V posledních dvou letech se opět rozvířila debata ohledně dokončení více než stoletého projektu vodní cesty Dunaj-Odra-Labe spojující tři moře – Baltské, Severní a Černé. Názor odborníků na smysl projektu se různí, ale základní otázka zní: Bude koridor jako celek přínosem pro udržitelný rozvoj České republiky? Zastánci projektu jsou přesvědčeni, že ano.
Výtah z článku, který vychází v časopise Energie 21 č. 4/2020.
Ministerstvo dopravy dokončilo na konci roku 2018 po třech letech práce studii proveditelnosti vodního koridoru D-O-L (koridoru) která podle závěrů studie prokázala technickou proveditelnost a ekonomickou efektivnost projektu.
Vláda pak na základě dosavadních jednání již avizovala, že by mělo být provedeno komplexní vyhodnocení vlivu celého projektu na životní prostředí včetně otázek vlivu na povrchové a podzemní vody, vodní hospodářství, vodní dopravu a energetiku.
Odborníci z týmu, který projekt zkoumá a připravuje, zastávají názor, že koridor bude mít na vodní hospodářství v dotčených regionech přesně opačný dopad, než který předpovídají kritici projektu a kterého se obávají například i starostové některých obcí. Jinými slovy: přispěje k řešení problémů s vodou v krajině, místo aby je prohluboval.
Studie proveditelnosti ukázala základní předpoklady týkající se možného energetického využití koridoru. Je jasné, že vodní cestu lze využít i jako „vodní elektrárnu“, a to buďto jako průtočnou v případně říčních úseků nebo jako přečerpávací v případě kanálových úseků.
Koridor by vytvořil ve třech hlavních povodích vodní nádrže umožňující nejen plavbu, ale i energetické využití vody přivedené do koridoru. Energetické využití je možné třemi způsoby:
Důležitější a velmi pozitivní vliv na energetický systém má regulační schopnost vodního koridoru, daná součtem instalovaného příkonu čerpacích stanic a energetického výkonu, který by v cílovém stavu činil asi 300 MW. Čerpání by totiž bylo možno téměř kdykoliv přerušit a přejít na turbínový provoz a opačně, a tak vyrovnávat náhlé výpadky na straně výroby či spotřeby celého systému. Vodní koridor může tedy mít do značné míry funkci přečerpávací vodní elektrárny (PVE) střední velikosti podobné PVE Štěchovice (90 MW) a největší české PVE Dlouhé Stráně (1300 MW).
Energetický systém vodního koridoru by mohl v budoucnu výhodně spolupracovat také s elektrárnami využívajícími sluneční a větrnou energii. Reversní čerpací stanice na propojení by mohly nahodilé přebytky elektřiny z větrných a solárních elektráren převzít, a stejně tak je kdykoliv – za bezvětrných dnů či v době zvýšené poptávky – do systému vrátit.
Často se můžeme setkat s názorem, že se vodní cesty již nestavějí, že jde o díla minulosti. Ale příklady ze zemí jako je Francie, Belgie, Nizozemí nebo Německo ukazují spíše opak. Dobrými příklady jsou průplav Rýn-Mohan-Dunaj, na kterém byl zahájen provoz v roce 1993, nebo právě budovaný průplav Seina-severní Evropa mezi Francií, Belgií a Nizozemím. Německo v současné době také nezahálí a buduje obrovské lodní zdvihadlo Niederfinow nedaleko Berlína na kanálech spojujících Labe s Odrou.
Ing. Ivan Hošek, Plavba a vodní cesty o. p. s.
Obrázky:
Vizualizace vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Zdroj: Ministerstvo dopravy
Trasa koridoru podle schválené studie proveditelnosti. Zdroj: Ministerstvo dopravy
Koridor umožní plavbu i moderním kontejnerovým lodím s pohonem LNG. Foto archiv autora
Průplav Rýn-Mohan-Dunaj vede paralelně s řekou a nenarušuje tak její tok. Foto archiv autora*
