Česká bioplynová asociace (CzBA), založená v roce 2007, již sdružuje více než sto členů, včetně předních vědecko-výzkumných institucí, dodavatelů a výrobců technologií, provozovatelů bioplynových stanic a dalších expertů nejen z České republiky. Asociace je odborné veřejnosti známa také jako spoluorganizátor již tradiční a významné mezinárodní odborné konference o bioplynu v Třeboni.
Výtah z rozhovoru, který vyšel v časopise Energie 21 číslo 2/2021.
Jak vedení České bioplynové asociace hodnotí aktuální situaci a další vývoj v oblasti bioplynových stanic? Zeptali jsme se místopředsedy představenstva Ing. Jana Matějky.
V názvu asociace je „technologická platforma pro oblast výroby a využití bioplynu“. Můžete to upřesnit?
Technologie výroby bioplynu a následně i biometanu jsou v principu stejné pro všechny producenty. Cílem asociace je pracovat s technologickými novinkami a pomáhat ve vytváření podmínek pro jejich uplatnění. Proto pokrýváme tematiku všech producentů bioplynu, ať už se primárně zabývají zemědělstvím, průmyslovou výrobou nebo nakládání s odpady. Na naší webové mapě najdete i výrobny energie ze skládkového plynu nebo čistírny odpadních vod.
Vycházíme z předpokladu, že pro Evropu i naše území se do budoucna profilují dva typy výroby a užití bioplynu. Jedním bude biometan vyráběný z odpadních a druhotných surovin, vtlačovaný do sítě zemního plynu a užitý primárně v dopravě. Druhou podobou jsou technologie anaerobní digesce integrované do průmyslových procesů či do lokálních energetických sítí, kdy ideálně místní odpady produkují bioplyn, jehož energetické výstupy se opět plně spotřebují v místě jejich vzniku.
Jakou perspektivu má bioplyn pro kogenerační výrobu elektřiny a tepla?
Přírodní zákony nezměníme. Účinnost výroby energií v kogeneračních jednotkách se neposune více než o jeden dva procentní body při využití nejmodernějších technologií. Efektivita spočívá zásadně v celkovém využití energie biomasy. Za deset let zde postupně přestanou existovat instalace, které nevyužívají vznikající teplo a maří tak někdy náročně pěstovanou biomasu. Možností jsou nové substráty či jejich předzpracování.
Objem bioplynu využívaného pro primární výrobu energií poklesne podle mě pod 30 % dnešních čísel. Tyto bioplynové stanice (BPS) budou mít smysl jen jako součást průmyslových provozů, jako lokální energetické zdroje zásobující s maximálním využitím teplem, případně i elektřinou přilehlou obec či podnik, resp. obecně jako základní prvky komunitní energetiky. Specifická může být také regulační funkce BPS v rámci elektrizační soustavy.
Takže se prosadí trendy jako biometan, akumulace a moderní biopaliva?
Biometan z odpadních a druhotných surovin do deseti let převládne jako hlavní výstup bioplynových stanic. Je základní obnovitelnou alternativou vůči zemnímu plynu. Zároveň sdružuje rovněž funkci akumulace (v rámci distribuční soustavy plynu) i biopaliva.
Pokud se však budeme bavit o dalších moderních biopalivech, jako jsou etanol, metanol, alternativy nafty, nemusí být bioplynová stanice jedinou vhodnou technologií, zajímavé jsou v tomto případě například chystané aplikace plazmové gasifikace.
My se v této souvislosti účastníme i několika tuzemských a evropských výzkumných projektů. Například evropský projekt REGATRACE má za cíl zmapovat a zlepšit podmínky pro výrobu biometanu a obchodování s ním. A překvapuje nás, že Česko zatím nemá aktivní zájem na vytvoření národních mechanismů pro přeshraniční obchod s biometanem.*
Připravil JiT
Obrázky:
Evropský projekt REGATRCE mapuje obchod s biometanem. Foto archiv/EBA
