Komodity (biomasa) pro energetické využití se stávají významnou částí zemědělské produkce; jejich produkce a spotřeba je ovlivňována nejen ekonomickými a energetickými faktory, ale sami následně významně ovlivňují okolní životní prostředí a způsob využívání půdy. Cílem tohoto článku je ohodnotit, jak jsou biopaliva, používaná v ČR, vzhledem k těmto faktorům schopná konkurence.
Mezi hlavní argumenty pro pěstování energetických plodin patří zejména cíl postupně snižovat závislost na ubývajících konvenčních zdrojích, snížit přebytky vypouštěných skleníkových plynů do ovzduší, nalézt nové způsoby odbytu agrárních komodit a v neposlední řadě diversifikovat (a patrně i stabilizovat) zemědělské příjmy v celosvětové konkurenci charakterizované cenovými výkyvy. Pěstování biomasy pro energetické využití je ovšem nutné chápat také jako soutěž o zemědělské užití půdy a z toho vyplývající dopady na trh potravin. Odhaduje se, že pro výrobu 5% podílu ve spotřebě paliv v EU by bylo zapotřebí produkovat komodity na 15 % výměry zemědělské půdy celé EU.
Odborná veřejnost se v zásadě nemůže shodnout, jaký je skutečně dosažitelný potenciál (při současných technologiích) v obnovitelných zdrojích energie a to zejména u biomasy pěstované na zemědělské půdě. Ta totiž vyžaduje buď vysoce produkční rostliny (okolo 20 až 50 t/ha suché hmoty při spalování) nebo značné nároky na obdělávané plochy půdy. Ve skutečnosti totiž průměrný vznětový motor o objemu
Hodnocení produkce a využívání biopaliv musí zohledňovat několik aspektů – zajištění potravin a zdrojů pro jejich výrobu, ekonomiku výroby biosložek, energetickou bilanci celého procesu a také ekologické hodnocení. Za předpokladu progresivně ubývajících zásob ropy a plynu se jeví produkce biopaliv jako nevyhnutelná; nyní ale stále s několika velkými „ALE“
- životní prostředí (prozatím) výhody z produkce biopaliv nemá (zejména ve fázi produkce suroviny); v souvislostí s degradací přirozené úrodnosti půd se navíc předpokládá, že intenzivní a energeticky náročná zemědělská produkce bude i nadále využívat vysoké dávky anorganických vstupů,
- žádoucí závislost na centralizovaných dodávkách energií to příliš nesnižuje (Evropa a stejně tak ČR dováží významné množství biopaliv opět koncentrovaných do relativně malého regionu),
- ekonomicky biopalivo (prozatím) nekonkuruje konvenčnímu (tento argument ovšem nemůže znamenat odklon od vývoje a zlepšování výroby, který má schopnost dlouhodobě snížit výrobní náklady),
- nároky na zemědělské suroviny (při ambiciózních cílech) budou významně konkurovat potravinářskému užití a zvyšovat ceny suroviny, která se tak zpětně projeví v nákladech biopaliva,
- z energetického pohledu jsou sledovaná biopaliva stále málo efektivní – v průměru polovina výroby je spotřebovaná ve vstupech,
- existují energeticky účinnější zdroje surovin využitelné jako náhrada za paliva (zejména z odpadní hmoty).
Praxe ukázala, že témata týkající se výroby a použití biopaliv jsou velmi citlivá. Biopaliva jsou a patrně i do budoucna budou konkureceschopná pouze ve vhodně zvoleném mixu obnovitelných (a dočasně i neobnovitelných) energií. Bez veřejné podpory není většina biopaliv vyráběná v ČR uplatnitelná na trhu – jejich dočasné podporování je ovšem nutné chápat jako mezičlánek na cestě k trvale udržitelné obnovitelné energetické výrobě. Relativně krátké zkušenosti s masivnějším využíváním biopaliv opět dokazují, že úsporná opatření v oblasti spotřeby energií by měly být minimálně stejně důležité jako v oblasti hledání alternativních zdrojů energií.
Celý článek je uveřejněn v čísle 2/10 časopisu Energie 21.
Autor: Ing. Ladislav Jelínek, Ph. D., Ing. Tomáš Medonos, Ph. D., Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Praha
