Cílem energetické soběstačností jakýkoliv regionů by mělo být přesunutí výroby energie co nejblíže k místům spotřeby. K tomu je třeba využívat zejména lokálně dostupné obnovitelné zdroje. Nicméně zejména o přesné definici energetické soběstačnosti obcí se zatím vedou odborné i laické diskuse.
Podle Ekologického institutu Veronica znamená energetická soběstačnost obcí a regionů nezávislost na dodávkách energie (elektřiny, plynu či jiných paliv) ze vzdálených externích zdrojů. Obce tak získávají možnost rozhodovat na obecní úrovni, kontrolovat finanční toky, zohledňovat místní podmínky a potřeby své a svých obyvatel. Občané nejsou ohroženi růstem cen a místní produkce tepla je zárukou především energetické bezpečnosti na nestabilním mezinárodním trhu s fosilními palivy.
Podle Karla Merhauta, místopředsedy občanského sdružení LEA, soběstačnost vyjadřuje poměr mezi spotřebou a výrobou, a to především na základě výpočtu spotřeby elektrické a tepelné energie a výroby, která je zajištěna kombinovaným energetickým mixem.
Jedním z motivů, proč by se obec měla stát soběstačnou, mělo být snížení emisí oxidu uhličitého (CO2) v souladu s unijním cílem známým jako 20-20-20 a závazkem ČR. Na prvním místě ale vždy bude ekonomika, tedy zda se to obci vyplatí.
Problematikou se zabývá i společnost Porsenna, v. o. s. „Pohled na soběstačnost je dvojí, jednak je to úplná, tedy stoprocentní nezávislost a odpojení se od energetické sítě, tedy jakási forma energetického ostrova, jednak bilanční, tedy vyrobím tolik, kolik spotřebuji, ale k vyrovnání spotřeby a výroby dojde v průběhu určitého období, např. roku. Výroba je zajištěna z nového energetického mixu, který kromě klasické dodávky ze soustavy zapojuje místní obnovitelné zdroje. Tato forma je populární v Německu, Rakousku a v dalších zemích. Vždy jde ale o bilanční záležitost,“ tvrdí ředitel této společnosti Miroslav Šafařík. Podle něj je ale úplné odpojení od sítě a vytvoření energetického ostrova zatím ekonomicky nevýhodné.
Společnost Porsenna vypracovala studii s názvem Potenciál úspor energie v bytovém sektoru, v níž mimo jiné uvádí, že mnoho domácností u nás platí nepřiměřeně vysoké částky za energie. Pokud totiž domácnost zaplatí za energii více než 10 % svého rozpočtu, nachází se podle standardů GB v energetické chudobě. Nicméně některé rodiny vydávají za energii až 15 %. Miroslav Šafařík ale upozorňuje, že příliš nízké ceny by vedly k plýtvání energií, což z environmentálního hlediska není žádoucí. Potenciál je tedy ve snížení spotřeby a nahrazování výroby energie zdola.
Nutnost snížení spotřeby
Podle společnosti Porsenna je prvním krokem k soběstačnosti zjištění, kolik energie domácnosti a obce spotřebují. Do spotřeby je ale potřeba započítat veškerou energii, tedy nejen elektřinu a teplo, ale také pohonné hmoty (dopravu) a spotřebu vody. Například doprava již začíná tvořit velkou část spotřeby energie regionu, z čehož vyplývá nutnost vytvořit strategii nemotorové dopravy. Spotřebu ale ovlivňuje i cena energií. Když se cena sníží, začíná se více plýtvat. Snižování cen tedy může jít paradoxně proti soběstačnosti.
V České republice sice již jsou lidé, kteří se úplně odpojili od sítě, ale u celé obce je tento způsob zatím neracionální. Domácnosti by musely vyřešit hlavně otázku akumulace energie, tedy baterie, měniče a další potřebné technologie. Podle nedávných propočtů by systém úplné soběstačnosti u rodinného domu znamenal investici asi jeden milion korun. Nicméně pořizovací ceny technologií se mění ve prospěch spotřebitelů, takže je možné, že tato investice brzy bude nižší řádově až o polovinu.
Snižování spotřeby tepla a elektřiny v objektech je možné dosáhnout omezením ztrát. To představuje zateplení, výměnu oken, izolace střechy apod. až po instalaci systémových technologií.
U nás zatím opatrně
Podle sdružení Veronica přinese energetická soběstačnost obcím stabilní ceny paliva, čisté ovzduší bez dýmu a zápachu ze spalování uhlí, nezávislost obce na dovozu plynu ze zahraničí, pracovní místa pro místní občany a podporu místních podnikatelů, případně ještě vlastní výrobu elektřiny pro celou obec. Přesto je v České republice takových projektů zatím málo, dá se říci, že kromě Kněžic na Nymbursku u nás žádná jiná energeticky soběstačná obec není. „Češi jsou v tomto směru opatrní a konzervativní, na rozdíl od jejich německých a rakouských sousedů,“ hodnotí situaci Karel Merhaut.
Nicméně jsou starostové, kteří jsou v tomto směru odvážnější a chtěli by s budování energetické soběstačnosti začít. Právě pro ně vznikl projekt Komunity pro zelenou energii v MAS Mezilesí, pod nímž je podepsána Liga ekologických alternativ. Ta nejen zprostředkovává zkušenosti ze zahraničí, ale pomůže starostům zajistit si Strategický energetický plán. Pokud je vypracován v souladu s požadavky EU, lze na jeho zpracování získat dotaci. V rámci energetického plánu je řešena jak stránka spotřeby, tak stránka výroby. Ta by měla pocházet především z obnovitelných zdrojů – tedy větrné, solární, vodní či geotermální energie a z bioplynových stanic.
Příklady z Evropské unie
Výrazně lépe než Česká republika jsou na tom například naši sousedé Německo a Rakousko, hodně nezávislých obcíbychom našli také v Itálii, kde je k tomu v řadě případů nutí geografické podmínky.
Některé příklady, jak se obce propracovávají ke své energetické nezávislosti, zazněly i v rámci konference Na cestě k energetické soběstačnosti obcí a regionů, kterou v létě letošního roku společně uspořádalo sdružení Klimatická koalice ve spolupráci s rakouským velvyslanectvím, Nadace Heinrich-Böll-Stiftung Praha, sdružení Calla, AF-Cityplan, s. r. o., a Liga ekologických alternativ. Na konferenci byly představeny zajímavé projekty obcí, které směřují k energetické soběstačnosti.
Starosta Michael Knappe představil posluchačům energeticky soběstačnou obec Feldheim (Treuenbrietzen). V obci je zhruba 37 domácností, dva podniky, pět komunálních společností včetně radnice a hasičského sboru, kostel a provozy zemědělské výroby. Energetickou spotřebu obce pokrývá výroba ve větrném parku 43 turbín s výkonem 74 MW, v solárním parku Selterhof s instalovaným výkonem 2,26 MW a v bioplynové stanici. Obec využívá ke skladování energie baterii o kapacitě 10 MW, do systému je zapojeno i spalování dřevní štěpky. Do projektu se zapojily i místní společnosti.
Projekt na zajištění tepla znamenal investici ve výši 1725 mil. eur, přičemž 50 % bylo financováno z prostředků EU (centrální a spolkové země), výroba elektřiny znamenala investici kolem půl milionu eur bez zapojení dotace. Obec deklaruje, že 29. 10. 2010 se stala nezávislou, tj. nevyužívá energie vyrobené z fosilních a jaderných zdrojů.
Za pozornost stojí také iniciativa 106 Klima-und Energiemodellregionen in Österreich (2009–2013), kterou představil Georg C. Priesner. Klimabündnis (Klimatická aliance) se týká 1660 obcí ve 20 zemích. V Rakousku jde o 940 obcí ve všech devíti spolkových zemích, projekt zahrnuje 780 podniků a 360 vzdělávacích institucí. Svým členům nabízí odborné poradenství včetně seminářů a komunikace s médii a další. Cílem je pomoci regionům v dalších desetiletích dosáhnout hospodářské soběstačnosti (energie a doprava). Do roku 2050 by Rakousko mohlo být nezávislé na fosilních zdrojích. Tato iniciativa existuje od roku 2007 a je na ni vyčleněno 140 mil. eur ze státních prostředků (různá ministerstva) – jde o projekty chytrých měst, dopravní a energetické projekty. Aby regiony mohly čerpat finance z veřejných prostředků, musejí splňovat požadované podmínky. Například region musí zahrnovat oblast s nejvýše 60 tisíci obyvateli, může dostat 100 tisíc eur na rok s podmínkou 40% kofinancování.
Je též stanoven postup, který předpokládá vytvoření konceptu a regionálních týmů, dvouletou periodu na připravení projektu modelového regionu se zapojením manažerů, kteří zajistí osvětu a vzdělávání. Teprve poté je možné čerpat investiční podporu z fondů na podporu OZE. Obce pak musejí povinně sledovat (monitorovat) výrobu a spotřebu, vyhodnocovat úspory a přínosy.*
Eva Vítková
Obrázek: Energeticky soběstačná obec Feldheim v Německu budí zájem jiných obcí, odborníků i turistů. Foto archiv/Feldheim
Celý článek je uveřejněn v časopise Energie 21 č. 6/2013.
