V tomto roce i v letech předchozích bylo ve správním a ústavním soudnictví vydáno poměrně značné množství rozhodnutí, vztahujících se ke snahám o řešení negativních důsledků zavedení odvodu ze slunečního záření, reagujících na názor Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. 5. 2012, že tento odvod může být pro některé výrobce elektřiny z tohoto zdroje likvidační.
Sporná byla zejména volba institutu ke zmírnění těchto dopadů. Z problematického hledání východiska z původně většinou nepředpokládané situace vyplývá potřeba zabývat se i důvody a limity podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů, neboť s nimi souvisí příčiny i možnosti řešení následných negativních dopadů. Málokteré zainteresované subjekty si totiž uvědomovaly a rozlišovaly, co bylo (nebo mělo být) prvotními cíli podpory ze strany státu a co prostředky k dosažení těchto cílů. Veřejný zájem na tom, aby byla podpora poskytována, nelze chápat absolutně, ale ve vztahu k ostatním veřejným zájmům, které ho určitým způsobem omezují. Není možné trvat na podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie jakožto environmentálně příznivém nakládání s přírodními zdroji bez zohlednění možných zásahů do ostatních oblastí a zájmů. Stejně tak nelze snahu o zohlednění příliš tvrdých důsledků omezení této podpory využívat i pro ty subjekty, kterým omezení zvlášť závažné následky nezpůsobilo.*
Celý článek vyšel v časopise Energie 21 číslo 3/2014.
Autorka: JUDr. Helena Doležalová, Ph.D.
Obrázek: Není možné trvat na podpoře obnovitelných zdrojů energie bez zohlednění možných zásahů do ostatních oblastí a zájmů. Foto archiv/Energie 21
