Během února a března proběhly napříč Evropou protesty zemědělců namířené proti zemědělské politice Evropské unie. Traktory v hojném počtu několikrát vyjely i do měst v Česku. V projevech mnoha účastníků vedle typicky zemědělských témat průběžně zaznívala i kritika tzv. Zelené dohody pro Evropu o klimatických cílech Evropské unie (Green Deal EU). Je tato kritika ze strany zemědělců oprávněná? A jaké jsou ještě další souvislosti?
Výtah z rozhovoru v časopise Energie 21.
Protestu zemědělců v Česku se aktivně zúčastnili zejména členové profesních organizací Agrární komora a Zemědělský svaz. V oboru ale významně působí také Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČE). Ve velkém počtu sdružuje zejména menší podniky a rodinné farmy. Vedení asociace i její členové však přistoupili k účasti na protestech buď odmítavě nebo jen rezervovaně. A ve svých vyjádřeních byli i mnohem tolerantnější k Zelené dohodě. Jaký je tedy přístup právě těchto zemědělců například k ochraně klimatu a krajiny? Zeptali jsme se Mgr. Ing. Jaroslava Šebka, předsedy ASZ ČR.
Ano, samozřejmě, klimatickou změnu již zažíváme i v Česku. A je potřeba hledat způsoby, jak zemědělskou činnost této realitě přizpůsobit – jak klimatické změně předcházet, pokud možno, a jak její dopady snižovat. V rámci zemědělství je potřeba promýšlet změny v obdělávání půdy, zavádět efektivní boj s erozí při přívalových deštích a spolupracovat s experty.
Vlastníci půdy mohou přispět tím, že budou zacházet s půdou způsobem, který ji nebude degradovat. Zemědělství bude mít v budoucích letech důležitou roli v tomto směru, neboť stojí za značnou částí skleníkových plynů. Zároveň je potřeba upozornit, že malé a střední podniky nejsou těmi hlavními producenty oxidu uhličitého, a naopak často nabízí inovativní způsoby, jak hospodařit šetrně a udržitelně.
Mezi členy ASZ je řada sedláků, kteří dobrovolně a s entuziasmem využívají například metody regenerativního zemědělství, ale se stejnými výsledky se chovají i klasičtí konvenční sedláci, kteří také zadržují vodu v krajině, pečují o svou lokalitu a aktivně zvyšují biodiverzitu. Důležitým momentem je zde totiž to, že tyto podniky bez ohledu na typ hospodaření, podnikají současně v lokalitě, ve které žijí. To je nejsilnější motivace k tomu, aby jejich celkové chování bylo skutečně odpovědné.
Určitě je potřeba pečovat o životní prostředí. Stejně jako celá společnost zde i farmáři mají určitý dluh. Zároveň je ale potřeba nastavit pomalejší přechod, abychom to zvládali. Jsem přesvědčen, že myšlenka Zelené dohody EU vůči sedlákům není nepřátelská a nemusí ani znamenat problém pro ekonomiku jako celek. Vždyť třeba strategie Farm to Fork je vlastně jen jinými způsoby vyjádřená idea lokálně podnikajícího sedláka.
Nicméně život – lidský i ten přírodní – nelze beze zbytku nacpat do tabulek a politických plánů. Problémem tak není ideál těchto strategií, ale s nimi spojená byrokracie, nejasné podmínky, plošná omezení a na dálku vydávaná nařízení týkající se lokálních podmínek.
Rizika nařízení shora se přitom paradoxně nejvíce dotýkají těch sedláků, kteří nejvíce přispívají k udržitelnému typu hospodaření. Právě rodinné farmy a sedláci generačně zakotvení na svých statcích však mohou být tou nejlepší cestou, jak systémově kultivovat krajinu takovým způsobem, aby prosperovala jak lidská společnost, tak i příroda.
Stávající zemědělské bioplynové stanice je z hlediska dalšího rozvoje potřeba rozlišovat na malé a velké a je nezbytné také brát v úvahu, jak jsou vzdáleny od vysokotlakých plynovodů.
Na malých bioplynových stanicích se v současnosti příliš nevyplatí instalovat například zařízení na čištění na biometan, ani jeho vtlačování do plynovodní sítě. Jde o příliš drahé technologie, které mají ekonomický smysl snad až od 1 MW instalovaného výkonu.
U malých BPS je tak potřeba po dvaceti letech provozu – kam už se některé blíží – ponechat podporu pro výrobu elektřiny a případně i tepla z kogeneračních jednotek.
Pokud jde o využití některých zemědělských plodin nebo lesní biomasy pro výrobu tepla či motorových paliv, nemáme důvod tomu stát v cestě, jelikož v současné době je u energetických rostlinných komodit na trhu přetlak.
Fotovoltaické instalace dávají smysl především na střechách provozních budov, jsou ale dobře možné i na trvalých kulturách, jakými jsou sady či vinice. ASZ ČR zároveň prosazuje, aby se tak dělo za jasně daných podmínek – je potřeba předejít tomu, aby se z toho stala příležitost pro tuneláře. Bez větrné energie se také postupně neobejdeme, potřeba elektrické energie je zkrátka značná. Obecně má ale smysl se věnovat hlavně těm systémům, které zajišťují energii pro dané místo jako tzv. ostrovní systémy. A to bude mít zejména v zemědělství určitě budoucnost.
Na druhou stranu ale nechceme pro energetické účely vyjímat zemědělskou půdu, případně jen velmi omezené plochy. Čisté energetické zdroje je potřeba instalovat přednostně na střechách nebo ve starých areálech, příležitostí je zde pořád dost.
S obnovitelnými zdroji nově souvisí také komunitní energetika a energetická družstva. Zatím to jsou i pro zemědělce poměrně nová témata, ke kterým je zapotřebí ještě větší a intenzivnější debata. Nicméně se domnívám, že nejen pro menší farmáře to je příležitost, aby se v daném místě s bioplynovými stanicemi či solárními instalacemi na zemědělských budovách zapojili i do místní komunity a dodávali lokální elektřinu, teplo a případně i biometan.
Odpovím otázkou: koho jiného by se toto téma mělo přednostně týkat? Nicméně se jedná o téma pro zodpovědné farmáře, kteří na půdě skutečně hospodaří, nikoli pro ty, kteří ji využívají především jako investici do svého podnikatelského portfolia.
Udržitelnou, ale také racionální cestou není zvyšování objemu výroby za každou cenu, ale respekt k půdě a zájem o zdraví konkrétního místa. Sedlák v místě si dokáže najít mnoho různých aktivit, které ho jednak živí a které ve svém důsledku znamenají přínos pro místní krajinu a prostředí již tím, že se o ni stará a vytváří nějakou alespoň základní aktivitu.
Bohužel se na mapě naší republiky objevují místa, kde tomu tak již není, a to je třeba změnit. Určitý potenciál k tomu má současný vládní program dalšího rozvoje zemědělství i jako významné součásti venkova, proto ho podporujeme, ale kritizujeme jeho pomalé a polovičaté naplňování.*
Připravil Jiří Trnavský
Ochrana krajiny a udržitelný rozvoj hospodaření se nepochybně týká i všech zemědělců/Foto archiv/ASZ ČR
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR/Foto archiv/ASZ ČR
