení skládek či kompostáren nebo do budování spaloven komunálního odpadu, které nám chybí.
Program A se týká zateplování budov a z tabulky na str. 15 si každý může přečíst, že návratnost (tzv. greening) investic do něj je skoro 10x delší než např. u zdrojů na biomasu. Z toho je jasně vidět, kde by měly být priority a kam by mělo téct největší množství peněz, ale bohužel je tomu právě naopak. Jde o náhodu nebo o zlý úmysl?
Perlou je ovšem program B. Nová výstavba v pasivním energetickém standardu, s pohádkovou fixní dotací 220 000 Kč na domek! Pohádková je ovšem jen pro toho, kdo neví, že náklady na výstavbu pasivního rodinného domu nerostou lineárně, ale exponenciálně, takže nabízená dotace je opravdu jen zlomkem skutečných vícenákladů v řádu milionů. Oproti tomu na druhé straně ale zcela v Programu chybí onen mezistupeň - tzv. nízkoenergetické domy. A především zde chybí jakákoliv dotace na podporu jejich ekologického vytápění, takže se budou stavět s dotápěním buď elektricky přímotopně či v lepším případě tepelným čerpadlem. Kdyby Program úspor zde podpořil též moderní účinná kamna, sporáky, pece či krbová kamna na biomasu, která jsou pro přitápění těchto staveb přímo ideální, ušetřili bychom spousty elektřiny, kterou vyrábíme v elektrárnách s účinností pod 40 % a tím skoro s dvojnásobnými emisemi CO2!
V pořádku ani není to, jak se pan ministr chlubí snížením administrativy a úsporami při odbourání energetických auditů. Uvědomme si, že i ty uváděné 1 až 3 % z ceny investic na vyžadované posudky dělají jen u zateplení rodinných domků v souhrnu přes 558 milionů Kč, které by mohly být použity mnohem smysluplněji.
Největší efektivitu dle tabulky má jasně program C.1 Výměna neekologického vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasu. U nich je požadována minimální účinnost 82 %, na kterou většina našich výrobců kotlů dosáhne. Pokud by ale byla snížena až na 81%, tak by na ni dosáhli též výrobci teplovodních krbů ze zahraničí, a to přece nešlo dopustit! Tato účinnost je ale brána při maximálním výkonu, který se pohybuje od 25 kW výše. To znamená, že např. na jaře a na podzim kotle topí bez akumulace sotva na desetinu tohoto výkonu s účinností pod 40 %, a i ty s akumulací topí sotva s účinností 75 %, zatímco teplovodní krby topí po celé topné období neustále s účinností přes 80 %. Ještě markantnější je to u krbů bez komína na biolíh, které jsou ideálním topidlem pro nízkoenergetické a pasivní domky. Mají účinnost dokonce 100 %, škodlivé emise žádné neboť vypouští jen vodní páru a CO2, ten však rostliny ze kterých je vyráběn biolíh předtím absorbovaly ze vzduchu, takže jsou CO2 neutrální. Tak kde jsou ty proklamované úspory energií, když právě ty nejúčinnější zdroje jsou záměrně vynechány? A co se emisí týče, ve zkušebně při jmenovitém výkonu mají sice kotle o trochu nižší emise, ale ve skutečném provozu na částečný výkon jsou naopak až stonásobně vyšší, než u teplovodních krbů, což je dáno jednak vyšší spotřebou paliva, nižší teplotou nasávaného vzduchu i ohniště a že se v nich oproti krbům spaluje levnější jehličnaté pryskyřičnaté dřevo a s tímto dřevem spálíme až 5 kg pryskyřice za večer. To je hmotnostně např. ekvivalent 100 kusů PET lahví, které jsou též z pryskyřice, tedy je to obdobné, jako kdybychom každých 5 minut přikládali do kotle jednu PET láhev, a jen laik si může myslet, že umělá pryskyřice se chová při spalování zcela jinak než ta přírodní, když obojí je chemicky čistý uhlovodík. A právě i takové kotle jsou tímto programem podporovány! Opravdu jsou to ty deklarované „nové účinné zdroje na biomasu s nízkými emisemi“? Vždyť i každá kamna, sporáky, pece či krbová kamna, nebo i kotel na extralehký topný olej (TOEL) topí v praxi s podstatně nižšími emisemi! To pak už je opravdu lepší dál topit raději uhlím a neutrácet zbytečně miliardy za nesmysly.
Program C.2 pro novostavby sice nepodporuje kotle bez akumulační nádrže, ale čeští stavebníci snadno najdou cesty, jak to obejít, mně to trvalo jen pár minut. A přitom by stačilo tak málo – místo kotlů podporovat jen akumulační nádrže, které jsou tím rozhodujícím článkem jak pro podstatné zvýšení účinnosti, tak pro výrazné snížení emisí.
V programu C.3 Instalace solárně-termických kolektorů se zase vůbec nerozlišuje, zda k přitápění domku stavebník zvolí ty levné ploché s menší účinností nebo ty trubicové vakuové, které jsou sice citelně dražší, ale zvláště v chladnějším období mají podstatně vyšší účinnost a jedině ty jsou vhodné pro přitápění, takže je jasné, že i tato část Programu úspor je spíše programem na mrhání státními prostředky.
Naprosto směšné a nepochopitelné je i nynější bombastické a teatrální vyhlašování tohoto Programu panem ministrem v demisi Bursíkem, když není ve skutečnosti ještě nic připraveno. Přihlášky do programu nelze totiž podat bez ministerstvem životního prostředí schválených dodavatelů nebo výrobků, a ti měli první možnost zažádat o zařazení na seznam odborných dodavatelů a podporovaných výrobků až 17. 4., kdy ministerstvo poprvé zveřejnilo na svých webových stránkách příslušné formuláře a Příručku k jejich vyplňování. Tento schvalovací proces má trvat v ideálním případě cca 14 dní, v počátcích ale i několikanásobně déle, jak přiznala i sama vedoucí Programu Irena Plocková z SFŽP, a má pravdu, neboť k datu spuštění Programu jsou tyto Seznamy odborných dodavatelů a podporovaných výrobků zcela prázdné, jak je možno se přesvědčit na webových stránkách Programu. Pan ministr tedy musel nepochybně blouznit, když tvrdil, že dnem 22. 4. je možné už podávat žádosti o dotaci!
Navíc ani s těmito přihláškami do seznamu odborných dodavatelů a podporovaných výrobků není vše v pořádku. Stačí se podívat na Listy výrobků, tak jak je připravilo samo ministerstvo: Pro ohřev teplé užitkové vody (TUV) jsou tam povoleny pouze dvě možnosti – Zásobník TUV a Akumulační nádrž s plovoucím zásobníkem TUV. Neschopní ministerští úředníci se při vybírání těchto možností buď spletli a místo do obchodu s odbornou literaturou buď zašli do antikvariátu a nebo si nevšimli data vydání příručky, neboť akumulační nádrže s plovoucím zásobníkem TUV byly hitem někdy před 10 lety a v současnosti je lze koupit už leda ve výprodejích. Důvodů je více – od technických problémů s možným zborcením vnitřního zásobníku při zanedbání přikázaného postupu při jejich napouštění přes složitost až nemožnost jeho odkalování až po ideální možnost tvorby zákeřné bakterie legionely (Legionella Pneumophila) v něm, která při pomnožení může mít na lidi i smrtelné účinky. Proto jsou v současnosti preferovány průtokové ohřívače TUV, které jsou buď jako topný had uvnitř akunádrží nebo lépe vně nádrže – ty ale Program úspor zcela vynechává! To nás chtějí úředníci ministerstva životního prostředí svou šokující absolutní neznalostí za státní peníze všechny povraždit???
Proto je třeba, aby pan ministr okamžitě pozastavil tento Program, vyhlásil výběrové řízení na jednotlivé podprojekty ke snížení emisí a úspor energií, z nichž by opravdu nezávislá a odborná komise, tedy nikoliv jen těch 8 tajných úředníků ministerstva životního prostředí, kteří se prohlásili za Řídící výbor Programu, veřejně vybrala ty nejefektivnější a těm přiřadila váhy a podle nich pak i dotace. A teprve pak nechť vyhlásí nový Program, o kterém bude mít každý náš občan jistotu, že i jeho prostředky jsou vynakládány na správném místě a efektivně ku prospěchu nás všech, tedy nejen některých našich výrobců, proti kterým nic nemám, ale v žádném případě nemohu souhlasit s jejich bezdůvodnou výlučnou podporou stávajícím Programem. Pokud by stažen nebyl, pak nezbývá než k vyvrácení jakékoliv pochybnosti o možné korupci podat trestní oznámení na MŽP ze zneužití státních prostředků, Nejvyšší kontrolní úřad požádat o hloubkovou kontrolu příslušných útvarů ministerstva a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže o kontrolu, zda nedošlo ke zvýhodnění některých výrobců, které by s jistotou vedlo k oprávněným žalobám ostatních výrobců na ušlý zisk ve výši oněch miliardových dotací, které bychom jako v případě Diag Human jim museli pak zaplatit my všichni ze svých kapes. A já opravdu nevím, proč by každý z nás měl zpětně platit desetitisíce Kč za takto zpackanou předvolební kampaň Strany Zelených, která se po tom, co v poslední době předvádí, do parlamentu už asi ani nedostane.
JUDr. Ing. Ing. Mgr. Petr Měchura
(Autor se ekonomickými otázkami životního prostředí a úsporami energií zabývá již od 70tých let v Ústavu mezinárodních vztahů, v Ekonomickém ústavu ČSAV a v Institutu řízení. Od r. 1990 byl tajemníkem parlamentního výboru pro životní prostředí, nyní je výkonným ředitelem České asociace odpadového hospodářství. Je uznávaným odborníkem, držitelem čestného uznání za Ekologický projekt roku a finalistou soutěží Business Leaders Forum 2006 a Energy Globe Awards ČR 2008. Není členem žádné politické strany.)
Energie 21 č. 4/2009: Zelená úsporám - opravdu tak problematický projekt?
Autor se v článku Zelená úsporám je problematický projekt dopustil celé řady nepřesností, z nichž zde vybírám pouze některé:
1) anotace - o tom, na co budou peníze z prodeje emisních kreditů použity, se jednalo před podpisem smlouvy s Japonskem, tvrzení "Martin Bursík pak prosadil..." působí dojmem, že ministr o použití prostředků rozhodoval po realizaci obchodu
2) první odstavec - autor překrucuje fakta; když Martin Bursík jmenoval přínosy programu, například zvýšení počtu pracovních míst, nikdy netvrdil, že to jsou hlavní cíle programu, tím je jednoznačně snížení objemu emisí (asi 2 % ročně); formulace "jsou příjmem SFŽP" není totožná s formulací použitou v článku; jako právník si toho autor buď je dobře vědom, nebo je ostudou svým kolegům
3) "Nevhodné parametry" - parametry byly součástí jednání s plátcem/kupcem, jímž je Japonsko (přesněji jistá japonská agentura), na základě těchto parametrů byly prostředky získány, v této souvislosti je vhodné upozornit, že Slovensko prodalo své emisní kredity za zhruba poloviční cenu, v tom byl Martin Bursík a jeho tým jednoznačně úspěšnější
4) "náklady na výstavbu pasivního RD rostou exponenciálně" - na TZB-info vyšel nedávno článek informující o stavbě pasivního domu v Rakousku, jehož náklady byly o 20 % nižší než u standardní stavby; dobrým příkladem je rovněž budova Nordica v Ostravě, která je na rozhraní mezi nízkoenergetickou a pasivní, vícenáklady proti standardnímu řešení byly 1,09 %; obě stavby jsou sice kancelářské budovy, nikoli rodinné domy, ani u těch však vícenáklady nemusí přesahovat 10 % (toto možná stojí za podrobnější vysvětlení nebo samostatný článek); cílem dotace je podporovat dobrá řešení, že je autor nezná je ukázkou, jaký je "odborník" v tomto oboru.
5) "tak by na ni dosáhli též výrobci teplovodních krbů ze zahraničí" důsledkem by byl nižší počet pracovních míst v České republice
6) "u krbů bez komína na biolíh, které jsou ideálním topidlem..." - efektivnost výroby biolihu je velice nízká, energie obsažená v biolihu je jen o málo větší než energetické vstupy do pohonných hmot (fosilní paliva), hnojiv a postřiků (fosilní paliva a elektřina)
7) "Emise nižší nebudou" - projekt Zelená úsporám je určen ke snížení emisí CO2, emisemi, které zmiňuje autor, se program vůbec nezabývá
8) "kotel na extralehký topný olej (TOEL)" - zkratku TOEL používá v ČR jediná firma, zákony, vyhlášky a všichni ostatní dodavatelé ropných produktů používají zkratku ELTO, laik potom například těžko porovná konkurenční nabídky, když na trhu nikdo jiný TOEL neprodává
9) "cesty, jak to obejít" - tato otázka byla vznesena na jednom semináři SFŽP k programu Zelená úsporám, přednášející ze SFŽP upozornil, že se jedná o průhlednou spekulaci, takové žádosti budou automaticky zařazeny mezi povinných 5 % kontrolovaných projektů
10) "V programu C3..." - vztaženo k ploše, kterou kolektory na střeše zaberou, jsou ploché kolektory účinnější než trubicové, přitom jsou asi o polovinu levnější, měření realizovaná firmami, které nabízejí oba typy kolektorů prokázala, že ploché kolektory jsou energeticky zcela srovnatelné s trubicovými kolektory, ekonomicky jsou však jednoznačně efektivnější.
11) "Program je třeba upravit" - možná ano, ne však z důvodů, které uvádí autor:
a) nejedná se o státní prostředky, prostředky pocházejí z Japonska a vůbec nejsou součástí státního rozpočtu
b) o rozdělení rozhodovali Japonci, úředníci, které autor napadá, pouze připravili nabídku (viz též poznámka v bodě 3)
c) úředníci samozřejmě tajili informace, které byly součástí návrhu smlouvy s Japonskem, minimálně do okamžiku, kdy byla smlouva podepsána (konec března), podmínky programu byly vyhlášeny záhy po podpisu smlouvy, již 7. dubna, tj. za týden, příjem žádostí byl zahájen 22. 4. - tři týdny po podpisu smlouvy o prodeji emisních kreditů
d) nelze vyhlásit výběrové řízení, program musí odpovídat podmínkám smlouvy s Japonskem
Je nutno konstatovat, že článek je pouze demagogickou politickou proklamací, případně obhajobou vlastního podnikání, které zjevně není v programem podporovaných oborech. Ing. Bronislav Bechník, Ph. D.
Dopis Petra Měchury: Zelená úsporám je naprosto problematický projekt
Redakce Energie 21 zveřejnila v čísle 3/2009 můj článek Zelená úsporám je problematický projekt. Hned v dalším čísle však ing. Bronislav Bechník otisknul svoji repliku Zelená úsporám – opravdu tak problematický projekt? Nakolik má pravdu posuďte sami z mé odpovědi:
Nevhodné parametry?
Je smutné, že p. Bechník neví, že dávno před jednáním s Japonskem o prodeji emisních limitů náš parlament zákonem č. 315/2008 Sb. jasně určil, k čemu mají být výnosy z nich použity – ke snížení emisí skleníkových plynů, což je především metan, jehož účinky jsou 22x horší než u CO2. Jestliže exministr M. Bursík dojednal pak s Japonskem něco jiného, tak nepochybně překročil své kompetence, neboť zákon platí pro všechny. A jestliže jeho tým pak prodá tyto povolenky sice o pár procent dráž, ale na opatření, která jsou o tisíce procent méně účinná, tak si rozhodně nezaslouží pochvalu, ale naopak přísné potrestání.
Nízkoenergetické, nebo pasivní domy?
Kdo četl můj článek pečlivě, tak si nemohl nevšimnout, že mi nešlo o nějakou obecnou podporu nízkoenergetických staveb, ale jen způsobu jejich vytápění! Tím největším problémem je, že jsou státem dotovány prakticky jakékoliv nové kotle, ale žádná jiná topidla, a dokonce ani ty, které mají v praxi až dvojnásobnou účinnost a o řád menší emise. Je to z důvodů silných lobbistických tlaků některých našich výrobců kotlů, kteří se bojí o odbyt svých neekologických a neúsporných výrobků.
Jinak v otázkách vyšších nákladů na pasivní domy p. Bechník ač nerad připouští, že jsou maximálně do 10 % dražší než standardní výstavba a pečlivě vybral pro potvrzení 3 konkrétní případy. Neměl ale asi zrovna moc šťastnou ruku (a nebo na výběr), neboť ten první je zahraniční kancelářská budova, druhý pak administrativní budova v Ostravě a ten třetí, pro něj klíčový, vychází též především ze zahraničních zkušeností, jen ekonomické výpočty jsou české. A pokud si čtenář všimne, že původní článek ing. Bárty byl uveřejněn již 20.11.2006, tedy že je minimálně 3 roky starý, a že jeho hlavní premisou je predikce výrazného trvalého zdražování energií, a porovná to se současnou skutečností, kdy světová cena ropy je na poloviční ceně toho co před 3 lety a plyn i elektřina stále zlevňují, tak by si nikdy nedovolil přebírat bez jakýchkoliv korekcí závěry z něj, zvláště když i tam se píše jasně o tom, že vícenáklady na pasivní dům ve výši 10 % se i při růstu cen paliv ročně o 5% vrátí nejdříve za 20 let. K tomu není co dodat. Snad jen, že p. Bechník, zvláště pak co by odborný redaktor portálu TZB-info by si měl do budoucna dávat větší pozor při psaní svých článků na to, co je jeho vlastní výplod a co jen bezhlavě opisuje od jiných, aby se zbytečně nedostal do nějaké plagiátorské aféry.
Nízkoemisní zdroje na biomasu
Pan Bechník opět chválí přípravný tým exministra Bursíka, tentokráte za to, že podmínky nastavil tak, aby dotace obdrželi pouze domácí výrobci kotlů a už ne výrobci sice lepších a úspornějších topidel, ale ze zahraničí. Je to stejná hloupost, jako kdyby okolní státy zavedly šrotovné pouze pro automobily, které jsou vyráběny v jejich zemi. P. Bechník zkrátka stále ještě nepochopil, že když má evropská unie potíže, tak je zcela jedno na jaké straně lodi je díra, a že musíme všichni udělat vše pro její záchranu bez ohledu na to, ze kterého státu zrovna pocházíme.
Zajímavý je pak jeho rozbor vad krbů na líh. Když pomineme úsměvné upozornění, že nespalují čistý líh, neboť by to vyšlo dost draho, tak jeho strašení, že se při spalování lihu „uvolňují i meziprodukty oxidace, mezi něž patří například acetaldehyd a formaldehyd“, si nikdo nedovolí brát na lehkou váhu. Dokud si u opravdových odborníků neověří, že formaldehyd nemá žádný důvod při této reakci vznikat a že acetaldehyd je obsažen v daleko větších množstvích ve zralém ovoci, kterému dodává právě výbornou chuť. A chtít naprosto amatérsky a nepřesně poučovat o energetické efektivnosti biopaliv právě čtenáře Energie 21, kde jen v tomto roce bylo uveřejněno několik vysoce kvalitních odborných článků na toto téma od uznávaných odborníků, je pořádné faux pas.
Emise nižší budou
Že prý zaměňuji emise CO2 s jinými emisemi, přičemž neuvádím, jaké emise mám vlastně na mysli. Přitom hned v první větě hovořím zcela jasně o emisích, které se měří ve zkušebně a které jsou navíc hlavní podmínkou pro zařazení kotlů do programu Zelená úsporám. Což současně plně vyvrací následné tvrzení p. Bechníka, že tento program je zaměřen výhradně na snižování emisí CO2. A gól do vlastní branky si dal i tvrzením, že představitel firmy prodávající topný olej zn. TOEL, poškozuje dobré jméno portálu TZB-info tím, že publikuje zkreslené výsledky porovnání nákladů na vytápění, přičemž jako zdroj uvádí výpočetní pomůcku na portálu TZB-info. Jestliže by to byla skutečně pravda, pak je to naopak chyba této početní pomůcky, když umožňuje podávat zkreslené výsledky.
Moje srovnání emisí z kotle s emisemi z krbu je prý další demagogie založená na manipulaci s daty. A že prý musím vycházet z použití stejného paliva, protože „je velmi naivní se domnívat, že člověk, který bude v kotli spalovat levnější jehličnaté pryskyřičnaté dřevo bude v krbu používat výrazně dražší (listnaté) palivo.“ Při tom v reálné skutečnosti se ta naivita totiž u každého krbaře záhy změní na dobrovolné pravidlo, když zjistí, jak má od smolnatého paliva brzy zakouřené sklo tak, že nevidí na plamen, zanesené teplosměnné plochy a štiplavý kouř v obýváku, a na to opravdu nepotřebuje dělat ani rozbor emisí.
Vakuový, nebo plochý kolektor?
Plně souhlasím s tvrzením, že otázka plochých a vakuových kolektorů je na samostatný článek. Ten nejlepší, vycházející z našich podmínek a plně nezávislý (neboť byl placený grantem MŠMTv a ne žádnou firmou) vyšel před rokem v časopise Alternativní energie č. 3. Tam se praví, že „z praktického experimentálního srovnání výkonnosti trubkového vakuového Sydney PP kolektoru a plochého atmosférického kolektoru vyplývá využitelnost kvalitních Sydney PP kolektorů již pro aplikace s teplotními hladinami okolo 45 K nad teplotou okolí, tedy provozním teplotám nad 50 oC v zimním období.“ A pokud si uvědomíme, že minimálně po polovinu topného období je průměrná teplota např. i v Praze nižší než 5 oC, a často i o 15 oC, tak je všem jasné, že při těchto teplotách ploché kolektory již nemají vůbec žádnou šanci ani pro podlahové vytápění, natož pak pro ta s vyšší teplotou, takže jejich cena je pak zcela lhostejná. A to ještě byly porovnávány tzv. Sydney PP kolektory (s dvojstěnnou vakuovou trubkou), které mají horší parametry než vakuové kolektory s jednostěnnými skleněnými trubkami.
I z těchto důvodů je zcela nesmyslné, když pan redaktor na podporu svých tvrzení uvádí praktická měření realizovaná firmou Regulus, aniž si přitom všimnul, že teploty vstupní a výstupní vody se v obou konkrétních sledovaných případech dost podstatně liší, takže porovnávat je navzájem je zcela nemožné. Jedno je však jisté – ploché kolektory se opravdu pro přitápění rodinných domů nehodí, což potvrzuji i já z osobní zkušenosti po 5 letech provozování 10 m2 plochých kolektorů na svém rodinném domku, kde provádím pečlivá měření a tak velmi dobře vím, že úspory paliva jsou pouze cca 5 %, takže dotační příplatek, který jsem na ně dostal, se státu těžko kdy zaplatí.
Program je třeba upravit...
Úředníci, které napadám, prý vůbec o rozdělení financí nerozhodovali, pouze připravili pro kupujícího (Japonsko) nabídku. Ale protože to ji přijalo, takže vlastně rozhodovali! Sice prý úspěšně, ale pro nás všechny špatně. Nepřímo to i potvrzuje i p. Bechník, když sám předpokládá další nutné úpravy tohoto programu. A není divu - podle údajů SFŽP bylo do půlky listopadu schváleno z původně očekávaných 40 000 žádostí jen 635 s celkovou dotací 104 mil. Kč, což je pouhé 1% z částky 10 mld. Kč, která se měla tento rok vyčerpat!
Ponechávám tedy zcela na čtenářích, aby si udělali sami představu o tom, zda Zelená úsporám je opravdu problematický projekt nebo ne.
JUDr. Ing. Ing. Mgr. Petr Měchura
