Evropská unie si do roku 2030 vytyčila vyrábět 35 miliard krychlových metrů biometanu, což je více než čtyřnásobek spotřeby ČR zemního plynu. Bioodpady, ze kterých se bioplyn vyrábí, jsou sice významnou a vítanou surovinou, ale takto vysoké ambice na produkci biometanu pouze s využitím bioodpadů prakticky nelze splnit. Slovo tak musí dostat i tzv. energetické plodiny. Platí to i pro výrobu biomatanu v České republice. Příklady dobré praxe dokazují, že jde o cestu prospěšnou a reálnou.
Výtah z článků, které vyšly v čísle 2/2023 časopisu Energie 21.
Bioodpadů vhodných pro výrobu bioplynu je v ČR ročně k dispozici zhruba 1,5 mil tun. Tyto bioodpady různého původu, včetně vedlejších produktů z rostlinné výroby a statkových hnojiv představují energetický potenciál asi 2,6 TWh, což je pro potřeby Česka málo. Proto je třeba do systému výroby bioplynu znovu a více zapojit i plodiny, pěstovaní zejména k pro výrobu bioplynu (resp. biometanu). A nejde jen o některé odrůdy silážní kukuřice, ale také o travní porosty a intenzivní pícniny. Přinese to i zlepšení struktury osevních postupů jak v zájmu lepší ekonomiky rostlinné výroby, tak zachování její udržitelnosti.
K výrobě bioplynu se stále častěji používají i meziplodiny, které zlepšují stav půdy a pomáhají správným osevním postupem na půdě pěstovat potraviny. Jedná se například o bobovité plodiny a jejich odrůdy, které by jinak z naší krajiny téměř vymizely. Bioplyn se navíc nevyrábí z řepky a podobných plodin, které se primárně používají k výrobě kapalných biopaliv první generace (tzv. bionafta).
Přitom je třeba zdůraznit, že energetické plodiny nepředstavují pro krajinu ani půdu větší zátěž než běžné potravinářské plodiny, spíše naopak. Produkce plodin pro biopaliva a energetiku je kontrolována velmi přísně a výrobce musí prokázat splnění kritérií udržitelnosti. Tato kritéria, nejsou při produkci potravin vyžadována. Udržitelně pěstované plodiny mají za celý svůj životní cyklus (zpracování půdy, osivo, hnojení, doprava, energie, zpracování biomasy atd.) prokazatelnou úsporu emisí skleníkových plynů oproti fosilním palivům.
Důležité je, že bioplynové stanice produkují také digestát jako také kvalitní a specifické organické hnojivo. To se zpětně používá ke hnojení nejen plodin pro bioplyn, ale zejména plodin používaných v potravinářství. Zemědělci pak nemusí nakupovat a aplikovat tolik minerálních hnojiv.
Jedním z mnoha příkladů dobré praxe v tomto směru je zemědělská farma v Milíně, kde pro výrobu bioplynu využívají i vojtěšku a jetel společně se statkovými hnojivy a kukuřičnou siláží. Díky tomu mají pestřejší osevní postup. Snížením osevní plochy obilovin probíhá jejich sklizeň rychleji, v přesných agrotermínech. Sklizené zrno je navíc kvalitnější. Vojtěšku a jetel v osevním postupu si pochvalují také místní včelaři, pro jejichž včelstva jsou květy těchto plodin vítanou potravou.
Řada zemědělců také řeší, jak využít travní hmotu z luk. Uplatnění travní hmoty našli například na Prachaticku v obci Chroboly právě díky bioplynové stanici. Obdobně je tomu také v Krásné Hoře nad Vltavou, kde se nachází řada svažitých pozemků ideálních pro trvalé zatravnění.
Příkladem udržitelnosti zemědělství je i družstvo Pooslaví Nová Ves, které 11 let provozuje bioplynovou stanici a osm let zpracovává ve vlastní kompostárně bioodpad z okolních obcí a měst. Energetické využití vlastní i komunální biomasy znamená výrobu elektřiny v bioplynové stanici i možnost aplikace digestátu a kompostu jako organických hnojiv. V družstvu navíc důsledně plní požadavek na maximální výměru jedné plodiny 30 hektarů. Na základě protierozní kalkulačky, integrované do LPIS, rozdělili a zmenšili půdní bloky, což snížilo erozi půdy a umožnilo optimalizovat osevní postupy.*
JiT (Zdroj: CZ Biom)
Obrázky:
Bioplynové stanice se již staly součástí zemědělské krajiny (BPS Pooslaví Nová Ves). Foto Lukáš Jurečka
Zemědělci znovu objevují přínos dříve velmi rozšířených bobovitých plodin. Foto Jan Habart
K omezení eroze přispívá rozdělení půdních bloků a střídání plodin (včetně zapojení jetele a vojtěšky). Foto Lukáš Jurečka
Aplikace tekuté složky digestátu do energeticky využívaného travního porostu. Foto Lukáš Jurečka
