Základním principem klasické klimatizace je aktivní výměna vzduchu mezi vnějším a vnitřním prostředím a jeho úprava podlé přání uživatele. Částečnou alternativou jsou větrací systémy, tepelná čerpadla typu vzduch-vzduch a rekuperační jednotky.
Klimatizační zařízení jsou založena na principu strojního chlazení, známého z fyziky jako „obrácený Carnottův cyklus“. Elektromotorem poháněný kompresor vede párem trubkových výměníků teplosměnnou kapalinu, schopnou měnit svoje skupenství, a tím přenášet z venkovního prostředí do místnosti teplo nebo chlad. Pokud v létě chladí, odčerpává teplo z místnosti, přepnutím do role tepelného čerpadla dokáže vytápět příbytek teplem, odčerpávaným i z mrazivého vzduchu venku.
Důležité je, že z každé kilowatthodiny, kterou motor kompresoru k oběhu média spotřebuje, klimatizace „nafouká“ do místnosti výkon tří až čtyř kilowatthodin. Moderní klimatizace j spojena s principem tepelného čerpadla, čímž vznikla možnost ekonomicky přitápět teplem odčerpaným z venkovního vzduchu až 200 dnů v roce.
Klasická klimatizační jednotka má vnitřní a vnější část. Hlavním prvkem vnitřní části je výparník, který, prostřednictvím teplonosného média (chladiva), z interiéru odebírá teplo. Vnější část je v podstatě tepelný výměník s kondenzátorem, jež teplo předává do určeného prostoru (obvykle do exteriéru). Vnější a vnitřní část je spojena potrubím nebo hadicí, proudění teplonosného média a zajišťuje kompresor, proudění vzduchu ventilátory.
Klimatizační jednotky do obytných interiérů jsou typu split nebo multisplit. Typy split mají jednu vnější a jednu vnitřní část a jsou vhodné pro klimatizaci jedné místnosti. U typů multisplit je na jednu vnější část napojeno několik vnitřních částí, takže z jednoho místa lze klimatizovat celý byt nebo dům. Zájem roste zejména o tzv. invertorové jednotky, vybavené kompresory s plynulou regulací otáček. Jejich předností proti klasickým klimatizacím se stálou rychlostí kompresorů je, že dokážou po spuštění v nejkratší době dosáhnout v místnosti žádanou teplotu, kterou pak udržují s přesností plus/minus 0,5 °C.
Vnitřní část stacionární klimatizační jednotky lze umístit nad okno, na parapet, vnitřní stěnu nebo zavěsit pod strop. Venkovní část je umístěna ve skříni na vnější stěně domu, na střeše, na půdě nebo na zahradě. Mobilní jednotky se nejčastěji používají tam, kde chceme teplotu snížit jen dočasně. Na trhu jsou dva základní typy a lze si je i pronajmout.
Komfortní vnitřní jednotky rozptylují vzdušný proud účelně (studený podél stropu, teplý co nejvíce k podlaze), takže mizí obávaný pocit průvanu. Zdravotní profit z komfortní klimatizace je téměř neuvěřitelný. Až osmivrstvé vestavěné filtry ve vnitřní jednotce zachytí z cirkulujícího vzduchu rozvířený prach, chlupy z domácích zvířat, roztoče a pyly, vyvolávající alergie. Filtry s aktivním uhlíkem pohlcují nejen nepříjemné pachy, ale i cigaretový dým a nebezpečné formaldehydy uvolňující se z nového nábytku a podlah, které bývají příčinou migrén a bolení hlavy.
Celý článek je otištěn v čísle 6/09 časopisu Energie 21.
Autor: Ing. Jiří Trnavský
