Spotřeba nafty, benzinu i dalších produktů vyráběných z ropy neustále roste. Nevyhnutelně se tak blíží doba, kdy lidstvo bude stát před otázkou, jak současná fosilní paliva nahradit. Jednou z alternativ jsou kapalná paliva z obnovitelných zdrojů – biopaliva. Mezi ně patří zejména bioetanol.
Bioetanol (biolíh) se v našich podmínkách vyrábí z cukrové řepy nebo z obilí a lze jej přimíchávat do běžného benzinu a nahrazovat tak určité procento fosilní složky paliva. V České republice, na rozdíl od některých okolních států, v současnosti neexistuje žádná finanční podpora jeho výroby. Je zde pouze zákonná povinnost přimíchávat bioethanol do pohonných hmot, a to od začátku roku 2008 v množství 2 objemová procenta a od roku 2009 v množství 3,5 procenta celkového objemu paliva.
V prosinci minulého roku uvedla společnost Agroetanol TTD na náš trh nové palivo E85. Toto palivo je směsí 85 objemových % etanolu a 15 % benzinu natural 95. Tento poměr lze dle různých sezónních poměrů měnit s tím, ale minimální podíl etanolu musí být alespoň 70 objemových %.
Palivo E85 je palivo určené pro automobily s upraveným motorem pro spalování paliv s převahou etanolu (FFV – flexi fuel vehicles) a patří tedy mezi paliva z obnovitelných zdrojů. Změny v konstrukci motoru se týkají vyššího kompresního poměru, řídící jednotky a dále výběru materiálů kompatibilních s etanolem.
Z hlediska lihovarnické výroby je palivo E85 směsí 85 % produktu společnosti Agroetanol – bezvodého kvasného lihu, s 15 % automobilového benzinu. Pro přípravu směsi se v dobrovickém lihovaru využívá zařízení pro zvláštní denaturaci lihu benzinem, které bylo zřízeno v roce 2007. Proces výroby bezvodého kvasného lihu se skládá z fermentace, destilace, odvodnění a zahuštění destilačního zbytku, tzv. odparky.
Oproti klasickému benzinu má jízda na palivo E 85 několik výhod – například nárůst výkonu motoru nebo výrazné snížení emisí výfukových plynů. Nejdůležitější však je, že většina této nové směsi pochází z obnovitelných zdrojů a tudíž výrazně snižuje naši závislost na ropě.
Celý článek je otištěn v čísle 1/09 časopisu Energie 21.
Autor: Ing. Jiří Trnavský
