O vytápění peletami již slyšel asi každý, ale i tak je užitečné připomenout, o jakém palivu je řeč. V prvé řadě jsou to pelety dřevní, neboli vyrobené z kvalitní dřevní hmoty. U nás se vyrábějí hlavně z odřezků v dřevozpracujícím průmyslu. Kvalitu pelet po všech stránkách dostatečně zaručuje mezinárodní certifikace ENplus, pod kterou se v Česku vyrábí a také prodává drtivá většina produkce.
Výtah z rozhovoru, který vyšel v časopise Energie 21 číslo 4/2021.
Rozvojem vytápění peletami v Česku se zabývá asociace Klastr Česká peleta. Co je v této oblasti aktuální prozradil předseda Klastru, Ing. Vladimír Stupavský.
Produkce dřevních pelet údajně loni vzrostla meziročně o 22 %, spotřeba o 10 % a v Česku se jich vyrobilo 486 000 tun. Je to krátkodobý růst, nebo již každoroční trend?
Je to zaběhnutý trend u nás i v okolních zemích. V České republice roste výroba dřevních pelet stabilně už 15 let, začínali jsme na nějakých 30 tisících tunách, v tuto chvíli je to 0,5 milionu tun. Tedy lokálně vyrábíme pelety pro nějakých 110 tisíc domácností. Běžný meziroční nárůst byl okolo 10 %, což je stále nejrychleji rostoucí odvětví energetiky na světě, ale loňských 22 % je opravdu extrém. Stalo se to díky souběhu masivních investic do pilařských provozů, které navýšily zpracovatelskou kapacitu, a dnes již máme skoro u každé velké pily přistavenou peletárnu. Lidé z oboru totiž vědí, že zhodnotit pilinu, tedy zbytkový produkt zpracování dřeva, ve formě pelet nebo briket, je poměrně lukrativní.
Kromě toho nám tu hlodal kůrovec, který skokově navýšil objemy kulatiny a řeziva a srazil ceny dřevní hmoty na dno. Kůrovec odezní, už se to naštěstí děje, ale vybudované dřevařské kapacity tu už zůstanou. A věřím, že se časem dostaneme i z prvního místa největšího vývozce nezpracované kulatiny v Evropě. To nám nic nepřináší. V Rusku do toho jaksepatří „řízli“ a od roku 2022 odtud bude zakázán vývoz nezpracované kulatiny. Něco podobného bychom u nás také potřebovali.
Je to z pohledu ekologie dobře nebo špatně, že roste spotřeba i produkce pelet? Máte srovnání, kolik škodlivých emisí produkuje například uhlí oproti peletám?
Náhrada uhlí peletami je pro ekologii výborná zpráva. Dříve odpadní suroviny – piliny, odřezky, hobliny – se před 15 lety skládkovaly nebo spalovaly. Pak byla vymyšlena dřevní briketa, která drží bez pomoci jakýchkoliv lepidel pouze díky slisování a hned potom i peleta, kterou si mohou díky malým a standardizovaným rozměrům přikládat kotle i kamna automaticky bez nutnosti lidské obsluhy. Má výhřevnost srovnatelnou s hnědým uhlím a na výrobu pelety spotřebuji asi jen 2–3 % energie, kterou pelety obsahují. A náhrada za uhlí tím byla na světě. Osobně si myslím, že velký motivační efekt sehrává i bezobslužnost a čistota – lidé jsou prostě pohodlnější a nechtějí se s uhlím už špinit.
Mimochodem před pár lety bylo provedeno měření zabývající se znečišťováním ovzduší z lokálního vytápění. Vyšlo z něj, že jeden uhelný kotel s ručním přikládáním vyplodí stejně škodlivých emisí, jako 60 peletových kotlů.
Ovlivnila nějak pandemie covid-19 návyky lidí ve vytápění? Lidé jsou více doma, mnoho z nich má hlouběji do kapsy. Projevilo se to také v kotlích a kamnech?
Projevuje se to hodně, a to v palivech i v topenařině. Během pár měsíců se úplně změnila struktura odběratelů paliv. Zatímco sektor restaurací, hotelů, wellness a podobných je zavřen a skoro nevytápí, lidé na home officech naopak sedí doma a potřebují topit. Spotřeba dřevních pelet opět meziročně narostla asi o 8 %, ale nyní ji táhnou hlavně domácnosti.
Druhý zajímavý trend vidím v prodejích a instalaci kotlů a kamen. Nejdříve, když tady byl covid nový, se montáže vytápění úplně zastavily. Po pár měsících se ale paradoxně instalace zrychlily nad průměrný stav. Vysvětlujeme si to tím, že lidé jsou více doma, mají čas přemýšlet a zařizovat věci, které dříve odkládali, a tak došlo i na výměnu nevyhovujících zdrojů vytápění. Jistě k tomu přispěl i fakt, že máme už jen nějakých 13 měsíců do povinného odstavení starých neekologických kotlů podle zákona o ochraně ovzduší, tedy hlavně ručně plněných kotlů na uhlí.
Na výměnu starých kotlů zbývá něco přes rok. Jak vnímáte chuť lidí měnit kotle za modernější? Chce se jim do toho? Chápou, proč se to dělá?
Hodně se to liší. Problematické je, že dotačních výměn se nejčastěji účastní lidé, kteří by veřejnou podporu až tolik nepotřebovali. Jsou ale dostatečně akční a umějí si spočítat, že se jim to vyplatí – dotace je opravdu velice štědrá a administrativně nenáročná.
Jenže ti, kteří by stávající kotel nejvíce potřebovali vyhodit, to odkládají. Pomoci by mohla speciální dotace pro nízkopříjmové vrstvy, ale upřímně netuším, jak bude výběr prováděn a kdo to bude kontrolovat.
Dělali jsme k tomu i průzkum mezi potenciálními žadateli a je to hodně zajímavé. Vyjádřilo se nám okolo 120 lidí, z nich 14 % čeká s realizací až na kladné vyřízení dotace, 22 % již má vyměněno s dotací, 14 % to přijde drahé i s dotací, 26 % to odkládá a nevěří v provádění kontrol ani sankcím, 13 % vyměnilo bez dotací a 11 % uvedlo jiný důvod, proč výměny nebudou realizovat.*
Připravil Jiří Trnavský
Obrázky:
Nabídka topidel na pelety je na trhu dostatečná i podle výkonu. Foto archiv/Ökofen
Na výměnu starých kotlů za moderní zbývá jen něco přes rok. Foto archiv/OPOP
Ing. Vladimír Stupavský, předseda asociace Klastr Česká peleta. Foto archiv/KČP
