Řepka olejka nemá u části naší veřejnosti a politiků dobrou pověst. Jarní „žlutá pole“ každým rokem vyvolávají až nepřátelské útoky na zemědělce i „bohaté“ výrobce biopaliv s poukazem na jakousi všeobecnou škodlivost řepky pro lidi, státní pokladnu a dokonce i životní prostředí. Takové hodnocení si ale tato zemědělská plodina nezaslouží.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 4/2017.
Řepka olejka (Brassica napus L.) patří mezi hlavní světové olejniny. Řepka je tradiční a významnou olejninou i pro české zemědělství. Po roce 1989 se objevily nové možnosti využití, nové technologie a dříve nedostupné odrůdy, což umožnilo i rozvoj pěstování.
Nicméně již více než patnáct let se v Česku stabilně pěstuje na ploše zhruba 350 až 400 tisíc hektarů, a to hlavně z důvodu optimalizace osevního postupu. Podíl řepky na naší orné půdě je tak v současnosti asi 16 % a na evropské poměry není nijak mimořádný – například v některých spolkových zemích Německa dosahuje podíl řepky dlouhodobě až 33 procent.
Pro zemědělce je řepka olejka významná tržní komodita. Řepka je ale důležitá i jako plodina v osevním postupu. Na poli je jedenáct měsíců v roce, nejdéle z jednoletých plodin, čímž omezuje větrnou a vodní erozi. Po sklizni obohacuje půdu o množství rostlinných zbytků a zlepšuje půdní strukturu. Řepka má tedy výbornou pěstitelskou hodnotu (srovnatelnou s luskovinami či okopaninami) a vhodně doplňuje intenzivní obilnářské osevní postupy.
Častým argumentem odpůrcům řepky také je, že se při jejím pěstování musí používat příliš mnoho „chemie“ a postřiky škodí včelám. Tzv. chemie v zemědělství dnes v sobě dnes zahrnuje chemická hnojiva, pesticidy na ochranu před chorobami, škůdci a pleveli a regulátory a stimulátory růstu, které zlepšují odolnost a vlastnosti růstu a vývoje. Používání všech chemických látek však podléhá propracované legislativě a musí odpovídat českým a evropským normám. Každý zemědělec také ví, že řepka je významná medonosná plodina a že pro aplikaci insekticidů v době kvetení musí dodržovat přísná pravidla.
Z pohledu výživy je řepkový olej dobrou volbou. Mezi odborníky totiž převládá názor, že právě řepkový olej je z hlediska skladby mastných kyselin a jejich vzájemného poměru jedním z nejvhodnějších olejů pro lidskou spotřebu. Obsahuje totiž relativně nízké procento nežádoucích nasycených mastných kyselin, a naopak vysoké procento preferovaných omega-3 polynenasycených mastných kyselin, kterých máme ve stravě obvykle nedostatek.
Řepka je významná i po výživu hospodářských zvířat. Díky šlechtění jsou dnes řepková semena vhodným zdrojem nejen mastných kyselin, ale i kvalitních bílkovin, zatímco problematické glukosinoláty byly významně sníženy. Řepkový extrudovaný šrot (semeno po vylisování oleje) je jako krmivo dnes považovány za alternativu i k hodnotnému, ale dražšímu sójovému šrotu, který se k nám v posledních letech dováží.
Řepka (stejně jako například brambory, cukrová řepa nebo konopí) již přes deset let slouží i jako obnovitelný zdroj energie. Z řepky se vyrábí tzv. bionafta, což je metylester řepkového oleje (MEŘO).
Koncem dubna 2015 schválil Evropský parlament (EP) revizi směrnic 98/70/ES o jakosti benzínu a motorové nafty (FQD) a 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (RED). Omezil se příspěvek biopaliv vyrobených z potravinářské a energetické biomasy pěstované na zemědělské půdě maximálně na 7 % energetického obsahu (e. o.). Vedle toho EP odhlasoval také referenční hodnotu 0,5 % e. o. pro biopaliva vyrobená ze zbytků biomasy a obnovitelná paliva nebiologického původu používaná v odvětví dopravy. Budoucnost řepky i jako suroviny pro bionaftu je tak stále otevřená.*
Red (Zdroje: Agrární komora ČR a časopis Úroda)
Obrázky:
Řepka jako plodina vhodně doplňuje obilnářské osevní postupy. Foto Jiří Trnavský.
Po sklizni zůstane v půdě množství zbytků, což zlepšuje její strukturu. Foto Jiří Trnavský
Řepkový olej má vysokou výživovou hodnotu. Foto archiv/Ženskýweb.sk
Budoucnost řepky jako suroviny pro bionaftu je stále otevřená. Foto archiv/Energie 21
