Evropská komise stanovila pro energetiku EU do roku 2030 dva cíle: snížit emise skleníkových plynů o 40 % a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 27 %. Tradiční energetici považují zejména cíl stanovení podílu OZE za špatný a snižující konkurenceschopnost. Nevládní ekologické organizace naopak označují stanoven cíle za nedostatečné.
Postoje a roli nevládních organizací, které prosazují využívání OZE a zavádění úsporných technologií, k návrhu Komise, přiblížil Jiří Koželouh, energetický expert Hnutí DUHA.
Klimatická koalice, Hnutí DUHA a Greenpeace označily ve společné tiskové zprávě návrh klimatické a energetické politiky EU do roku 2030 za skandálně slabý. Jaké pro to máte argumenty a co v návrhu chybí?
Cíl pro OZE do 2030 není o moc vyšší, než je současný do roku 2020, a k jeho naplnění by patrně došlo i díky současným opatřením a trendům. Nenabízí nový impulz pro modernizaci energetiky. Navíc platí pouze pro unii jako celek, ne pro jednotlivé státy.
Pro velké energetické firmy tak bude jednodušší bránit vstupu menších a levnějších výrobců energie na trh. Ale zadrhnout se může i evropský průmysl. Unie nyní kontroluje 40 % trhu s technologiemi pro obnovitelné zdroje, víc než Čína. Podle výzkumů se výrobci stahují do zemí s vyšší domácí poptávkou. Proto je nyní malé Dánsko největším výrobcem větrných elektráren na světě.
Cíl pro energetickou efektivitu Evropská komise nenavrhla vůbec. Výhodnost investic do snižování spotřeby energie je notoricky známá, ale pokud nebudeme mít závazný cíl, tak poběží na půl plynu. Státy musí dostat oporu pro využití evropských fondů či výnosů z emisních povolenek právě pro vyšší energetickou efektivitu. Podniky potřebují signál pro investice.
Názor, aby byl stanoven jen cíl pro emise skleníkových plynů, nemá smysl, když energetická efektivita a obnovitelné zdroje jsou stejně jedinou cestou, jak se odpoutat od docházejících fosilních paliv a zajistit dodávky energie. Nové jaderné reaktory nebo ukládání uhlíku pod zem by znamenaly obrovské investice a tedy garance vysoké ceny elektřiny na desítky let.
Odpůrci zvyšování podílu OZE pokazují na jejich pokračující veřejnou podporu, která (údajně) příliš zvyšuje výrobní náklady firem a výdaje domácností a navíc vytváří nekalou konkurenci pro fosilní zdroje, které (údajně) podporovány nejsou. Nemají pravdu?
Naopak, fosilní zdroje jsou podporovány masivně. V ČR vznikají spalováním uhlí jen v elektrárnách (tedy bez započítání tepláren a domácích kotlů) externí náklady (zdravotní péče, pracovní neschopnost, škody na životním prostředí) pro spotřebitele a stát ve výši 67 haléřů na 1 kWh veškeré spotřebované elektřiny. Na pomlouvané obnovitelné zdroje je příspěvek přitom menší: jen 49 haléřů. Mimochodem, nové jaderné reaktory by potřebovaly až 3 Kč/kWh.
Ale zpět k fosilním palivům: celosvětově pobírají dotace ve výši 500 miliard dolarů ročně. Obnovitelné zdroje jen 100 miliard. Navíc jejich podpora je – i podle konzervativní Mezinárodní energetické agentury – racionální a měla by se zvýšit. Je totiž jen dočasná, na krátkou dobu, než se stanou plně konkurenceschopné. Už příští rok by měla cena nedotované elektřiny z evropských větrných elektráren na moři srovnat s cenou dotované uhelné. Domácí střešní solární elektrárny by už dnes obstály v konkurenci s uhelnými kolosy, pokud by stát umožnil bezdotační net-metering.
Máme nový parlament a novou vládu. Kam by měla směřovat energetická politika České republiky v nejbližším období? A jaká by přitom měla být role nevládních organizací? Jsou připraveny postupovat jednotně?
Máme vážný problém s plýtváním energií. Spotřebujeme o 30 % více energie na jednotku HDP než obdobně průmyslové Německo. A zdá se, že politické strany si to uvědomují. V koaliční smlouvě se zavázaly předložit zákon, který stanoví závazný rozvrh snižování závislosti na drahém dovozu ropy a plynu i na uhelných dolech. Tuto legislativu chce i opozice. Zákon vytvoří základní mantinely, od kterých se bude moci odpíchnout energetická koncepce.
Vláda však má i další důležité úkoly, které nepočkají. Musí nastartovat velký a stabilní program pro zateplování budov. Měla by jasně deklarovat, že ochrání obce před uhelnými doly. Podle koaliční smlouvy by také měla umožnit rodinám instalovat si malé domácí elektrárny, tedy revidovat nepovedený loňský zákon o podporovaných zdrojích energie, který dotuje spalovny odpadků. A musí připravit zavírání obstarožních elektráren, jež hltají špinavé uhlí, zatímco je naše malá země pátým největším vývozcem elektřiny na světě.
Nevládní organizace jsou připraveny na spolupráci s ministry. Souhra ekologických, ale také třeba protikorupčních nevládních organizací je samozřejmostí. Budeme nejen předkládat pozitivní návrhy řešení, ale také bedlivě sledovat a kriticky hodnotit konkrétní kroky vlády.*
Článek je uveřejněn v časopise Energie 21 č. 1/2014.
Autor: Jiří Trnavský
