Letošní konference Dny teplárenství a energetiky v Hradci Králové ukázala, že naše teplárenství se celkem úspěšně vypořádává s nástrahami, které vyplývají z vývoje energetiky posledních let. A to jak z environmentálního hlediska, tak technologického a v neposlední řadě i administrativního a legislativního. Pokud má teplárenství dlouhodobě přežít, je potřeba narovnat konkurenční prostředí v energetice a podpořit jeho modernizaci.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 4/2018.
Vývoj teplárenství v České republice je v současnosti ovlivněn zejména legislativním balíčkem Evropské unie Čistá energie pro všechny Evropany. Klíčové jsou přitom směrnice o energetické účinnosti a další podpoře obnovitelných zdrojů. Vývoj energetiky v Evropské unii až dosud určovalo hlavně Německo. Jeho role se však nyní částečně změnila.
Nedávno schválený evropský klimaticko-energetický rámec 2030 lze hodnotit i tak, že politické ambice zvítězily nad zdravým selským rozumem. Energetická revoluce se nijak neliší od jiných revolucí, které, jak víme, vždy požíraly své děti. V závěrečné fázi vyjednávání o cílech EU do roku 2030 bylo totiž Německo „sežráno“ státy jako Francie nebo Nizozemsko, které sice vůbec nesplní svůj národní cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020, ale o to více jsou ambiciózní do roku 2030.
Německo dnes paradoxně v EU patří mezi umírněné státy, které se snažily extrémní a nereálné ambice Evropského parlamentu brzdit, ale rozjetý vlak už odjel z nádraží. Vystřízlivění nejspíš přijde již na konci letošního roku, až začnou členské státy posílat do Bruselu své příspěvky ke schváleným cílům.
Jaký bude vliv klimaticko-energetického rámce 2030 na české teplárenství, je zatím obtížné přesně říci. Interpretace některých ustanovení nové evropské legislativy totiž není zcela jasná, na úrovni EU chybí některé prováděcí akty a také lze obtížně předjímat, jakým způsobem se k transpozici evropských směrnic postaví nová vláda. Nicméně jedno je naprosto zřejmé, stahování povolenek na emise skleníkových plynů z trhu již podstatně zvedlo jejich cenu, což se již promítá do hospodaření tepláren. Příští rok se ztrojnásobení ceny povolenky promítne do ceny tepla. Ekonomická diskriminace teplárenství, které za emise CO2 platí, zatímco lokální výroba tepla nikoliv, se tím zásadně prohloubila a pokud nedojde k narovnání podmínek hospodářské soutěže, pak v ní těžko mohou teplárny dlouhodobě obstát.
Do budoucna i v oblasti teplárenství určitě poroste význam obnovitelných zdrojů energie a s ohledem na novou evropskou legislativu ho zřejmě bude nutné urychlit oproti tomu, co jsme si mysleli ještě před rokem. Je zřejmé, že biomasa je pro teplárenství zdaleka nejdůležitějším obnovitelným zdrojem energie a do budoucna to tak určitě zůstane. Nicméně možnosti lesů a zemědělství nejsou nekonečné a v uplynulém desetiletí se podařilo z dostupných zdrojů již podstatnou část využít. Je tedy potřeba se podívat na to, jaký je zbývající potenciál a jaké jsou možnosti tepláren tento potenciál do roku 2030 využít. Do biomasy je potřeba zahrnout také biologicky rozložitelnou složku tuhého komunálního odpadu, který by měl být odkloněn od skládkování.
Nová odpadová legislativa EU má tři hlavní cíle: lepší třídění, vyšší recyklaci a omezování skládkování. U komunálního odpadu chce EU dosáhnout do roku 2035 podíl 65 %, což je velmi ambiciózní. Současně se totiž podstatně zpřísnila pravidla toho, co bude za recyklaci považováno. Po roce 2027 například nebude možné biologický odpad považovat za recyklovaný, pokud nebyl sesbírán odděleně nebo kompostován přímo u jeho původců. S energetickým využitím zbytkového komunálního odpadu ale samozřejmě EU dál počítá, protože stále bude vznikat nerecyklovatelný směsný odpad a jeho energetické využití je podstatně lepší než skládkování.
Obava z vybudování nadbytečných kapacit pro energetické využití odpadu není na místě. Česko má v současné době kapacitu v zařízeních pro energetické využití směsného komunálního odpadu zhruba 700 tisíc tun ročně. I při započtení ambiciózního recyklačního cíle platného pro rok 2035 potřebujeme kapacitu pro energetické využití odpadu minimálně zdvojnásobit.
Hlavním posláním teplárenství je sice „centrální“ zásobování teplem, ale svým charakterem je odjakživa součástí „lokální“ energetiky. Soustavy zásobování teplem totiž působí, až na několik málo výjimek, v rámci jednoho města. Umí využít místně dostupné zdroje energie, třeba přebytečné teplo z čistírny odpadních vod nebo komunálního odpadu, biomasy a podobně, které na úrovni jednotlivých budov využít nelze.
Pokud se má tento potenciál plně využít, bude nezbytné, aby nová vláda podpořila pokračující modernizaci teplárenství. Povolenky na emise skleníkových plynů byly vymyšleny jako ekonomický nástroj podporující snižování emisí, nikoliv pro plnění státního rozpočtu. Proto již jednáme s Ministerstvem životního prostředí o bezplatném přidělování povolenek na emise výměnou za investice do čistých technologií, které evropská legislativa umožňuje i po roce 2020. V teplárenství by se jednalo zejména o rekonstrukce tepelných sítí a přechod na obnovitelné zdroje energie. Pokud má teplárenství dlouhodobě přežít, je potřeba ho doplnit odpovídajícím zdaněním paliv pro ostatní zařízení
Teplárny však určitě musí samy dál pracovat na zkvalitňování svých služeb a řada jich v tomto smyslu podniká významné kroky. Letos jsme na Dnech teplárenství a energetiky poprvé udělili cenu Křišťálový komín v kategorii zlepšování služeb a péče o zákazníky. Získala ho pelhřimovská teplárna IROMEZ Pelhřimov za věrnostní program pro odběratele tepla.*
Ing. Martin Hájek, Ph.D., ředitel Teplárenského sdružení ČR
Obrázky:
Největší ekologickou investicí Teplárny České Budějovice je technologie na odsíření spalin. Foto archiv/Budějovická drbna
Zařízení na energetické využití odpadu ZEVO Plzeň prokazuje svoji opodstatněnost a ekologické výhody. Foto archiv/ZEVO Plzeň
Jednatelé teplárny IROMEZ Pelhřimov, Mgr. Ing. Hana Zíková, MBA, a Ing. Pavel Rychetský, převzali od předsedy výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Ing. Mirka Topolánka cenu Křišťálový komín. Foto archiv/TS ČR
