Zemědělci i producenti biopaliv ještě na počátku května počítali s tím, že od 1. června se zvýší podíl biosložky v pohonných hmotách, a to u benzínů z dosavadních 3,5 procenta na 4,1 procenta a u motorové nafty z 4,5 procenta na šest procent. Alespoň tak to ukládá novela zákona o ochraně ovzduší, kterou schválila jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. Aby norma mohla začít platit, čekalo se jen na podpis prezidenta. Ale v tom nastal problém. Václav Klaus yvužil své pravomoci a vrátit zákon Poslanecké sněmovně.
Většina zúčastněných byla zklamána, ale věřila, že prezidentské veto bude sněmovnou přehlasováno. Bylo ale před volbami a novelu tak musela projednat ještě původní Poslanecká sněmovna. Pokud by se to nestihlo, musela by absolvovat znovu celý proces schvalování, takže by zřejmě začala platit až v příštím roce. Klausovo veto by tak ve svém důsledku způsobilo škody zemědělcům i zpracovatelům. Podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby by ohrozilo uplatnění již zasetých zemědělských plodin z
Na celkové hodnocení situace kolem biopaliv jsme se zeptali i dalších představitelů prvovýrobců a zpracovatelů. Prvním z nich byl Ing. Martin Volf, ředitel Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin.
Jaký názor měli na rozhodnutí prezidenta pěstitelé a zpracovatelé olejnin?
Prezident na to jistml právo a logicky to zapadalo do jeho způsobu vidění problematiky emisí, globálního oteplování a celkové změny klimatu na naší planetě. O pozitivním či negativním vlivu biopaliv na životní prostředí skutečně existuje celá řada studií, které si mnohdy značně odporují. Je však velmi pravděpodobné, že v evropských podmínkách, kde nehrozí mýcení deštných pralesů, kácení lesů či rozorávání floristicky diverzifikovaných luk ve prospěch pěstování řepky či pšenice, klady biopaliv převáží nad jejich zápory. V tomto kontextu by odmítnutí zvýšení podílu bionafty v naftě o 1,5 procenta na šest procent a bioetanolu v benzínu o 0,6 procenta poškodilo pouze české zemědělce, neumožnilo zvýšit zaměstnanost v sektoru výroby biopaliv a surovinu, kterou zde máme v dostatečném množství, bychom nemohli zpracovávat, a|e museli exportovat do zahraničí. Navíc do České republiky dovážíme 32 procent nafty, která již obsahuje biosložku, ale vyrobenou v Německu či v jiné zemi EU. Toto řešení nám tedy nepřipadalo vhodné z pohledu ekonomického ani ekologického.
Naopak, pokud se zvýší podíl biosložky v pohonných hmotách, co to bude znamenat pro pěstitele řepky?
Navýšení slouží spíše k tomu, že více suroviny se může zpracovat na domácím trhu. Přímo to však neovlivní odbyt, protože zvýšení potřeby řepky na výrobu metylesteru řepkového oleje je relativně malé proti tomu, že 40 procent řepky vyvážíme. Důsledek to může mít ale pozitivní v tom smyslu, že se vyveze menší množství řepky. V každém případě je to dobrý signál pro trh, který může přinést to, že zemědělci letos zasejí více řepky. Situace v zemědělství je taková, že rolníci hledají relativně výhodnou komoditu. Obilí není až tak atraktivní, takže přirozeně směřují k řepce a plochy se každým rokem mírně zvyšují.
Máte odhad, o kolik by se mohly rozšířit plochy řepky?
Teď je na odhady ještě příliš brzy. Každý čeká, jak se vyprofilují ceny obilí a řepky a rozhodne se až na poslední chvíli. Zemědělec ví, že řepky udělá zhruba stejně jako vloni a tu drobnou korekci provede na základě posledních cen.
Osobně bych neočekával žádné zvláštní změny. V předchozích letech na tom byla řepka také relativně dobře a zvýšení osevních ploch se počítalo do pěti procent. Takže něco podobného by se dalo čekat i letos, podíl řepky se zřejmě o trochu zvýší. Chtěl bych připomenout, že zhruba 360 tisíc hektarů, které tady máme teď, jsme prakticky měli v roce 1999.
Nedávno jste ministerstvu zemědělství adresovali dopis, ve kterém reagujete na kritické informace o biopalivech. Čekáte nějakou odezvu?
Ani ji nečekáme. Občas je třeba zareagovat na některé nepravdy, které se objevují ve veřejných sdělovacích prostředcích. Navíc v informacích o různých studiích o dopadech biopaliv všichni opomíjejí to, že v Evropě probíhá certifikace biopaliv a Evropa bude dokládat udržitelnost rozvoje plodin, využívaných k jejich výrobě. Tím je myšleno, že nezhoršují životní prostředí. To znamená, že nevytváříme více oxidu uhličitého, než který vzniká spalováním minerálních paliv. Problém je v tom, že země, které biopaliva vyrábějí z palmového oleje, tyto certifikace nedělají. Tam skutečně dochází k problému, že vykácejí prales nebo les, a místo něj pěstují palmu olejnou nebo jinou olejninu na biopaliva. To není problém evropský, ale mezinárodní. Rovněž řešení otázky, zda některé plodiny využívat na produkci biopaliv nebo potravin, není na zemědělcích, ale na politicích. V rámci Evropy máme dostatek potravin, a jejich odbyt vázne. Proč tedy nevyužívat tyto rostlinné komodity na biopaliva, která odbyt mají. Navíc na jednu stranu se i řeší energetická bilance a na druhou stranu skutečně, což je prokazatelné a doložené mnoha vědeckými publikacemi, je to ekologičtější.
Na stejné téma s námi hovořil také Ing. Oldřich Reinbergr, předseda Svazu lihovarů ČR a předseda představenstva společnosti Cukrovary a lihovary TTD Dobrovice
Jak vnímali producenti bioetanolu veto zákona o ochraně ovzduší?
Česká republika se přihlásila k evropskému programu podpory obnovitelných zdrojů. Jeho cílem je dosáhnout desetiprocentního podílu obnovitelné energie na trhu pohonných hmot. Podle toho jsme se zařídili i my a investovali jsme asi 1,5 miliardy korun do vybudování moderního lihovaru., abychom mohli rozšiřovat výrobu kvasného lihu. Po třech letech se však rozvoj biopaliv zastavuje. Nechválení navýšení podílu bioetanolu v benzínu by převrátilo naše záměry, a to se nám samozřejmě nelíbilo. Jako podnikatel chci podnikat v právním státě, kde se nebudou každou chvíli měnit podmínky.
Z jaké plochy zpracováváte cukrovou řepu na biolíh?
Na letošní rok máme nasmlouvané dodávky cukrovky z 33 tisíc hektarů, z toho plodiny z 21 tisíc hektarů směřují na výrobu cukru a ze 12 tisíc hektarů na produkci biolihu. Právě kvůli očekávanému zvýšení podílu biosložky v pohonných hmotách jsme se zemědělci nasmlouvali o dva tisíce hektarů více. Pokud se nezačne přimíchávat tento vyšší podíl, budu mít problém, co udělám s cukrovkou a vysvětlit jim to. Také budu mít problém vysvětlit nastalou situaci francouzským akcionářům.
Co znamená zvýšení podílu biosložky v pohonných hmotách pro lihovar?
Pro lihovar to samozřejmě bude znamenat vzestup efektivity a navýšení odbytu. Na letošní rok jsme si právě nasmlouvali více hektarů. Počítali jsme, že využijeme 90 procent kapacity v lihovaru, která je jeden milion hektolitrů ročně. Věřil jsem , že s toto zvýšení bude mít přínos i pro zemědělské výrobce.
Tuzemští producenti bioetanolu se potýkali s levnějšími dovozy. Jak to vypadá nyní a jaký očekáváte vývoj?
Dovozy ze třetích zemích jsou stálým problémem a každoročně narůstají. Zatímco předloni se dovezlo 200 tisíc hektolitrů lihu, vloni to bylo 420 tisíc hektolitrů. To je zhruba polovina spotřeby. Je třeba si uvědomit, že my v ČR vyrábíme bioetanol pod přísným dohledem celníků, státní správy, dodržujeme přísné normy na ochranu životního prostředí a povinnosti vycházející ze zákoníku práce. Producenti musí vysokými částkami jistit své daňové sklady. Veškerý líh, určený pro přimíchávání na českém trhu, musí být pak denaturován vícesložkovou denaturační směsí a líh, který je exportován,musí být zajištěn po celou dobu přepravy bankovní zárukou. To všechno náš produkt prodražuje proti výrobcům například z Brazílie, kteří tyto předpisy nemusí dodržovat. Takže využívat dovozy ze třetích zemí se stále vyplatí.
Připravují se opatření, podle nichž bude muset být každý producent biopaliv certifikován na kriteria udržitelnosti. Pracujete již na této ceritfikaci?
Ano. Podle nových evropských pravidel je požadována certifikace udržitelnosti pro biopaliva. Vzhledem k tomu, že část produkce vyvážíme do Německa, německý odběratel po nás tuto certifikaci požaduje. Proto jsme s tímto procesem již začali.
Musí být přitom certifikovaný jak dodavatel vlastních biopaliv, tak i zdroj, to znamená zemědělec. Biopaliva nesmějí totiž pocházet z plodin pěstovaných na místě bývalých deštných pralesů nebo jiných chráněných území. Další podmínka stanovuje, že během celého životního cyklu biopaliv, to znamená od pěstování plodin, přes výrobu, až po jejich dopravu musí vykázat příslušné biopalivo méně než 65 procent emisí skleníkových plynů vykazovaných konvenčními ropnými palivy. Pro nás může být útěchou, že velká část potenciálních dovozů z mimoevropských zemí nemůže těmto kritériím vyhovět.
Celý článek je uveřejněn v čísle 3/10 časopisu Energie 21.
Autor: Zuzana Fialová
