Kroky namířené ke snížení podpory pro fotovoltaické elektrárny, které představili ministři financí a průmyslu, mohou ohrozit nejen provoz obnovitelných zdrojů energie v České republice. Dopad mohou mít i na celkovou důvěru podnikatelů v právní stát. Na tiskové konferenci to dnes oznámili odborníci z řad ekonomů, solárníků, právníků i odborníků na životní prostředí. Podle nich návrh ministerstva financí namísto úspor přinese dlouhodobé závažné poškození české ekonomiky.
Pro rok 2025 vyčíslilo ministerstvo průmyslu a obchodu potřebnou výši prostředků státního rozpočtu podle § 28 odst. 3 zákona o podporovaných zdrojích energie na 31,2 miliardy korun. Ministerstvo financí však v návrhu státního rozpočtu na příští rok počítá pouze s částkou 8,5 miliardy korun. Rozdíl ve výši téměř 23 miliard Kč chce podle včera představených návrhů MF a MPO „pokrýt” bezprecentními zásahy do zákonem garantované podpory, a to především pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010. Podpora obnovitelných zdrojů byla přitom již v minulosti snížena celkem desetkrát, naposledy v roce 2021. Ministerstvo průmyslu a obchodu tehdy konstatovalo, že k žádným dalším změnám již docházet nebude. Že je podpora obnovitelných zdrojů adekvátní odsouhlasila i současná vláda ve svém usnesení ze dne 6. dubna 2022.
„Porušení jasně daného slibu je velmi znepokojivým signálem nejen pro současné provozovatele obnovitelných zdrojů energie, ale i pro investory ve všech dalších odvětvích. Vede to k poškození důvěry ve fungování právního státu v ČR a stabilitu českého podnikatelského prostředí,“ komentuje Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace.
Ministr financí Zbyněk Stanjura hodlá změnit zákon o podporovaných zdrojích energie a v něm zpětně snížit maximálně povolenou výnosnost projektů. Právě současná vláda přitom v roce 2022 současně platnou hranici sama stanovila, a to na 8,4 procenta. Ministr financí kromě toho chce zavést individuální kontroly výnosnosti tisíce elektráren. Takový krok je však v rozporu s evropskou i národní legislativou. Hranice povolené výnosnosti byla totiž stanovena jako průměr pro celý sektor, nikoli jako maximum pro konkrétní projekty. Ty mohou mít rozdílné ekonomické podmínky dle zvolených technologií fotovoltaických panelů nebo střídačů či dle místních podmínek oslunění. MPO navíc již v rámci jednotlivých sektorů obnovitelných zdrojů v roce 2021 kontrolu provedlo a návratnost investic u solární energetiky prohlásilo za přiměřenou. Individuální kontroly jsou mimo to v rozporu s notifikačním rozhodnutím Evropské komise, které je připouští pouze u projektů se souběhem investiční a provozní podpory. „Ministerstvo financí chce nejen snížit hranici výnosnosti, podle které se dotace vyplácí, ale také zavést individuální kontroly. Ty jsou přitom podle notifikační zprávy Evropské komise výslovně zakázané. Navíc se chce ministerstvo pokusit vypočítat návratnost investic do obnovitelných zdrojů i po roce 2030. Těžko však může stanovit, jaké bude v příštím desetiletí cena elektřiny na trhu. Z předložených návrhů je poznat, že nebyly připraveny ze strany expertů na energetiku, obsahují logické chyby. Sektoru se tím vysílá signál, že musí podnikat v naprosto nestabilním prostředí,“ dodává Krčmář.
Snížení podpory pro obnovitelné zdroje by mělo pro českou energetiku závažné důsledky. Finanční problémy provozovatelů fotovoltaických elektráren by mohly vést k jejich krachům. Kromě toho Česko nebude pro investory do energetiky stabilní a předvídatelnou zemí. Právě další investice by přitom ČR potřebovala ke splnění svých cílů v oblasti udržitelnosti. V roce 2021 byl podíl OZE na konečné spotřebě energie jen 17,7 procenta, do roku 2030 by to přitom podle vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NECP) mělo být 30 procent. Rozvoj obnovitelných zdrojů je nezbytný také pro udržení relativně nízkých cen elektřiny. Podle rozboru společnosti ČEZ k tomu potřebuje mít ČR do roku 2030 solární elektrárny o celkovém výkonu 15 GW. Současný výkon je však pouze 4 GW a z toho 2 GW jsou ohroženy návrhy MF a MPO. Vedle stavby nových obnovitelných zdrojů je k zajištění stability energetické sítě zapotřebí také inovovat stávající elektrárny. „Svět má za sebou rekordně horké léto a Česko povodně, které prokazatelně souvisí se změnou klimatu. Ohrozit provoz fotovoltaik a znejistit investory do obnovitelných zdrojů znamená zpomalit náš ústup od fosilních paliv. Škody způsobené takovým přístupem budou vysoké nejen pro státní rozpočet, ale také pro každou domácnost i pro naše děti. Krátkodobá snaha ušetřit se nám může vymstít," vysvětluje Ondřej Pašek, expert na energetiku Hnutí DUHA.
Retroaktivní změna odsouhlasených pravidel může navíc České republice způsobit škody i v dalších odvětvích. Rozpočty měst a obcí může krach provozovatelů elektráren závažně zasáhnout. Do problémů se mohou dostat také banky, které mají stále v projektech několik desítek miliard korun úvěrů. Českou ekonomiku by však nejvíce zasáhla ztráta důvěry investorů, pro které by zrušení přislíbené podpory bylo velmi významným varovným signálem. Šlo by navíc o změnu podpory, která byla notifikována Evropskou komisí, což se ještě v žádném státě EU nestalo. „Státní podpora fotovoltaických elektráren je rok od roku nižší, a to jak z hlediska reálných částek po započtení inflace, tak co se poměru k celkovému státnímu rozpočtu týče. Už nyní tedy dochází k jejímu postupnému krácení. Klíčové však je, že je podpora krácena podle předem jasně nastaveného plánu. Pokud by však nyní stát tento plán razantně porušil, ztratil by důvěru investorů. A to i v dalších odvětvích. Bez nich se přitom hospodářský růst do naší ekonomiky nevrátí,“ shrnuje Petr Bartoň, ekonom a datový analytik společnosti Datarun.
Plán ministerstva financí se vedle toho potýká i s celou řadou právních nedostatků. Státu by totiž hrozilo riziko mezinárodních arbitráží. Ohrozil by navíc i pozici České republiky při jednáních s Evropskou komisí o využití jaderné a uhelné energie. „Návrh je v rozporu s evropským právem, které státům zakazuje retroaktivně zasahovat do garantované podpory. Může proto dojít k mezinárodním arbitrážím, pro něž existuje precedens například ze sporu, který Česká republika prohrála ve Švýcarsku. K rozhodnutí o neprávnosti retroaktivních změn nastavených pravidel navíc došlo v září i v České republice,“ uzavírá Pavel Doucha, partner kanceláře Doucha Šikola advokáti.*
/zr/
