V posledních týdnech je v naší energetice docela horko: Vláda kritizovala rozhodnutí Německa uzavřít jaderné elektrárny. Za pochodu se mění pravidla podpory obnovitelných zdrojů. Připravuje se nová energetickou koncepce. A předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR byl zvolen Mirek Topolánek…
Jak aktuální dění v energetice hodnotí významné ekologické organizace? Na to nám odpověděl Edvard Sequens z organizace Calla – Sdružení pro záchranu prostředí.
Německo přijalo rozhodnutí o změně energetiky směrem k obnovitelným zdrojům. Podle odpůrců odstavení jaderných elektráren je jedním z důvodů dohoda s Ruskem o zvýšení dodávky zemního plynu. Jde skutečně hlavně o politiku?
O politiku samozřejmě jde, ale jinou než myslíte. Politiku uskutečňovanou německými představiteli už pěknou řádku let, která má smělé vize daleko do budoucna a činí praktické kroky k jejímu naplňování. Jejím cílem je čistá, moderní energetika bez rizikových zdrojů a také, to bych chtěl zdůraznit, přinášející mnohem více svobody rozhodování jednotlivce, než mohou nabídnout energetické korporace. K úplnému odstoupení Německa od jádra by došlo dříve či později, to je jasné každému, kdo snahy této země vnímá delší dobu. Katastrofa v japonské Fukušimě to jen urychlila.
Pokud jde o zmíněný ruský plyn a právě zprovozněné propojení pomocí podmořského plynovodu, je nutné se podívat na roli zemního plynu v německém energetickém konceptu. A ta je vnímaná jako dočasná, elektřinu by měl přestat vyrábět někdy kolem roku 2030. Paradoxně podobné je to v čerstvém návrhu české energetické koncepce, kde mají plynové elektrárny pracovat jen dočasně, než všude po republice vyrostou nové atomové elektrárny.
Mimochodem na německém území se Nord Stream vynořuje v Greiswaldu, kde stála východoněmecká jaderná elektrárna se šesti reaktory VVER 440. Němci ji zastavili ihned po sjednocení, protože nemá kontejnment a náklady na zvýšení jaderné bezpečnosti by byly astronomické. Stejné reaktory dodnes pracují v Dukovanech. Žel u nás spíše probíhají debaty o prodloužení projektované doby jejich provozu.
Ministerstvo zemědělství a po něm i ministerstvo průmyslu nedávno zastavily administraci žádostí o dotace na stavbu bioplynových stanic. Jak tento nečekaný a zemědělci kritizovaný krok hodnotíte? Může být v pozadí snaha skupiny ČEZ ovládnou tento segment trhu?
Jde spíše o dalším krok vlády, který má omezit slibný rozvoj obnovitelných zdrojů energie v České republice, aby se nestaly konkurencí pro silný jaderný a uhelný energetický průmysl. Hodí se k tomu všechno. Poškození zemědělců, kteří zpracovali a podali projekty do dotačních výzev i nesmyslné argumenty o nekontrolovaném rozmachu bioplynových stanic. Jak ukazují propočty, je počet plánovaných projektů v naprostém souladu s vládou schváleným Národním akčním plánem pro obnovitelné zdroje.
ČEZ sám na základě zadání premiéra Nečase (nebo naopak?) odstupuje od sektoru obnovitelných zdrojů v Česku, takže jeho záměr bych v tomto ani nehledal. Možná si někdo čistou energetiku budoucnosti představuje jako mix jaderných reaktorů a obnovitelných zdrojů, ale z mnoha důvodů je takové spojení nemožné.
Ekologické organizace kritizují vládní návrh zákona, který mění pravidla pro podporu obnovitelných zdrojů. Jaké jsou hlavní výhrady k tomuto návrhu?
Pokud bude přijat ve vládou schválené podobě, výrazně přibrzdí celý sektor čisté energetiky, poškodí související průmysl a mimo jiné způsobí, že ani nesplníme požadavek evropské směrnice na 13% podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v roce 2020, jakkoliv jeho předkladatelé tvrdí opak.
Návrh zákona odkazuje na neodborně stanovené roční stropy z Národního akčního plánu pro obnovitelné zdroje energie. Stropy megawattů v jednotlivých technologiích ve výsledku odradí investory špatných i dobrých projektů, solárních, malých vodních elektráren či bioplynových stanic. Nebudou mít totiž jistotu, zda v době přípravy projektu nestopne stát podporu pro daný zdroj pro vyčerpání kvóty nebo že změní akční plán. Také je nutné upozornit, že limit pro fotovoltaiku neumožní podpořit ani kilowatt nových elektráren, byť by byly na střeše.
Ekologické organizace také kritizují další problematické body nové legislativy. Producenti zelené energii ztratí jistotu odběru vyrobené elektřiny, což ohrožuje zejména malé výrobce. Obnovitelná elektřina se tak díky novým legislativním mechanismům do sítě nemusí vůbec dostat.
Nový zákon vůbec nepočítá s koncepční podporou tepla z obnovitelných zdrojů, kde má Česká republika mnohem více možností, než k výrobě zelené elektřiny. Namísto cíleného energetického využití kuchyňského odpadu, listí nebo trávy v bioplynových stanicích zákon navrhuje, aby byly spalovány ve spalovnách odpadu společně s kvalitními, recyklovatelnými surovinami.
Ministerstvo průmyslu připravilo další návrh státní energetické koncepce ČR na roky 2011 až 2060. V tiskové zprávě jste nový plán ministra Kocourka označili za tragikomický. Můžete to více upřesnit?
Představa, že navzdory ekonomické realitě, hrozbě globální změny klimatu i evropskému směřování bychom měli postavit 10 až 15 nových atomových reaktorů, chemicky loužit uran na Liberecku a spálit všechno naše uhlí i to pod severočeskými obcemi a v Beskydech a navíc zcela utlumit obnovitelné zdroje energie, je skutečně úsměvná. Takový exotický skanzen uprostřed Evropy. Zároveň však takový plán ukazuje na tragiku dnešního stavu politiky v České republice. Omezené znalosti, vzpomínky na minulost a propojení se zájmy silných energetických firem.
Základem moderní energetické koncepce by měly být zelené technologie. Do větrných turbín nebo solárních elektráren na střechách investují světové špičky jako Google nebo IKEA. Prosadí-li ministr Kocourek svůj plán, české podniky na příštích padesát let přijdou o přístup k levné energii i progresivním technologiím.
Teplárenské sdružení ČR se ohradilo proti záměru ministra financí, že povolenky na emise skleníkových plynů bude stát prodávat a část výtěžku použije na ekologii. Jaký je Váš názor na obchodování s povolenkami?
Je mi bližší koncept ekologické nebo v tomto případě uhlíkové daně. Pokud by všechny energie měly ve své ceně zahrnuté dopady na životní prostředí a lidské zdraví, nepotřebujeme dotace a další podpůrné mechanismy ani pro obnovitelné zdroje. Jenže ekologická daňová reforma se u nás zastavila na nultém kroku a ani politické síly zaklínající se volným trhem s touto deformací nechtějí nic udělat.
Pak je tu prostor pro náhradní mechanismus obchodování s povolenkami, který se velmi osvědčil ve Spojených státech při snižování emisí oxidů síry. Jenže v českém pojetí je to rozdávání povolenek zdarma na projekty, z nichž mnohé ani nemají nic společného se snižováním emisí skleníkových plynů ale jen a jen se mocí společnosti ČEZ nebo teplárenských firem, které si je prosadili. V seznamu projektů tak najdeme třeba stamiliony na již postavenou kondenzační turbínu v Teplárně České Budějovice, která zvýší roční spotřebu hnědého uhlí o 25 tisíc tun apod. Zmínit jsou třeba i další miliardy, které tyto firmy získali prodejem povolenek, které dostali od státu navíc v tzv. Národním lokačním plánu. Stát se tak připravil o 50 miliard korun, které mohly posloužit na úspory energií v domácnostech i firmách.
Nedávná parlamentní volby v Dánsku vyhrály strany, které prosazují zákon na podporu zelené ekonomiky. Může to být vzkaz pro naši vládu a politickou většinu v parlamentu?
Je stále zřejmější, že Česká republika, ale třeba i Slovensko nebo Polsko jdou svými kroky v energetice v protisměru k evropským trendům. Stále častěji dokonce zaznívají od našich politiků hlasy o vystoupení z Unie, pokud by nás měla omezovat v energetické oblasti. Proto nevěřím, že do voleb se něco může změnit. Vidina krátkodobých zisků pro ČEZ a další velké firmy se ale může proměnit v dlouhodobou ztrátu pro celé hospodářství. Takové směřování je neudržitelné. A proto jsem i přes dnešní smutnou realitu optimistou.
Připravil
Celý článek je uveřejněn v čísle 5/11 časopisu Energie 21
