Česká republika nesplnila při čerpání z evropských strukturálních a investičních fondů požadavky na zelené investice. Na klimatická opatření mělo v rámci dobíhajícího programového období 2014–2020 putovat 20 % financí. V Česku to bylo pouhých 12,7 %. Chybí větší podpora obnovitelných zdrojů. To jsou závěry nové analýzy, kterou vypracovalo Centrum pro dopravu a energetiku (CDE) ve spolupráci s datovým expertem Petrem Bouchalem.
Evropská komise pracuje s vlastní metodikou, která sleduje naplňování dvacetiprocentního klimatického závazku. Pracuje při tom se třemi koeficienty hodnotícími klimatický přínos investic. Ten může být buď významný (100%), významný, ale nedostatečně popsaný/měřitelný (40%) a neutrální (0%). CDE tento přístup podrobilo kritické analýze. Závěry nejsou příznivé pro Evropskou komisi, ani pro Českou republiku.
Z analýzy operačních programů je patrné, že podpora obnovitelných zdrojů je u nás stále velice nízká. Přestože je zde obrovský potenciál a současná geopolitická situace této podpoře nebyla nikdy více nakloněna. Proto, aby Evropa dostála svých závazků vyplývajících ze Zelené dohody a dosáhla uhlíkové neutrality do roku 2050, se ambice musí zvýšit. Evropská komise by svou hodnotící metodiku měla zpřísnit a respektovat princip „významně nepoškozovat“ (do no significant harm). Česká republika by měla transparentně komunikovat a vykazovat, na jaké projekty evropské prostředky míří.
Výsledky vyhodnocování investic ze strany Evropské komise, pokud k nim vůbec dochází, nejsou snadno dohledatelné. Neobjevují se tím pádem ani ve veřejné diskusi. Chybí také jakákoliv pozdější reflexe toho, zda projekty, které byly hodnocené jako významně klimaticky přínosné, mají opravdu v dlouhodobém měřítku pozitivní dopad na klima. Takové jsou i závěry studie Evropského účetního dvora. U velké části alokací, kterou komise hodnotí jako 100%, navíc chybí srovnávací benchmarky, nebo se přínos nedá měřit. V analýze CDE proto nedostaly 100%, ale 40% hodnocení. Tím, že EK nevykazuje své hodnocení transparentně, není jasné, na jak klimaticky šetrné projekty evropské peníze ve skutečnosti míří.
Metodika Evropské komise, na rozdíl od přístupu CDE, nepracuje s negativním hodnocením. Tím pádem dochází ke greenwashingu. Řada peněz totiž směřuje na projekty, které mají prokazatelně negativní dopady na klima. Vytváří se tak falešný dojem, že členské země včetně České republiky splňují 20% závazek na klimatická opatření, ve skutečnosti je ovšem tento přínos nižší. V českém kontextu je možné tuto skutečnost ilustrovat na financování vysokoemisních zdrojů – typicky zemního plynu v teplárenství a dopravě. U takových projektů hrozí carbon lock-in, tedy uzamčení v uhlíkově náročných systémech na několik dalších desetiletí, místo přechodu na udržitelné zdroje.
- Eva Mariničová, odbornice na evropské fondy, Centrum pro dopravu a energetiku: “Cílem kohezní politiky je narovnávat rozdíly mezi evropskými regiony a pomoci zemím střední a východní Evropy včetně České republiky s transformací jejich ekonomiky na nízkouhlíkovou. Považujeme za velice problematické, že evropské prostředky u nás stále směřují na projekty, které jdou proti klimatickým závazkům. Vzhledem k nově přijatému obecnému principu „do no significant harm“ by v příštím rozpočtovém období neměly evropské fondy podporovat žádné projekty založené na fosilních palivech.”
- Barbora Urbanová, ředitelka Centra pro dopravu a energetiku: “V rámci nově představeného plánu EU na odchod od ruských fosilních paliv (REPowerEU) chybí klíčové reformy, které by zpřísnily metodiku pro započítávání klimatického přínosu evropských fondů. Evropská komise nepochopitelně ignoruje nutnost vyloučit fosilní projekty z financování a více podpořit členské země v investicích do obnovitelných zdrojů. To považujeme za chybu.”*
(Zdroj: CDE)
Foto archiv/The Ecologist
