Při hodnocení moderních obytných budov již majitelé nesledují jen velikost využitelné plochy a estetiku architektury, ale i provozní náklady a komfort bydlení. V rovnici energetické efektivnosti zastává významné místo úspora energie na vytápění a udržování kvality vnitřního vzduchu.
Majitelé domů na základě odborných rad i vlastních zkušeností zvyšují svoje požadavky na kvalitu vnitřního prostředí. Uvědomují si, že narůstající podíl oxidu uhličitého ve vydýchaném vzduchu způsobuje malátnost, ospalost a zhoršuje pozornost. Řízené větrání zabezpečuje optimální výměnu vzduchu bez aktivního přičinění obyvatel domu a stále častěji se stává nevyhnutelnou složkou technického zařízení budov.
Zlepšení tepelně-izolačních parametrů budov dnes zároveň vede až k nízkoenergetickému a energeticky pasivnímu standardu, takže spotřeba energie na vytápění výrazně klesá. Výměnu vzduchu ovšem vyžaduje každá stavba a množství tepla potřebného na ohřev větraného vzduchu při tradičním větrání dosahuje v nízkoenergetických budovách vysokých hodnot.
Pokud se mají dodržovat hygienické normy na výměnu vzduchu, rekuperací tepla při větrání se celkové nároky na dosažení tepelné pohody významně redukují. Spotřeba elektrické energie na pohon ventilátorů je jen zlomkem ze zachráněného tepla v rekuperačním výměníku tepla.
Vhodným řešením je automatické řízení intenzity větrání podle snímaných parametrů vnitřního vzduchu, které kontrolují hladinu CO2 i kvalitu vzduchu. Tím se dosáhne trvalé kvality vzduchu i při proměnlivém počtu osob v prostoru. Také se tím šetří energie potřebná na chod zařízení – při absenci osob výkon systému automaticky klesá na minimální úroveň.
Nucené větrání interiéru větracím systémem s jednotkou se zabudovanými ventilátory přizpůsobí intenzitu výměny vzduchu aktuálním podmínkám budovy. Zohlední počet osob a intenzitu znečištění vzduchu. Do obytných místností se přitom přivádí čerstvý vzduchu, který prochází i do obslužných místností (koupelna, toaleta, šatna atd.) štěrbinou pod dveřmi, odkud je odsáván jako opotřebovaný vzduchu.
V jednotce může být zabudován rekuperační výměník tepla, ve kterém odváděný vzduch odevzdává teplo přiváděnému čerstvému vzduchu – zachrání se tak až 95 % tepla, které při klasickém větrání okny odchází bez využití do okolní atmosféry. Rekuperace tepla tak snižuje náklady na vytápění až o 25 %. V letním období přitom funguje v opačném směru, kdy ochlazuje z venku přiváděný přehřátý vzduch, a tím podstatně zmírňuje přehřívání stavby.
Aby se dům při nočním větrání intenzivněji ochlazoval, mají jednotky zabudovaný tzv. bypassový kanál. Ten se otevírá automaticky podle teplotních poměrů v domě a v okolí a vyřadí z činnosti rekuperační výměník tepla, aby se vnější chladný vzduch přiváděl přímo do interiéru bez ohřátí ve výměníku.
Přiváděný vzduch větrací jednotka filtruje, takže zabraňuje vnikání prachu a hmyzu do domu. Je možné zvolit i pylový filtr, který ocení především alergici.*
Redakčně kráceno.
Celý článek je uveřejněn v časopise Alternativní energie č. 1/2014.
Autor: Red (Zdroj: TZB-info)
Obrázky:
Větrací jednotka s rekuperací se uplatní zejména v nízkoenergetických domech, ale nejen tam. Foto archiv/Atrea
Příklad umístění rekuperační jednotky a rozmístění potrubí pro přívod a odvod vzduchu. Foto archiv/Multi-Vac ČR
