Režimu výstavby a provoz malých výroben elektřiny ze slunečního záření umístěných typicky na střechách budov je v právním řádu věnována dostatečná pozornost. Zcela opačně si pak stojí režim zařízení pro akumulaci elektrické energie, které může výrobnu elektřiny vhodně při jejím provozu doplňovat.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 3/2017.
Právní povahu zařízení pro akumulaci elektřiny, včetně s ním spojených práv a povinností lze v současné době toliko dovozovat z interpretace stávající právní úpravy, avšak bez výslovného zakotvení v právním řádu nelze tuto interpretaci považovat za neprolomitelnou.
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), ani v rámci svého ustanovení § 2, vymezujícího pojmy v energetice, ani v dalších svých ustanoveních nikterak nedefinuje, co se rozumí zařízením pro akumulaci elektřiny. Tato skutečnost nám však umožňuje dovozovat definici, respektive spíše jen právní povahu zařízení pro akumulaci elektřiny v jeho prováděcích předpisech.
Výrobnu elektřiny lze provozovat za účelem podnikání na základě licence na výrobu elektřiny, kterou k žádosti výrobce vydává Energetický regulační úřad. Pokud však zařízení pro akumulaci elektřiny neslouží k podnikání, nýbrž pro vlastní spotřebu, a svým instalovaným výkonem nepřesáhne 10 kW a zároveň ve stejném odběrném místě není připojena jiná výrobna držitele licence, pak zákon neukládá k provozu zařízení pro akumulaci elektřiny licenci.
Zařízení pro akumulaci elektřiny lze stejně jako ostatní výrobny elektřiny připojit jedním ze dvou způsobů. Prvním způsobem je zjednodušený režim pro mikrozdroje při naplnění podmínek uvedených v § 16 vyhlášky o připojení. Mezi tyto podmínky spadá maximální celkový instalovaný výkon 10 kW, naměřená hodnota impedance proudové smyčky v místě připojení pod limitní hodnotou a technické řešení zamezující přetokům do distribuční soustavy.
Pokud uvedené podmínky splněny nejsou, anebo provozovatel zařízení pro akumulaci elektřiny z nějakého důvodu nechce využít zjednodušeného režimu připojení, pak je třeba postupovat standardním způsobem, tj. podáním žádosti o připojení provozovateli distribuční soustavy, předložením studie připojitelnosti (je-li vyžadována) a uzavřením smlouvy o připojení. V případě, že je zařízení pro akumulaci elektřiny připojováno k distribuční soustavě jako doplněk ke stávající výrobně elektřiny ze slunečního záření, je potřeba zažádat o změnu smlouvy o připojení (pokud stávající výrobna byla připojena jako mikrozdroj), anebo samostatně o připojení zařízení k distribuční soustavě.
Při přidání zařízení pro akumulaci elektřiny k již stávající výrobně (zejména v případě výroben pobírajících provozní podporu na výrobu elektřiny) bývá uváděno riziko posouzení takového jednání jako tzv. modernizace či rekonstrukce výrobny. V takovém případě by mohlo dojít až ke ztrátě podpory v důsledku fikce nového uvedení výrobny do provozu. Zákonodárce by měl řešit problém, který nastane s účinností od 1. 1. 2019. Pro výrobny připojené k distribuční soustavě v rámci téhož odběrného místa totiž nebude možné využívat provozní podpory výroby elektřiny formou výkupních cen. To by se dotklo všech výroben elektřiny využívajících zařízení pro akumulaci elektřiny a některým projektům by se tak mohla nedůvodně navýšit předpokládaná doba návratnosti investice.
Závěr
Na základě provedeného rozboru lze na zařízení pro akumulaci elektřiny pohlížet jako na výrobnu elektřiny ve smyslu energetického zákona, s čímž se pojí jak omezení spojená s jejím provozem, tak také možné budoucí omezení volby provozní podpory u stávajících výroben opatřených uvedeným zařízením. Jelikož právní úprava neobsahuje jasná pravidla pro výstavbu a provoz těchto zařízení pro akumulaci elektřiny, je třeba k investicím přistupovat obezřetně.
Nadějně však vypadá právní úprava týkající se zařízení pro akumulaci elektřiny v rámci tzv. zimního balíčku, kde by se státy měly zavázat eliminovat překážky bránící aktivním zákazníkům elektřinu ve vlastních zařízeních vyrábět, skladovat a také dodávat například jiným zákazníkům. Některé z výše uvedených problémů by tak mohly odpadnout.
Filip Nečas, Frank Bold advokáti, s. r. o.
Obrázky:
Energetický zákon v současnosti přímo nedefinuje, co se rozumí zařízením pro akumulaci elektřiny. Foto archiv/Energie 21
Pokud zařízení pro akumulaci slouží jen pro vlastní spotřebu a výkonem nepřesáhne 10 kW, tak zákon neukládá licenci. Foto archiv/Energie 21
Právní úprava v rámci tzv. zimního balíčku EU usnadní i malým výrobcům elektřinu také skladovat a případně prodávat. Foto archiv/Energie 21
