Komunitní výroba energie není jen koníček, je to způsob, jak ušetřit, říká v rozhovoru německá expertka. Rozhovor vznikl u příležitosti diskuzního setkání Samovýrobci a energetické komunity: zahraniční zkušenosti a česká realita, které v Praze v listopadu loňského roku uspořádaly Spolek pro evropskou politiku, pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung a portál Euractiv.cz.
Rozhovor vyšel v časopise Energie 21 č. 1/2021.
Odbornice na decentralizaci energetiky a obnovitelné zdroje Krisztina Andréová je členkou výkonné rady Bündnis Bürgerenergie, německé asociace družstev, které vyrábějí energii z obnovitelných zdrojů. A také je členkou hnutí DiEM25.
- Podle průzkumu, který jste během diskuzního setkání zmínila, chce více než 50 procent Němců mít svůj vlastní zdroj energie. Co je k tomu motivuje?
Je to lidská přirozenost. Lidé chtějí být nezávislí, individuální a soběstační, a navíc je to pro ně velmi zajímavé. Mít schopnost vyrábět svou vlastní energii dává člověku určitou moc a kontrolu. Je to poprvé v historii, kdy může doslova každý vyrábět energii a mít k ní přístup. V minulosti nic takového nebylo.
- Lidé vyrábějí energii nejen sami pro sebe, ale také v rámci tzv. energetických komunit, díky kterým mohou produkovat a spotřebovávat energii z čistých a lokálních zdrojů. Kdy se tento trend objevil?
Bydlím v Mnichově, kousek od kolébky německého zákona o obnovitelných zdrojích energie. Začalo to v 90. letech průkopnickým projektem, který vyústil až v legislativu zajišťující výkupní cenu, později označovanou jako zákon EEG. Dnes se podobná legislativa používá dokonce až v Číně.
Skupina lidí tehdy začala používat solární panely na základě spolupráce v rámci družstva. Postupně svůj nápad šířili mezi okolními městy a vesnicemi a místní lidé o to projevili zájem, chtěli to také zkusit. Zakladatelé iniciativy pak byli požádaní, aby postavili solární panely a větrné elektrárny i v dalších městech, rozhodli se ale nabídku odmítnout. Pošlapali by tím totiž smysl celé věci, neboť energetická družstva byla založena jako decentralizované entity. Rozhodli se proto raději lidem v ostatních městech poradit, jak založit svá vlastní družstva, a zbytek už si museli zájemci zařídit sami. Energetická družstva se pak začala šířit jako požár. Platilo pouze pravidlo, že spolupráce musí vést k dosažení společného cíle, a to stoprocentního podílu obnovitelných zdrojů v následujících několika dekádách.
- Můžeme tedy říci, že energetické komunity začaly vznikat nahodile mezi lidmi, bez podpory vlády nebo jiných orgánů?
Ano, jednalo se o opravdovou iniciativu místních obyvatel. Označuji tento fenomén jako družstevnictví, protože jsem ze západního Německa, kde slovo „družstvo“ nemá negativní konotaci jako ve východoevropských zemích. Mimochodem, myšlenka družstev je nyní na chráněném seznamu kulturního dědictví UNESCO.
- Jak vznik energetických družstev přijaly místní úřady?
Nebylo snadné říct si o výkupní ceny, ale spousta starostů to vnímala jako příležitost pro své obce a reagovala pozitivně. Samozřejmě se tak vytvářel tlak i na ostatní starosty, protože čím dál více měst a obcí zakládalo své komunity a další se k nim chtěly přidat.
První krok je vždy těžký, ale jakmile máte jeden živoucí příklad, můžete na něm stavět a předávat znalosti dál. Připojit se může každý, bez omezení. Odhaduje se, že v roce 2050 se bude 85 procent soukromých osob nějakým způsobem účastnit výroby energie. Myslím si ale, že tento odhad je velmi konzervativní. Věřím, že 85 procent dosáhneme již v roce 2030. Nedovedu si zkrátka představit, že v blízké budoucnosti by mohl existovat někdo, kdo by neměl fotovoltaický panel nebo by se nijak nepodílel na výrobě energie.
- Pozorujete v Německu nějaké tenze mezi energetickými družstvy a velkými elektrárenskými společnostmi?
Ano. Energetická družstva mají obrovský potenciál. Produkují a obchodují s čistou a dostupnou energií. Pro běžné občany je velmi lákavé kupovat energii od lokálního družstva, neboť z toho těží celá místní komunita.
- Jaké výhody vlastně energetické komunity mají?
Zaprvé, pro lidi je přirozené spojovat své síly za účelem jedné konkrétní aktivity. Pro naší moderní individualistickou dobu je to určitě pozitivní impuls.
Používat slunce je zároveň tím nejefektivnějším způsobem, jak zastavit změnu klimatu. Jen si představte, že jeden čtvereční kilometr střešního solárního panelu dokáže ročně vyprodukovat takovou energii, díky které by rodinné elektrické vozidlo mohlo urazit až tisíc kilometrů. Nevyužívání solární energie je ztráta peněz a zdrojů. Je to podobné, jako kdyby Vám někdo házel peníze na střechu, ale vy byste je nemohli posbírat, protože jste na střechu nepoložili košík. Lidé by si měli uvědomit, že mohou bojovat proti klimatické změně a zároveň tím šetřit své peníze. Není to jen koníček, ale přináší to výhody.
Pokud v rámci komunity vyrobíte dostatek obnovitelné energie, můžete vytvořit základ pro průmyslovou výrobu a dát lidem kolem vás práci. Všude, kde je dostatek obnovitelných zdrojů, je také dostatek bohatství pro všechny, ženy nevyjímaje. Starý svět fosilní a nukleární energie byl ovládán zejména muži. Nyní je tu skvělá příležitost pro ženy, aby těžily z těchto malých decentralizovaných řešení, která mají v rámci energetického sektoru velký dopad. Je to skvělá věc, každý totiž může využívat slunce. Pojďme to zkrátka udělat.
Aneta Zachová, Euractiv.cz
Obrázky:
Energetická družstva mají nejen v Německu velký potenciál. Foto archiv/PV magazine