Stavět budovy s téměř nulovou spotřebou energie v roce 2020 a provádět stavební úpravy ve vysokém energetickém standardu požaduje druhá směrnice o energetické náročnosti budov, která je právě převáděna do českého právního řádu. Jak tohoto stavu dosáhneme a jakým způsobem budeme financovat vyšší počáteční náklady, které s sebou přechod k šetrným budovám nese?
Cílovým stavem požadovaným evropskou směrnicí o energetické náročnosti budov (2010/31/EU, Energy Performance of Building Directive, často i v českém prostředí označována jako EPBD II) jsou budovy s téměř nulovou spotřebou energie v případě novostaveb a významné zvýšení rychlosti energeticky kvalitních celkových stavebních úprav stávajících budov v této dekádě.
Důležité povinnosti
Nově směrnice stanovuje dvě důležité povinnosti. První jsou minimální požadavky na energetickou náročnost budov a druhou pak průkazy energetické náročnosti.
Minimální požadavky na energetickou náročnost budov se nově musí pohybovat na tzv. nákladově optimální úrovni, měly by tedy být ekonomicky výhodné. Jinými slovy jde o úroveň energetické náročnosti, která vede k nejnižším celkovým nákladům v průběhu odhadovaného ekonomického životního cyklu (tedy srovnání zejména počátečních investičních nákladů a diskontovaných úspor na nákladech za energie v dalších letech).[1 ] Týkat se bude všech novostaveb i stávajících budov, u kterých bude probíhat větší stavební změna (alespoň 25 % povrchu obálky budovy).
Energetické standardy pro budovy i téměř nulovou spotřebou energie a způsoby, jak jich dosáhnout, si stanovují členské státy samy. Nicméně společným požadavkem zůstává pokrytí velké části této velmi nízké potřeby požadované energie obnovitelnými zdroji přímo v budově nebo v jejím blízkém okolí.
Informaci o své energetické náročnosti nově ponesou novostavby, budovy užívané orgány veřejné moci, a byty určené k pronájmu či prodeji a to v podobě průkazu energetické náročnosti.
Náklad na jeho pořízení ovlivní stav stavební dokumentace nebo například složitost stavby, ale i tržní nabídky různých zpracovatelů. Odhady hovoří o tom, že cena průkazu pro rodinný dům s kompletní dokumentací, by se měla pohybovat do pět tisíc korun.
Transpozice co českého právního řádu
Do českého právního řádu je tato směrnice převáděna novelou zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Její schválení se předpokládá ve 2. čtvrtletí tohoto roku.
Ministerstvo průmyslu a obchodu také připravuje novou vyhlášku o energetické náročnosti budov, která nahradí stávající vyhlášku č. 148/2007 Sb. Účinnost novely zákona a většiny jejích ustanovení je navrhována od 1. 1. 2013.
- Doporučení k přijetí návrhu novely
U novostaveb musí právní předpis již nyní nastavit všechny postupné kroky ve zvyšování požadavků na energetickou náročnost pro celé požadované období. Velké stavební projekty se připravují i několik let a proto je nutné, aby se developerské a stavební firmy mohly na změny připravit.
U budov s téměř nulovou spotřebou se týkají budov střední velikosti od 350 do 1500 m2. Menší budovy mají povinnost o rok odloženu, větších budov se tento standard týká o rok dříve.
U stavebních změn doporučujeme v souladu se směrnicí rozlišovat mezi celkovou a částečnou stavební změnou. Protože celková stavební změna bude ve většině případů konečným stavem na dalších 30 až 40 let, cílem by mělo být dosažení kvalitního standardu energetické náročnosti celé budovy.
Částečná stavební změna cílí na provedení jen některých opatření, která často vycházejí z omezených finančních možností majitelů budov. Doporučujeme proto zachovat stávající systém požadavků na jednotlivé měněné prvky budovy, ať už stavební konstrukce nebo technologie tak, aby v další etapě změny stávající budovy nebylo zabráněno dosažení konečného požadovaného stavu energetické náročnosti celé budovy.
Rozhodujícím okamžikem pro stanovení požadavků na výše uvedené energetické standardy budov by mělo být u novostaveb i změn dokončených budov datum podání žádosti o stavební povolení, nebo datum ohlášení stavební úpravy. A to z toho důvodu, že investor může tyto úkony ovlivnit a předejít tak zmařeným investicím.
Nutno poznamenat, že vládní návrh novely zákona o hospodaření energií zatím všechna tato doporučení plně respektuje.
- Doporučení k připravované vyhlášce
Předpokladem úspěchu výše uvedených návrhů je stanovit jednoznačnou metodiku výpočtu a minimální účinnost technologií. Při návrhu a realizaci pak zajistit dostatečnou výměnu vzduchu a teplotní stabilitu v letním období a informační kampaní zvýšit povědomí o zajištění dostatečného přísunu čerstvého vzduchu a požadavcích na kvalitu vnitřního prostředí. Rozhodně nesmí chybět proaktivní a včasná komunikace nových požadavků, informační kampaň o přínosech úsporných budov a podpora odborného vzdělávání pro dosažení vyšší kvality práce.
Jaké jsou hlavní přínosy
Hlavní přínosy přechodu k budovám s nízkou spotřebou energie jsou tyto:
- Energetická bezpečnost:
- nižší závislost na dovozech paliv z nestabilních regionů.
- pomalejší vyčerpání neobnovitelných zdrojů.
- Pozitivní společenské dopady:
- zvýšení životního komfortu českých domácností,
- snížení plateb za energie,
- proporčně příznivější dopad pro sociálně slabší skupiny.
- Životní prostředí:
- menší místní a globální znečištění,
- menší produkce emisí oxidu uhličitého.
- Efektivní ekonomika:
- příležitosti pro místní a regionální firmy - rovnoměrné rozložení po celém státě,
- tvorba nových pracovních míst.
Zdravé vnitřní prostředí:
- pravidelná výměna čerstvého vzduchu,
- teplotní stabilita v letním i zimním období.
Miroslav Zámečník, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV), spočítal, že přechod k vyšším energetickým standardům budov, tak jak je předvídá směrnice o energetické náročnosti budov, mohou během pětadvaceti let přinést naší společnosti 223 miliard korun. A pokud reálná cena energie poroste rychleji než o 3 % ročně, ekonomické přínosy se ještě zvýší.[3]
Možnosti financování
Vzhledem k pozitivním celospolečenským přínosům a synergickým efektům pro českou ekonomiku je žádoucí, aby stát zvolil vhodnou sadu finančních nástrojů, kterými přechod k vyšším energetickým standardům v budovách urychlí. Debata o tom, kolik veřejných prostředků se použije a jaké finanční nástroje zvolit, nyní probíhá. Diskutují se především následující možnosti a doporučení:
- Evropské fondy - programovací období 2014 až 2020:
Jde zejména o Fond soudržnosti a veřejné budovy, uvažuje se o také národní alokaci Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) pro rezidenční budovy. Evropské fondy navíc pravděpodobně nově umožní i jiné nástroje rozdělování peněz než doposud.
- Výnosy z aukcí povolenek EU ETS:
V rámci systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS.) zbývají na vydražení v aukcích povolenky za odhadovaných 54 až 110 mld. Kč pro období 2013 až 2020, kterými lze úspory v budovách podpořit. Podobný program Zelená úsporám byl už financován z výnosů prodeje tzv. Kjótských emisních kreditů (AAU).
- Zapojení soukromého kapitálu:
Obecně by podpůrný program z veřejných prostředků měl zajistit co největší pákový efekt – tj. aby se na korunu veřejné podpory nabalilo co největší množství soukromých investic.
Banky, a to především ty, které již běžně poskytují hypoteční úvěry obyvatelům, mohou v rámci přípravy komplexního balíku podpory souhlasit s úpravou podmínek u úvěrů, které budou doplňovat podporu z veřejných prostředků. [4]
Část opatření by také mohly hradit energetické společnosti. V současné době probíhá diskuze nad návrhem směrnice o energetické účinnosti, který obsahuje povinnost dodavatelů energie zajistit u svých odběratelů roční snížení spotřeby energie o 1,5 procenta.
Způsob rozdělování podpory
Finance by mohly být žadatelům například poskytovány formou nízkoúročených půjček z revolvingového fondu, jehož základní kapitál by byl postupně získáván z aukcí povolenek v rámci EU ETS. Tato podpora by směřovala do výstavby nového rezidenčního bydlení v lepším energetickém standardu než požaduje nový právní rámec a také na celkové energeticky kvalitní změny stávajících staveb budov.
Na podobných principech už fungují v Německu podpůrné programy státní banky KfW. Právě zkušenosti z Německa a také z Velké Británie dokazují, že je možné dosáhnout pákového efektu 1:4 či ještě vyššího.
V případě schválení povinnosti pro dodavatele energie uspořit ročně 1,5 % spotřeby u konečných odběratelů by podporu neměla získat nedokonalá opatření, ke kterým existuje kvalitnější alternativa.
Mgr. Jana Kubáňová, Šance pro budovy
Celý článek vyšel v čísle 2/12 časopisu Energie 21.