Ve vládou navržené energetické koncepci ČR mají hlavní pozici jaderné elektrárny a role OZE se snižuj, resp. minimálně stagnuje. Vyspělá Evropa však plánuje stále širší zapojení OZE do energetických soustav. Svědčí o tom i nedávné sdělení Evropské komise o potřebě zapojení obnovitelných zdrojů do evropského trhu s energií, adresované Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů.
První část redakčně upraveného dokumentu jsme přinesli v minulém čísle (Energie 21 č. 4/2012), v tomto čísle otiskujeme druhou část.
Transformace naší infrastruktury
Navrhovaný balíček EU pro energetickou infrastrukturu stanoví 12 prioritních koridorů energetické infrastruktury, navrhuje zrychlené postupy udělování povolení, pravidla pro sdílení nákladů a případně poskytování finančních prostředků ze zdrojů EU v rámci nástroje pro propojení Evropy (9,12 miliard EUR na energii na období 2014–2020). Důvodem není jen potřeba integrovat více větrné a solární elektrické energie (jež v současnosti tvoří 5 % dodávek elektřiny v EU), ale také nutnost vytvořit integrovaný trh EU a nahradit zastaralé technologie a zařízení. Podle odhadů uvedených v balíčku pro energetickou infrastrukturu je zapotřebí asi 100 miliard EUR jen pro nové elektrické vedení.
Balíček pro energetickou infrastrukturu doplňují směrnice pro vnitřní trh s energiemi, jež opatřeními pro lepší koordinaci plánování infrastruktury, rozvoje a provozu a pro zavedení inteligentních měřicích přístrojů položily základy pro integrovanou evropskou energetickou infrastrukturu. Obě iniciativy mají zásadní význam pro transformaci našeho odvětví elektřiny. Vytvoření jednotného trhu, nové technologie, noví účastníci na trhu, poskytovatelé nových doplňkových služeb – to vše závisí na potřebě nové infrastruktury.
Ve 21 členských státech, které ve své elektrické soustavě mají méně než 5 % proměnlivé obnovitelné energie, výroba energie z obnovitelných zdrojů související s omezeními infrastruktury nepůsobí žádné nebo pouze místní vyrovnávací problémy. Avšak v šesti členských státech s více než 5% podílem větrné a solární energie byla již přijata opatření s cílem dosáhnout větší flexibility, a to i v izolovaných soustavách, k zajištění vyrovnávání a stability distribuční soustavy. Otázka uspokojování budoucích potřeb infrastruktury bude ve velké míře záviset na naší schopnosti společně rozvíjet obnovitelné zdroje energie, infrastrukturu distribuční soustavy a lepší provozní řešení na jednotném trhu.
Zvýšení distribuované výroby (z obnovitelných zdrojů) a reakce na poptávku bude vyžadovat další investice do distribučních soustav, které byly navrženy pro přenos elektřiny konečným spotřebitelům, nejsou však schopny pojmout výrobu od malých producentů. Rozšířená distribuovaná výroba nahrazuje elektřinu poskytovanou z distribuční soustavy a ze spotřebitele dělá zároveň i výrobce. Takže zatímco některé nové výrobní kapacity tvoří nadále tradiční střediska spotřeby a vyžadují modernizaci přenosové infrastruktury (zejména v oblastech, kde vyvolávají problémy tzv. „kruhové toky“), významný objem distribuované výroby by mohl snížit potřebu přenosové infrastruktury v jiných oblastech. Třetím způsobem, jímž infrastruktura může změnit systém, je vývoj inteligentních rozvodných sítí. Výrobci, včetně nových mikrovýrobců, spotřebitelé a provozovatelé distribučních soustav budou všichni muset být schopni komunikovat v reálném čase, aby bylo zajištěno optimální vyvážení poptávky a nabídky. To bude vyžadovat vypracování vhodných norem, tržních a regulačních modelů. Rozvoj infrastruktury je naléhavým požadavkem a rozhodujícím faktorem úspěchu jednotného trhu a integrace energie z obnovitelných zdrojů. Včasné přijetí legislativních návrhů balíčku pro energetickou infrastrukturu má v tomto ohledu zásadní význam, zejména pro urychlení vybudování nové infrastruktury s přeshraničním dopadem. Komise bude nadále spolupracovat s provozovateli distribučních a přenosových soustav, regulačními orgány, členskými státy a průmyslem tak, aby byl zajištěn rychlejší vývoj energetické infrastruktury, a bylo tak možné dokončit proces integrace evropských sítí a trhů.
Posílení práv spotřebitele
Výběr spotřebitele a hospodářská soutěž v energetice se liší napříč odvětvími. V dopravě existuje určitý stupeň výběru dodavatele paliv, zatím však neexistuje celoevropský trh pro alternativní paliva. V odvětví vytápění mají spotřebitelé určitou nezávislost, protože mohou využívat solární tepelné nebo místní geotermální zdroje energie. A zatímco trhy v odvětví zemního plynu i elektřiny se začaly otevírat, omezená možnost výběru dodavatele a regulované ceny jsou stále poměrně běžným jevem. To vše se změní, až se zcela otevřou maloobchodní trhy a zvětší prostor pro nákup „zelené elektřiny“.
Největší výhody by měla přinést kombinace „inteligentního měření“ a mikrovýroby. Inteligentní měřiče spotřebitelům ukážou, kolik platí za elektřinu v reálném čase, a pomohou jim snížit spotřebu energie. To spolu s vývojem „inteligentních produktů“, které mohou reagovat na cenové signály zasílané elektronicky, umožňuje spotřebitelům měnit svou spotřebu tak, aby mohli využívat nízké ceny. Kromě toho mohou být jednotlivé „reakce na poptávku“ souhrnně využívány novými subjekty působícími na trhu k nabídce výrazných úspor spotřeby, když jsou ceny vysoké. Jak je uvedeno v průvodním posouzení dopadů, toto „zarovnávání špičky“ může díky snížení potřeby výrobní kapacity ve špičkách přinést velké finanční úspory.
Zavedení mikrovýroby přináší spotřebitelům jistý stupeň nezávislosti, jak je tomu v odvětví vytápění. Fotovoltaická energie, větrná mikroenergie, energie z biomasy a geotermální energie a systémy kombinované výroby tepla a elektrické energie mohou významně snížit potřebu elektřiny z rozvodné sítě v domácnostech, na úřadech a v průmyslových budovách. Tím, jak se spotřebitelé stanou „spotřebiteli-výrobci“, získají také silnější smysl pro vlastnictví a kontrolu nad vlastním využíváním energie. Zvýší se tak pochopení a přijetí obnovitelné energie. Nevýrazná odezva veřejnosti na některé projekty v oblasti obnovitelné energie brání rozvoji nebo ho zpožďuje, a narušuje tak cíle našich politik. Proto je posílení postavení spotřebitelů jako mikrovýrobců a zlepšení plánovacích a povolovacích postupů důležitým způsobem odstraňování velkých překážek rozvoje energií z obnovitelných zdrojů.
Stimulace technologických inovací
Financování výzkumu a vývoje má pro podporu technologických inovací a technologického rozvoje i nadále rozhodující význam. Prostředky jsou omezené a musí být dobře zaměřeny na odpovídající fázi výzkumu v předkonkurenčním nebo průmyslovém stadiu či použití. Členské státy vydaly v posledních deseti letech na výzkum a vývoj v oblasti obnovitelné energie 4,5 miliardy EUR, zatímco EU poskytla 1,7 miliardy EUR z šestého a sedmého rámcového programu a Plánu evropské hospodářské obnovy a vyčlenila 4,7 miliardy EUR z fondů politiky soudržnosti EU (na období 2007–2013). Působení těchto opatření, jako jsou např. režimy podpory nebo stanovení cen uhlíku, a jejich úspěšné zavádění na trhy přinesly významný pokrok, umožnily zdokonalení některých klíčových technologií (v oblasti větrné a solární energie) a přispěly k dosažení dnešního 12% podílu obnovitelných zdrojů energie. Tento přístup je třeba podporovat.
Ostatní technologie jsou stále mladé a možná budou potřebovat pomoc, aby energie z obnovitelných zdrojů mohla v budoucnosti hrát svou očekávanou, rozšířenou úlohu. Plovoucí a jiná hlubinná zařízení na moři využívající energie větru, vln a přílivu a odlivu, některá biopaliva, pokrok v koncentraci solární energie a nová využití fotovoltaiky, vývoj nových materiálů, technologie pro skladování elektrické energie (včetně baterií) jsou položky na dlouhém seznamu strategických energetických technologií, které je třeba rozvíjet (viz kapitola 6 pracovního dokumentu útvarů Komise). Zdá se, že v budoucnosti je ve výzkumu třeba klást větší důraz zejména na technologie pro získávání energie z moří, skladování energie, vyspělé materiály a výrobu pro technologie v oblasti obnovitelné energie.
Hlavním příspěvkem EU k rozvoji klíčových energetických technologií je strategický plán pro energetické technologie (SET) a nadcházející program pro výzkum Horizont 2020. Komise dále na období 2014–2020 navrhla výrazně koncentrovat úsilí na obnovitelné energie a energetickou účinnost v rámci politiky soudržnosti EU a důrazně se zaměřit na výzkum, vývoj a inovace. K dalším nástrojům patří příjmy z dražby emisních povolenek v rámci systému EU ETS. Takovým koordinovaným přístupem k rozvoji technologií může Evropa i nadále stát v čele rozvoje nových generací technologií a výroby vyspělých technologií. Platná opatření by měla přispět k vývoji nových technologií pro obnovitelnou energii, které mohou hrát významnou úlohu v diverzifikaci složení naší energetické nabídky.
Právní rámec po roce 2020 by měl vyžadovat lepší uplatňování plánu SET doplněné o cílená opatření. Měl by stimulovat další integraci vnitrostátních kapacit pro výzkum a inovace a financování se sdílením rizik a posílit stávající průmyslovou a akademickou spolupráci v oblasti inovací energetických technologií. Sdělení Komise o politice v oblasti energetických technologií, jež má být zveřejněno v roce 2013, určí v souladu s prioritami uvedenými v programu Horizont 2020 budoucí potřeby a úkoly výzkumu a vývoje. Bude obsahovat plány, jež zajistí, aby se Evropa v rámci celosvětové soutěže podílela na rozšíření inovací na širší spektrum technologií pro obnovitelné energie, včetně nových technologií, a prozkoumá další možnosti opatření na podporu stávajících technologií v rámci plánu SET.
Zajištění udržitelnosti OE
Z analýzy Komise vyplývá, že vyšší podíl obnovitelné energie spolu s energetickou účinností v EU může výrazně snížit emise skleníkových plynů a zlepšit kvalitu ovzduší. Navíc dobře řízená evropská odvětví lesnictví a zemědělství budou moci ve značné míře těžit z příležitostí na trhu, jež přinese rozvoj trhu s bioenergií a dalších odvětví celého biohospodářství. Navzdory těmto výhodám může větší využívání energií z obnovitelných zdrojů zvýšit obavy o udržitelnost, týkající se výroby i infrastruktury, pokud jde o přímé i nepřímé dopady na biologickou rozmanitost a životní prostředí jako celek. To vyžaduje zvláštní pozornost a obezřetnost. Obecně platí, že tyto obavy řeší právní předpisy EU napříč různými oblastmi. V ostatních případech vypracovala EU zvláštní pravidla pro energie, zejména kritéria udržitelnosti pro biopaliva zavedená směrnicí o energii z obnovitelných zdrojů a směrnicí o jakosti paliv. Komise očekává, že se v brzké budoucnosti bude zabývat nepřímými dopady změn ve využívání půdy. Snížit emise z odvětví dopravy pomůže přechod na biopaliva s žádnými nebo jen omezenými nepřímými dopady změn ve využívání půdy.
Očekávaný nárůst ve využívání biomasy po roce 2020 zvyšuje nutnost využívat stávající zdroje biomasy efektivněji a urychlit růst produktivity v zemědělství a lesnictví v EU i ve světě udržitelným způsobem. Zároveň je důležité přijmout důrazná celosvětová opatření umožňující omezit odlesňování a znehodnocování lesů a pomoci zajistit dostupnost biomasy za konkurenční ceny. To bude řešeno prováděním směrnice o energii z obnovitelných zdrojů a strategií EU pro biohospodářství, navrženou reformou společné zemědělské politiky EU, chystanou strategií EU v odvětví lesního hospodářství a opatřením EU v oblasti změny klimatu a rozvojové spolupráce. Růst využívání biopaliv v letectví a těžké silniční dopravě (kde nelze počítat s využitím elektrické energie) zvyšuje potřebu vývoje biopaliv nové generace. Další významné využívání biomasy však vyžaduje dodatečná opatření, jimiž bude možné zajistit jeho udržitelnost. Z tohoto důvodu Komise do roku 2014 vyhodnotí účinnost stávajících kritérií udržitelnosti, jak požaduje směrnice o energii z obnovitelných zdrojů. Komise rovněž v dohledné době vypracuje zprávy a návrhy s cílem dále rozvíjet rámec EU v oblasti udržitelnosti. Bude rovněž hledat nejvhodnější využívání bioenergie po roce 2020 způsobem, který je v souladu s cílem EU v oblasti energetiky a změny klimatu do roku 2030, a přitom plně zohlední environmentální, sociální a ekonomická hlediska.
Politika v oblasti OZE po roce 2020
Zdá se, že stávající rámec pro obnovitelnou energii, který tvoří právně závazné cíle, národní plány, správní reformy, zjednodušení, lepší rozvoj a plánování infrastruktury, funguje dobře. Podle plánů členských států se tempo růstu odvětví zvýší na 6,3 % ročně, čímž bude posílena důvěra v budoucnost evropského odvětví obnovitelné energie.
Jakkoli účinným se současný evropský právní rámec v oblasti obnovitelných zdrojů energie může dnes jevit, jeho hlavní hnací síla – závazné cíle – přestane působit v roce 2020. Výše uvedené kapitoly se zabývají otázkou, jak se budou vyvíjet současné politické iniciativy týkající se otevření trhu, obchodu, rozvoje infrastruktury, institucionálních a provozních tržních reforem a inovací. Na konkurenčním trhu může odvětví obnovitelné energie na evropském trhu s energií hrát skutečně významnou roli. Vytvoření jednotného evropského trhu je srdcem evropské prosperity a mělo by být hybnou silou změn v evropském energetickém odvětví. Na otevřeném a konkurenceschopném evropském trhu by odvětví obnovitelné energie, vytvořené v rámci stávajícího právního rámce, mělo být schopno dosahovat dobrých výsledků.
Jestliže však současné politické iniciativy nedostačují k dosažení našich dlouhodobých politických cílů v oblasti energie a klimatu, jak vyplývá z plánu do roku 2050, roční růst obnovitelné energie by se propadl z 6 % na 1 %. Pro zachování silného růstu obnovitelné energie po roce 2020, což je jednoznačně nejlepší řešení, k němuž dospěla analýza na období do roku 2050, bude pro řešení zbývajících nedostatků na trhu nebo v infrastruktuře zapotřebí podpůrný politický rámec. Jak uvádí plán do roku 2050, zásadním úkolem je zvážit možnosti pro konkrétní milníky do roku 2030. Průvodní posouzení dopadů se na úvod tohoto procesu zabývá třemi možnostmi politiky. Jedná se o možnost dekarbonizace bez stanovení cílů v oblasti obnovitelné energie, která se opírá o trh s uhlíkem a revidovaný systém EU ETS (směrnice 2009/29/ES); pokračování současného režimu se závaznými cíli pro obnovitelnou energii, snížení emisí a energetickou účinnost; a lepší a harmonizovanější řízení celého našeho energetického odvětví s celoevropským cílem v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.
Posouzení dopadů zkoumá, jak účinné jsou různé možnosti pro řešení více cílů . Je zřejmé, že konkrétní milníky pro obnovitelné energie na období do roku 2030 mohou být stanoveny teprve tehdy, až bude zvážen stav politiky pro oblast klimatu po roce 2020, úroveň hospodářské soutěže na trzích s elektřinou, vytápěním a chlazením a pohonnými hmotami v dopravě a stupeň energetické rozmanitosti a technologické inovace, jež jsou očekávány do roku 2020.
Další kroky Evropské unie
Na základě současné situace jsou přijímána opatření v řadě oblastí ke zvýšení podílu obnovitelné energie v energetické skladbě EU, k posílení jednotného evropského trhu s energií, odstranění tržních a regulačních překážek, zlepšení účinnosti režimů podpor pro obnovitelnou energii, urychlení vývoje energetické infrastruktury, většímu zapojení spotřebitelů na trzích s energiemi a zajištění udržitelnosti. Ve své roční analýze růstu v roce 2012 již Komise zdůraznila potenciál růstu pro široké využití obnovitelných energií. Na tuto myšlenku navázala ve svém doporučení pro jednotlivé země přijatém 30. května 2012. Komise bude rovněž pokračovat v omezování politik, které brání investicím do obnovitelné energie, zejména postupným rušením dotací na fosilní paliva, v podpoře dobře fungujícího trhu s uhlíkem a náležitě stanovenými daněmi z energií. Otevřou se tak nové možnosti, zvýší integrace obnovitelné energie na vnitřním trhu díky tomu, že výrobci budou vystaveni tržním cenám, tj. prostřednictvím výměny osvědčených postupů týkajících se reformy režimu podpory. To rovněž usnadní mezinárodní spolupráci v oblasti rozvoje obnovitelné energie, protože bude možné plně využívat mechanismy spolupráce, které by mohly přispět i k rozvoji obnovitelných energií v jižním Středomoří.
K realizaci těchto kroků Komise na základě tohoto sdělení přijímá čtyři hlavní opatření:
- bude dále usilovat o dosažení pokroku v integraci obnovitelných energií do vnitřního trhu s energií a zabývat se tržními pobídkami pro investice do výroby elektrické energie,
- vypracuje pokyny pro osvědčené postupy a zkušenosti nabyté v souvislosti s režimy podpor, které umožní větší předvídatelnost, nákladovou efektivnost, zabrání prokazatelným nadměrným náhradám a vytvoří větší soudržnost mezi členskými státy,
- bude podporovat a řídit větší využívání mechanismů spolupráce, jež umožní členským státům splnit své národní závazné cíle díky možnosti obchodování s obnovitelnou energií, a snížit tak své náklady,
- zajistí zlepšení regulačního rámce pro spolupráci v oblasti energetiky ve Středomoří s ohledem na skutečnost, že integrovaný regionální trh v Maghrebu by usnadnil velké investice v regionu a umožnil Evropě dovážet další elektřinu z obnovitelných zdrojů.
Bez ohledu na to, jako podobu budou milníky pro období po roce 2020 mít, musí zajistit, aby se obnovitelná energie stala součástí evropského trhu s energií, případně s omezenou, avšak účinnou podporou a významným obchodem. Musí rovněž zajistit, aby si Evropa ve světě udržela své vedoucí postavení ve výzkumu a průmyslu. Jedině tak můžeme pokračovat v rozvoji našich obnovitelných zdrojů energie nákladově efektivním, opravdu hospodárným způsobem a chopit se souvisejících příležitostí v oblasti hospodářské soutěže, hospodářského růstu a zaměstnanosti. Za tímto účelem Komise rovněž vypracuje návrhy politiky v oblasti obnovitelné energie na období po roce 2020.
Redakce (Zdroj: Evropská komise a MZe ČR)
Obrázek – Evropská unie musí zajistit, aby se obnovitelná energie stala rovnocenou součástí evropského trhu s energií Foto archiv/Evropský dům
Celý článek vyšel v čísle 5/12 časopisu Energie 21
