Podle zákona o ochraně ovzduší bude po 1. září 2022 zakázáno používat kotle na pevná paliva 1. nebo 2. třídy. Týká se to především kotlů na uhlí s ručním přikládáním, kterých je podle odhadů stále v činnosti několik set tisíc. Výměny postupně probíhají i v těch nejmenších vesnicích a pomáhají tomu zejména kotlíkové dotace.
Výtah z rozhovoru, který vyšel v časopise Energie 21 č. 6/2019.
S výměnou kotlů souvisí nabídka nových topidel. Patří k nim také automatické kotle na dřevní pelety. Významná část výrobců kotlů, pelet a servisních firem jsou členy sdružení Klastr Česká peleta. Jeho předseda, Ing. Vladimír Stupavský, odpověděl na několik otázek.
V Česku se blíží zákaz provozování „zastaralých“ kotlů na pevná paliva. Co to konkrétně znamená? Jaká topidla budou moci lidé třeba i na malé vesnici používat?
Obyvatelé obcí, kterých se výměna týká, si mohou vybrat například plynové topidlo – pokud je v místě plynofikace. Nebo zvolit zdroj na síti nezávislý. Porovnáme-li ceny topidel a ceny a dostupnost paliv, je výhodným řešením kotel na dřevní palivo.
Pro domácnosti s nižšími příjmy existuje nabídka moderních kotlů na kusové palivové dřevo, které mají nižší investiční i provozní náklady. Vyžadují však přípravu a ruční přikládání. Druhou možností je komfortní automatické vytápění kotlem na dřevní pelety. Ten se sám zapaluje, sám si přikládá a dokonce se umí vyčistit. Ročně se jich u nás prodá kolem tří tisíc.
Pak jsou tu další alternativy – tepelná čerpadla, olej nebo elektřina, případně krby, sporáky a krbová kamna na dřevo a dřevní brikety zejména pro víkendové bydlení.
Před lety se předpokládalo zastoupení jak dřevních pelet a briket, tak rostlinných ze zemědělských plodin a slámy. Jaká je v současnosti na trhu nabídka?
Když před lety trh s peletami začínal, ceny se tržními pravidly příliš neřídily. Ale jak jsou jednotlivé země Evropy propojené, trendy jsou všude podobné. Dnes je retailové vytápění budov postaveno téměř výhradně na certifikované dřevní peletě bez kůry. Větší instalace a průmysl využívají dřevní pelety průmyslového charakteru, nebo tříděnou dřevní štěpku. Dřevní brikety jsou spíše doplňkem palivového dřeva pro krby a kamna.
Rostlinné brikety se prakticky nevyrábí ani po nich není poptávka. S rostlinnými peletami to někteří výrobci stále zkoušejí, ale trh se nepodařilo nastartovat a jednotná evropská směrnice o Ekodesignu toto palivo pro vytápění v malých zdrojích v podstatě vylučuje. Rostlinné pelety se využívají jen v průmyslové energetice v některých zemích. Vývoj je celkem jasně nalinkován.
Po roce 2022 tedy mají i na malé vesnici dřevní pelety šanci. Umíme je v Česku kvalitně vyrobit? Jaké jsou záruky?
Kvalita paliva je naprosto stěžejní. Z tuhých paliv na bázi biomasy mají nejdokonaleji propracovaný systém hlídání kvality dřevní pelety – certifikaci ENplus. Ta hlídá správnou kvalitu pelet třetí nezávislou stranou od jejich výroby až po dodání koncovému spotřebiteli.
U nás jsme na tom hodně dobře. Plných 95 % domácích pelet se vyrábí v nejvyšší třídě A1, právě pod certifikací ENplus. Na západě bez označení ENplus A1 v podstatě peletu neprodáte. U nás na kvalitu lidé také začínají slyšet – „výhodné“ nákupy nekontrolovaných pelet třeba z Ukrajiny se obvykle vymstí – ve výsledku jich spálíte více a ještě vám s nimi kotel špatně funguje.
Našeho paliva přitom bude dostatek. Příští rok začne pracovat jedna z nejmodernějších pil v Evropě – dřevozpracující závod Pfeifer v Chanovicích. Aktivní jsou i menší výrobny – peletárny i briketárny. Řada z nich navyšuje kapacitu a vznikly i nové provozy. Takže můžeme počítat s dalšími certifikovanými výrobnami a nárůstem produkce dřevních pelet okolo hranice půl milionu tun ročně.
Nyní je na trhu přebytek kůrovcového dřeva. Vyrábějí se pelety a brikety také z napadených stromů?
Pokud by kalamitní dřevo příliš dlouho neleželo v lese, teoreticky se z něj dají pelety i brikety vyrábět ve stejné jakosti. V praxi se to ale neděje. Objem kůrovcového dřeva naráží na kapacity domácích pilařských závodů, pelety se vyrábějí právě ze zbytků po zpracování dřeva, nikdy se u nás nedrtily celé kmeny kvůli peletování. Takže je nutné navýšit stávající pořez na pilách nebo postavit nové závody. To již probíhá, ale nízká cena kalamitního dřeva se do pelet a briket až tolik nepromítá – cena pilin je stále podobná. Dobrá zpráva je, že na rozdíl od všech ostatních energií na vytápění, která trvale rostou, cena dřevních paliv stagnuje, nebo dokonce mírně klesá. Pro příštích pět let by tento trend měl trvat, takže přechod na vytápění dřevem nebo peletami je právě teď výhodný.
Pomohly rozvoji oboru dřevních paliv kotlíkové dotace? Bude mít tento program nějaké pokračování?
Pokud jde o pomoc dotací při rozvoji, tak odpovědí je ano i ne. Rozvoj vytápění peletami probíhal živelně po celém světě, dotace na to neměly až takový vliv. Nyní se už jedná o běžný a dostupný způsob vytápění, takže naše kotlíkové dotace pouze zvyšují počet instalací.
Pokračování kotlíkových dotací, které jsou i z pohledu Evropy brány jako vysoce úspěšný program, se připravuje, ale je ještě vzdálené. V podstatě má jít o jistou formu Zelené úsporám, kdy budou veřejné prostředky generovány z výnosů prodejů emisních povolenek. Administrativně by však mělo jít o jednoduché podání, jaké známe z aktuálních kotlíkových dotací.
Připravil Jiří Trnavský
Obrázky:
Produkce dřevních pelet dosáhne v Česku v roce 2020 půl milionu tun ročně. Foto archiv Česká peleta
Téměř sto procent pelet pro domácnosti se u nás vyrábí v nejvyšší třídě A1. Foto archiv Česká peleta
Obsluha automatického kotle na pelety je komfortní a ekologická. Foto archiv Česká peleta
Ing. Vladimír Stupavský. Foto archiv Česká peleta
