Pokud firma uvažuje o přechodu do cloudu, má na výběr jak z několika globálních hráčů, tak i z mnoha lokálních poskytovatelů. I když všichni nabízejí v základu víceméně podobné služby, je dobré se však před finálním rozhodnutím pečlivě rozmyslet, kterému z nich nakonec péči o IT infrastrukturu či data svěřit. A velkou pozornost by firmy měly věnovat zejména tomu, jaké služby jsou v ceně, jaké garance poskytovatel dává, a to jak v podobě servisu, tak i v podobě plnění GDPR.
Důvodem k obezřetnosti při výběru cloudu je fakt, že globální poskytovatelé často nabízejí své služby za velmi nízké ceny, což je samozřejmě pro firmy velmi lákavé. Avšak z této prvotní ceny není úplně jasné, co všechno se v ní skrývá a které služby se naopak platí zvlášť. Například někteří poskytovatelé si účtují platby navíc za přenesená data či příplatky za vytížení procesorů vyšší než 10 procent. A i když firma nakonec o těchto podmínkách informace získá, je poměrně těžké dopředu vypočítat, jak bude vypadat koncová částka na faktuře, protože faktory, které ovlivňují vytíženost procesorů, lze dopředu jen velmi těžko predikovat.
Dalším faktorem, který by firmy neměly při výběru poskytovatele podcenit, je lokalizace data center. Pro malé a střední české firmy sice globální cloud může znamenat o něco nižší provozní náklady než v případě lokálního poskytovatele, ale zároveň se s touto variantou pojí nezanedbatelná rizika. Jedním z nich je například skutečnost, že zákazník nemá dostatečný přehled o tom, kde přesně se jeho data nacházejí a stává se, že ve smluvních podmínkách chybí garance zálohování dat i odpovědnost za vzniklé škody.
Dle GDPR musí každý poskytovatel cloudových služeb mít své servery umístěné v EU, což velcí hráči sice vesměs mívají, avšak naplnění litery GDPR může ohrozit lokalizace jejich záložních datacenter. A vzhledem k nákladům na vybudování těchto center se tak může velmi snadno stát, že zálohy dat a metadata budou nakonec uložená mimo EU. „V rámci eGovernmentu se dokonce zkoumá takzvaný materiální dodavatel, což jsou dodavatelé firewallů, diskových polí a podobně, zda i jimi obsluhovaná data neopouští EU. Jinak řečeno, zkoumá se například to, zda nemá výrobce zákaznickou či technickou podporu v Indii a zda se místní zaměstnanec může či nemůže na data podívat,“ vysvětluje Petr Loužecký, ředitel pro cloudové služby společnosti Algotech a dodává, že ani české datacentrum ale nedokáže postavit hardwarovou infrastrukturu pouze z českých výrobků. Znamená to, že i když má český poskytovatel své servery, záložní servery i všechny zaměstnance lokalizované v EU nebo ČR, vzdálenou podporu pro hardwarovou úroveň má také většinou mimo EU. A pak záleží jen na tom, jak dobře si dokáže poskytovatel ohlídat kdo, za jakých podmínek, a hlavně k jakým datům může mít přístup.
S lokalizací však souvisí ještě jedna důležitá věc, kterou je technická zákaznická podpora ke cloudovým službám. Globální hráči mívají své help či service desky často v různých zemích EU, někdy však zcela mimo unii a zákazník, který potřebuje urgentně vyřešit nějaký technický problém, může narazit nejen na potíže s časovými pásmy, ale i na jazykovou bariéru. Tyto komplikace však u lokálních poskytovatelů nehrozí, pokud mají svou podporu umístěnou v Česku. „Zákazník většinou vůbec netuší, jak problém řešit, proto na technickou podporu volá. Pokud má v ten moment ještě začít komunikovat v angličtině a vysvětlovat někomu na druhé straně planety, co se stalo, může to pro něj být velmi stresující,“ pokračuje Petr Loužecký a dodává, že událost se v drtivé většině nevyřeší jedním telefonem, ale požadavek se řeší postupně třeba s deseti, někdy i dvaceti lidmi, kteří nemívají k dispozici všechny informace z předchozích hovorů. „Proto by právě umístění technické podpory mělo být dalším klíčovým parametrem při výběru poskytovatele cloudových služeb,“ uzavírá.
(Zdroj: Algotech)
Foto archiv/Algotech
