V současné době řada výrobců zemědělské techniky deklaruje, že jejich stroje jsou schopné provozu na HVO (Hydrotreated Vegetable Oil). Toto palivo se vyrábí povětšinou z použitých rostlinných olejů, ale i živočišných tuků a organických zdrojů může být i více. Primárně jde o biopalivo druhé generace, tedy takové, které dává nové využití odpadním produktům.
A co znamená použití HVO pro nové motory? Víceméně nic, neb jeho kvalita je velmi obdobná té, co má klasická motorová nafta a v porovnání se současnou naftou obsahující do 7 % MEŘO je dokonce vyšší. Výrobci tak své motory nemusejí pro spalování HVO nikterak upravovat. Tedy pokud mají vstřikovací systémy s dostatečnou adaptační schopností, mezi něž patří zejména Common rail a ten mají dnes víceméně všichni. HVO se totiž na rozdíl do běžné motorové nafty sice vyznačuje vyšší výhřevností (počítáno na kg paliva), avšak tato výhoda je setřena tím, že má nižší hustotu. V porovnání s naftou vyrobenou z ropy tak dosahuje asi o 4 % nižší výhřevnosti (vztaženo na 1 l paliva). A to je třeba při vstřikování kompenzovat. Důležité je, že použití HVO oproti motorové naftě přispívá ke snížení emisí CO2 asi o 90 %. Zbývajících 10 % emisí oxidu uhličitého souvisí s energií potřebnou na výrobu tohoto paliva.
Palivo HVO především netrpí nectností pro současnou naftu typickou, kterou je nemožnost dlouhodobého skladování. Oxidační stabilita HVO je vysoká a palivo lze mít v nádrži několik let, aniž by degradovalo. To určitě ocení zemědělci hlavně u sezónních strojů, jako jsou sklízecí mlátičky. Navíc HVO jen málo váže vodu a to je pro odstavenou techniku rovněž důležité.
Dále má HVO vyšší cetanové číslo (70 místo 51 co má běžná nafta), neobsahuje síru a aromatické látky a ani uhlovodíky s vyšším bodem varu. Ty jsou problematické zejména u motorů s filtry částic při jejich regeneraci, kdy se neodpařují, ulpívají na stěnách válce a jsou smývané do motorového oleje, který ředí. Výhodou jsou i lepší nízkoteplotní vlastnosti, takže pro techniku, co se startuje za nízkých teplot, bude takové palivo rovněž přínosné a nezanedbatelným plusem je i nižší produkce pevných částic ve výfukových plynech.
Bohužel toto palivo se zatím v ČR příliš nevyskytuje, a pokud ano tak ojediněle a ve směsi s motorovou naftou. A není levnější než klasická nafta, protože na rozdíl od metylesteru není HVO osvobozeno od spotřební daně. Je také zajímavé, že HVO se vyskytovalo jako biosložka u prémiové nafty na některých čerpacích stanicích Orlen Benzina, ovšem výrobce to víceméně tajil.
HVO lze samozřejmě vyrábět nejen z odpadních surovin ale stejně jako MEŘO i přímo z řepkového či jiného rostlinného oleje. Na rozdíl od esterifikace má hydrogenace oleje použitá při výrobě HVO nižší nároky na spotřebu energie.
Nejdále je s výrobou HVO finská firma Neste. Tento koncern má s tímto obnovitelným palivem velké plány a hojně jej vyrábí i ve variantě leteckého paliva. A jak to bude u nás? Ke změnám v nejbližším období pravděpodobně nedojde, protože systém výroby MEŘO je už nějak nastaven, a to asi jen tak nezmění. Ale pokud by ano, byl by to významný kvalitativní pokrok, který by myslím uvítali všichni majitelé vozidel se vznětovými motory.
Gro (Zdroj: Mechanizace zemědělství)*
Jedním z výrobců zemědělské techniky, jehož stroje umožňují provoz na HVO je i Claas. Tímto palivem plní i nádrže všech nových strojů. Foto archiv/Claas
