Nejen solární parky, ale i malé fotovoltaické instalace na rodinných domech jsou nyní ohroženy problémy s připojením na siť. Připojení kolektorů pro ohřev vody či vzduchu však zatím nic nebrání a také jde o velmi dobrou investici. Zájemcům představujeme tři možnosti zapojení v rodinném domě čí víkendové chalupě.
Solární kolektor lze upevnit na střechu, vložit do střešní krytiny, zavěsit na stěnu domu či postavit na zahradu pro ohřev bazénu.
Standardní kapalinové solární kolektory pro vytápění a ohřev vody (TUV) jsou pomocí speciální konstrukce upevněny nad plochou nebo šikmou střechu, případně zavěšeny na obvodovou stěnu. Mnozí výrobci střešních krytin (například Bramac) ale současně nabízejí stavebníkům i kolektory, které se osazují přímo do střešní krytiny, a to zpravidla bez dodatečného oplechování. Montáž je tedy poměrně rychlá a jednoduchá, neboť i rozměry kolektoru jsou přizpůsobeny dané krytině. Systémy nicméně bývají použitelné i pro stávající střechy, nebo dokonce pro jiné typy krytiny.
Ušetříme tedy peníze za krytinu, ale hlavní je budoucí úspora nákladů na vytápění: Plocha 1,5 až 2 m2 kolektoru zajistí v běžném rodinném domě až 70 % roční potřeby teplé vody pro jednu dospělou osobu. Nezbytnou součástí topného solárního okruhu je akumulátor teplé vody.
Na vnější stěnu domu lze umístit i solární kolektor, který jako médium používá vzduch Tento typ je jako doplňkový zdroj tepla vhodný hlavně pro víkendové stavby nebo jiné objekty s nepravidelným provozem. Majitelé si je často zhotovují svépomocí, ale odborníci to nedoporučují. Účinnější a spolehlivější jsou profesionální systémy..
Například kolektory Mistral (Ekosolaris) mají plochu asi 2 m2 a montují se vertikálně na jižní osluněnou fasádu. Sluneční paprsky dopadají na absorbér uvnitř kolektoru. Ten ohřívá vzduch přiváděný spodním otvorem z místnosti a fouká jej horním otvorem zpět do místnosti. Cirkulaci vzduchu řídí termostat, zpětné klapky zamezují úniku tepla z místností.večer či v době s nepříznivým počasím.
Další možností je, že slunce ohřívá vzduch v prostoru pod kovovým povrchem speciálního kolektoru umístěného na střeše. Odtud se rozvádí do dvojité fasády kolem budovy, která současně slouží jako přídavná tepelná a zvuková izolace.
Voda v bazénu se sluncem ohřívá buď přímo tím, že protéká solárním absorbérem, nebo plošnými kolektory s průtokovým výměníkem připojeným do okruh filtrace bazénové vody. Kolektor je umístěn u bazénu nebo na střeše domu.
Výhodou solárního ohřevu je, že sluneční záření je k dispozici zpravidla tehdy, kdy je energie pro ohřev bazénu nejvíce potřeba. Na rozdíl od ohřevu vody pro domácnosti může být systém i poměrně jednoduchý, neboť odpadá nutnost akumulátoru teplé vody – tím je samotný bazén.
Běžný solární systém dokáže zvýšit průměrnou teplotu vody venkovního bazénu asi o 3-5 °C. více. Plaveckou sezónu tak můžeme prodloužit až o dva měsíce.
Nižší požadovaná teplota umožňuje použít k ohřevu bazénu v podstatě jakékoliv typ solárního kolektoru. Limitující není kvalita nebo teplotní odolnost komponent, ale cena. Z těchto důvodů lze doporučit dva základní typy: nezasklené absorbéry a ploché zasklené kolektory. Zajímavou možností je i vzduchový kolektor. Naproti tomu je zbytečné pořizovat pro ohřev bazénové vody drahé vakuové kolektory, nic tím nezískáme.
Ohřev venkovního (i vnitřního) bazénu se vždy snažíme kombinovat s ohřevem teplé užitkové vody nebo s přitápěním (nejlépe s obojím). Výhodou je možnost získat v rámci dotačního programu Zelená úsporám pro rodinný dům dotaci až 55 tisíc korun (kombinace s ohřevem užitkové vody) nebo až 80 tisíc Kč (trojkombinace s ohřevem užitkové vody a přitápěním). Pro bytové domy jsou tyto dotace ve výši 25 000 Kč, resp. 35 000 Kč na jeden byt.
Připomínáme, že na solární systémy určené pouze k ohřevu bazénu se dotace neposkytují a dotace u kombinovaného ohřevu bazénu a teplé užitkové vody je možný jen při použití zasklených plochých kolektorů s prioritním ohřeve užitkové vody. Podrobnější informace poskytne Státní fond životního prostředí (SFŽP ČR, www.sfzp.cz).
Celý článek je uveřejněn v čísle 2/10 časopisu Energie 21.
Autor: Jiří Trnavský
