Nadprůměrně teplé počasí vydrželo v Česku nebývalo dlouho, ale zima v podobě prvních mrazíků a teploty blížící se nule už zahájili topnou sezónu. Právě pozvolný nástup zimy je ideálním časem pro všechny, kteří mají kombinované vytápění a tuhá paliva používají na přitápění, než začne opravdová zima. S tím přichází i každoroční téma kvality ovzduší.
Zdrojem největšího znečištění ovzduší nejsou každou zimu propírané domácnosti, které by spalovaly zakázané materiály. Mezi největší znečišťovatele ovzduší, stejně patří doprava a průmyslová výroba – uhelné elektrárny, spalovny, těžký průmysl a další.
Do aut i továrních komínů se sice instalují lepší a lepší filtry, které zachycující více a více zdraví ohrožujících částic, ale i tak je ideál ještě daleko. Například podle nedávného zjištění britského deníku The Guardian dýchá 98 % evropské populace znečištěný vzduch. Ten totiž přesahuje bezpečnou hodnotu částic polétavého prachu PM2,5, která je podle WHO maximálně 5 mikrogramů na metr krychlový. Tyto částice mohou díky své velikosti proniknout až do plic. To zvyšuje riziko respiračních onemocnění jako je bronchitida nebo astma, ale i srdečních chorob. Podle The Guardian je má toto znečištění v Evropě za následek 400 000 úmrtí ročně, tvrdí ve svém komentáři Jiří Jirásko, zakladatel a technický ředitel startupu Agdata City.
Je nezbytné se zaměřit na hyperlokální měření ovzduší, myslí si Jiří jiarásko. Míra znečištění totiž není žádná stálá konstanta, naopak se velice dynamicky mění a promlouvá do ní daleko více faktorů než jen to, jestli ve vašem okolí existuje továrna s komínem nebo průmyslová zóna s hustým provozem. Velkou roli hrají vnější faktory jako je počasí. Tlakové výše a níže, vítr a další veličiny ovlivňují směr, kterým se znečištění ve větší koncentraci vydá. Může jít o spodiny ze silnice za obcí, ale i znečištění daleko většího rozsahu. To je případ severní a střední Moravy.
Tyto regiony, jak je patrné i z interaktivní mapy The Guardian, do velké míry ovlivňuje znečištění přicházející z přilehlých polských oblastí, které jsou známy těžkým průmyslem a uhelnými doly.
Řešením může být právě hyperlokální měření. To funguje tak, že jsou v dané oblasti instalovány měřící senzory a meteostanice, které posílají aktuální data z měření v reálném čase přes na webovou stránku objednavatele měření, typicky obce. Každý se tak může podívat jaký je v danou chvíli stav ovzduší v jeho okolí a rozhodnout se, jestli začne větrat nebo se vydá na procházku s dítětem. To je ceněno nejen astmatiky a lidmi s respiračními problémy.
Není v možnostech ani cílech ČHMÚ poskytovat takto lokálně orientovaná měření. Navíc v době škrtů v rozpočtu není a asi ani nebude v prioritách a ani ve finančních možnostech Ministerstva životního prostředí (ČHMÚ je jeho příspěvkovou organizací) vytvoření aparátu, který by dokázal poskytnout hyperlokální měření po celém Česku. "Klíčová jednání by se měla podle mého názoru udát na poli Evropské unie," tvrdí zakladatel.
Hyperlokální měření mikroklimatu funguje nejen globálně, ale i lokálně. Proto se některé samosprávy dávno rozhodly vyřešit jeho měření samy.
/jj, zdroj: Agdata/*
Foto: Senzory, foto operátor ICT
