Kondenzační plynové kotle jsou na trhu masově k dostání už přibližně dvacet let. Až do loňského roku byly odbornou veřejností považovány za ekologickou a úspornou variantu vytápění. S energetickou krizí, která je v přímé souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem na Ukrajině a postupným ukončením dodávek ruského plynu, se situace změnila.
Evropští zákonodárci postupně hledají cesty, jak omezit vytápění plynem, českou vládu nevyjímaje. Kontroverzní střet mezi evropskou legislativou a efektivním způsobem vytápění popisuje Roman Švantner ze společnosti Enbra.
V Německu jsou již opatrnější
Od loňského roku se zastavila podpora kondenzačních kotlů v rámci jakýchkoliv dotačních titulů. Není to tak, že by se kondenzační kotle z ničeho nic staly méně ekologické. Jenom se hledají cesty, jak co nejvíc omezit spotřebu plynu. Jedná se teprve o začátek cesty, jako příklad uvedu naše západní sousedy z Německa, kteří zcela zakázali prodej těchto zařízení, a to od 1. ledna příštího roku. V tamním zákoně je řečeno, že všechny nově instalované zdroje tepla musí využívat minimálně 65 % energie z obnovitelných zdrojů. Jenže plyn se nově v Německu nepovažuje za obnovitelný zdroj. A to mluvíme o trhu, kde se každoročně instalovalo přibližně 600 tisíc plynových kotlů. Nicméně pár týdnů po schválení tohoto nařízení si místní zákonodárci uvědomili hlavně technickou neproveditelnost takového kroku, takže se nařízení prozatím bude týkat pouze novostaveb.
Něco podobného se už plánuje i v České republice. V našem parlamentu už se připravuje novela Nařízení komise (EU) 813/2013 o ekodesignu. Pokud by byla schválena ve stávajícím znění, čekalo by nás to stejné, a to už od 1. září 2029. Od tohoto dne by již nebylo možné uvádět na trh samostatné klasické kotle na plynná i kapalná paliva a elektrokotle, ale pouze jejich varianty integrované do některého z typů hybridních zdrojů. Zjednodušeně řečeno – už si nikdo samostatný kondenzační plynový kotel nepořídí. A nebude se to týkat pouze novostaveb, ale kompletně všech instalací včetně starších objektů.
Někteří zákonodárci nás tedy v nejbližších letech budou motivovat k využívání tepelných čerpadel nebo hybridních systémů, nejčastěji v kombinaci tepelného čerpadla s kotlem. Kromě vysokých pořizovacích nákladů na tyto zdroje je nutné si uvědomit i technickou stránku věci, kterou podle mého názoru čeští zákonodárci ignorují.
Tepelné čerpadlo má z principu svého fungování určité technické parametry, které je nutné brát v potaz. Potenciální kupec tepelného čerpadla by si měl uvědomit především fakt, že jsou tato zařízení schopná dodávat do topného systému vodu o teplotě maximálně 55 až 60 stupňů Celsia.
Další podstatnou informací je COP, neboli topný faktor. Od tohoto atributu řada prodejců tepelných čerpadel odvozuje návratnost investice. Topný faktor se výrazně snižuje v důsledku stoupající teploty topné vody a snižující se venkovní teploty. Z toho pak plyne i delší návratnost investice. Při nižším COP se investice bude vracet výrazně delší dobu.
Je potřeba si uvědomit, že pokud vstoupí zákaz prodeje samostatných plynových kondenzačních kotlů v platnost, nebude pro desetitisíce majitelů dosluhujících zdrojů jednoduché, finančně přijatelné, a hlavně ekonomické zvolit nový zdroj tepla. V ten moment totiž lidé instalují zařízení, které má v rozumné době nízkou šanci na svoji návratnost, uvádí Roman Švantner ze společnosti Enbra.
Gro (Zdroj: Enbra).
Evropští zákonodárci postupně hledají cesty, jak omezit vytápění plynem, Foto archiv/Enbra
