Spalování kvalitních paliv z biomasy pomáhá uživatelům moderních kotlů nejen využít garantovanou výhřevnost paliva, ale také udržet dlouhodobě provozuschopnost kotle. S narůstající nabídkou na trhu tak pro běžné zákazníky narůstá i nutnost umět si vybrat kvalitní palivo. Platí to zejména pro pelety do automatických kotlů a kamen v rodinných domech a bytech.
Stručný výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 3/2016.
V minulých letech pomáhaly normy řady ČSN EN ISO 14961 ve vymezení jednotlivých požadavků na kvalitu různých biopaliv z biomasy – dřevních a nedřevních pelet, briket či štěpky. Tuto řadu v současné době nahradily normy řady ČSN EN ISO 17225 Tuhá biopaliva – Klasifikace a třídy paliv, která je rozdělena do osmi částí. Kvalitu biopaliv pro malé kotle lze nalézt v částech 2 až 8 této normy. Tato biopaliva se nazývají tříděná biopaliva a oproti průmyslovým biopalivům mají přísnější hodnoty běžných parametrů. Navíc se u nich většinou zjišťuje i obsah osmi těžkých kovů: arzénu, kadmia, chrómu, mědi, olova, rtuti, niklu a zinku.
Nejrychlejším způsobem, jak objektivně posoudit kvalitu biopaliv z biomasy, je zjistit, zda je palivo certifikováno – většinou podle zmíněných norem. U dřevních pelet je situace ještě zjednodušena tím, že nejkvalitnější dřevní pelety prošly certifikací ENplus a mají pečeť kvality ENplus. Kromě certifikátů se na trhu ale setkáváme i s různými osvědčeními o kvalitě paliva, atesty apod. Tyto jsou však vydávány laboratořemi jako osvědčující dokument jen o kvalitě dodaného vzorku a týkají pouze kvality tohoto vzorku.
Podobně lze posuzovat i protokoly vydané různými laboratořemi, pokud zde není uvedeno, že vzorek odebrala třetí osoba nebo přímo zkušební laboratoř. Opět se jedná o analýzu zaslaného vzorku, jehož identifikaci laboratoř nemůže potvrdit.
Při hodnocení také musí brát v úvahu, že výhřevnost, která je pro uživatele velmi důležitá, může být uváděna ve dvou stavech: V původním stavu, tj. s obsahem vody, jak bylo biopalivo dodáno k analýze – a ve vysušeném stavu. V původním stavu je výhřevnost nižší než ve vysušeném stavu a odpovídá situaci, kdy je dodané palivo uživatelem spalováno v kotli. Obchodníci však raději používají hodnotu výhřevnosti ve vysušeném stavu, která je vyšší. Ale např. požadavky certifikace dřevních pelet ENplus jsou jednoznačné a na obalech musí být výhřevnost uváděna v původním stavu a tento parametr je takto kontrolován.
Nedřevní neboli bylinné pelety nedisponují v současné době obdobnou certifikací jako je ENplus, avšak blíží se doba, kdy by mohla vzniknout její obdoba. Nyní lze certifikovat kvalitu těchto pelet podle normy (ČSN) EN ISO 17225-6, případně i celou výrobu těchto pelet podle (ČSN) EN 15432. Kromě toho existují výrobci nedřevních pelet, kteří sledují kvalitu a dodávají pravidelně ke kontrole vzorky nedřevních pelet, aby tak zajistili pro své zákazníky kvalitní biopalivo.
Výběr vhodných pelet pro daný typ kotle závisí na doporučení výrobce kotle a na fyzikálně chemických vlastnostech daného biopaliva. Z hlediska hodnot jednotlivých parametrů je nutno se zaměřit na obsah popela, mechanickou odolnost a výhřevnost a v případě nedřevních biopaliv i na teplotu tání popela, obsah síry a chlóru. Ostatní parametry jsou také důležité pro zhodnocení celkové kvality biopaliva.
RNDr. Alice Kotlánová, TÜV NORD Czech, Laboratoře a zkušebny Brno
Obrázky:
Nejprokazatelnější kvalitu mají dřevní pelety označené pečetí ENplus. Foto archiv/Česká peleta
Seriózní výrobci nedřevních pelet dodávají vzorky svých výrobků pravidelně ke kontrole kvality. Foto archiv/Hyper inzerce
