Nízkoenergetické domy šetří náklady na teplo a prospívají životnímu prostředí. Vzhledem k utěsnění oken ale může být problém s výměnou vzduchu v interiéru. Ten by se měl podle normy obměnit v objemu 0,5–1 m3/h. Pro dosažení potřebné výměny je nutné buď otevřít okna, což narušuje nízkoenergetickou koncepci, nebo instalovat systém řízeného větrání. A v něm hraje důležitou roli zpětné získávání (rekuperace) tepla z odcházejícího vzduchu.
Rekuperační jednotka se volí na základě účelu, velikosti prostoru a potřebného větracího výkonu. Dále je třeba zohlednit možnost umístění jednotky např. do technické místnosti objektu, či do půdního prostoru. Vhodnost typu rekuperační jednotky je nejlépe konzultovat s jejím výrobcem. Výrobce doporučí přesný typ a potřebný výkon jednotky vzhledem k typu, účelu a možnostem větraného prostoru. Doplní i potřebné potrubní komponenty pro větrací systém včetně regulace. Příkon ventilátorů je závislý na potřebném průtoku vzduchu, u jednotek pro použití v rodinných domech se standardně pohybuje v rozmezí 140–300 W.
Rekuperace má smysl i ve starších domech, a to nejen pro úsporu tepla, ale také pro snížení vlhkosti v obytném prostoru a dosažení optimálních parametrů prostřední. Zamezí se výskytu plísní a nežádoucích bakterií.
Celý článek vyšel v časopise Alternativní energie č. 2/2014.
Autor: Pavel Grozman (Zdroj: TZB-Info)
Obrázek: Podstropní rekuperační jednotka s rozvody vzduchu umístěnými ve stropě. Foto archiv/Multi-VAC
