Filtr pevných částic se stal oblíbeným artiklem výrobců automobilů resp. filtrů a také oblíbeným mediálním tématem tzv. ekologických opatření. Ceny filtrů pevných částic se pohybují mezi 500-1000 EUR. Bohužel je však příliš přeceňován význam filtru pevných částic, resp. naopak podceňováno jeho nebezpečí.
Podrobná analýza emisí z obou generací motorů ukázala značné rozdíly mezi druhy emitovaných částic ve výfukových plynech, přičemž jako obzvláště agresivní se ukázaly tzv. „nízkoemisní“ moderní motory. Pevné částice emitované z výfuku nejmodernějších motorů způsobovaly daleko častěji těžké škody na makrofágách až k jejich úplnému zničení. Navíc částice v emisích z moderních motorů motivovaly krevní buňky k tomu, aby začaly vylučovat záněty podporující látky ze skupiny Cytokinů. Filtry pevných částic zachytí částice větší ovšem nejmenší a nejnebezpečnější částice (tzv. nanočástice) se naopak ve zvýšené míře dostávají do ovzduší.
Malé nanočástice z moderních naftových motorů Euro-IV jsou makrofágy velmi rychle pohlcovány a silně je poškozují. Velké částice z emisí starého naftového motoru, které jsou v průměru dvakrát větší, tento efekt v podstatě vůbec nevykazují. Pevné emisní částice ze starších motorů se chovají naopak z chemického hlediska neagresivně, odpuzují vodu a lehce se slučují do agregovaného stavu, takže jsou pro makrofágy příliš velké na to, aby do nich pronikly. Nebezpečné nanočástice mají rozměr 5 – 20 nanometrů a tyto nedokáží filtry pevných částic zachytit. Naopak u starých naftových motorů ani tak malé a nebezpečné částice nevznikají.
Negativních efektů „honby“ za profitem ve jménu „ekologických motorů“ je více.
Mimo jiné je i z ekologického hlediska velmi diskutabilní namísto údržby vozidel starších, jenž byly vyvinuty a vyráběny na životnost i několika desítek roků, zbytečně zneužívat přírodní zdroje a plýtvat drahocennou energii na výrobu stále většího množství moderních (údajně) „ekologických“ vozidel. Ty obvykle nemají často ani třetinovou životnost ve srovnání s vozidly vyrobenými dříve.
Toto je ale velmi krátkozraký přístup. Při dobré údržbě vozidla a pohonu na vysokoprocentní biopaliva (z decentralizvoané výroby) je totiž pro ekologii i pro zdraví mnohem přínosnější ponechat starší vozidla v provozu tak dlouho, jak jen to je s ohledem na technický stav, investice na údržbu i bezpečnost možné.
V souladu s nejnovějšími poznatky proto není na místě euforicky podporovat pouze moderní motory na úkor motorů starší konstrukce například neúměrným zdaněním či jiným znevýhodněním starším vozidel, jak se v mnoha zemích bohužel děje.
Je také nezodpovědným hazardem spoléhat na účinnost dodatečných filtrů prachových částic a toto považovat za řešení problému. V současnosti připravovaná a schválená legislativa se zabývá částicemi MP 2,5 až od roku 2015, kdy již bude uzákoněna maximální povolená hranice pro jejich emisi. Vedle již plánovaného snížení emisí částic PM 2,5 je ale důležité se zaměřit také na částice ultrajemné (PM 0,1) a v maximální míře zvýšit podíl motorových paliv z obnovitelných zdrojů energie.
Celý článek je otištěn v čísle 5/09 časopisu Energie 21.
Autor: Ing. Andrej Glatz, CZ Biom
