Kvůli nevyjasněnému způsobu kompenzací směrem k dodavatelům energií je bez smlouvy na elektřinu či plyn na rok 2023 stále až 10 procent firem. Ty tak s největší pravděpodobností skončí v režimu dodavatele poslední instance. Ačkoliv budou mít v příštím roce jen 3 měsíce na uzavření kontraktu v klasickém režimu, velká část z nich zřejmě zůstane u přiděleného dodavatele. Hlavní hráči totiž budou pravděpodobně nabízet energie za ceny nad stanoveným stropem. Zde je komentář obchodního ředitele Jana Šmída.
Spotové produkty se tak pro firmy či obce stanou paradoxně garantovanou spekulací, popisuje ve svém komentáři Jan Šmíd, obchodní ředitel společnosti MJEnergie. Ačkoliv výše zastropovaných cen energií v Česku je známá již několik týdnů, je s podivem, že zatím není jasně rozhodnuto, jakým způsobem budou řešeny kompenzace směrem k dodavatelům energií. Původně měly být podmínky známé kolem 20. listopadu spolu s vydáním cenového rozhodnutí. Vláda však doposud s finálním řešením směrem k dodavatelům nepřišla. Dodavatelé tak stále prakticky nenabízí možnost uzavírat se zákazníky z řad firem nové kontrakty, dodávky energie u řad z nich tak nejsou pořád zasmluvněné.
V případě MJEnergie se tento problém týká zhruba 10 procent zákazníků. Čas se přitom neúprosně krátí. Pokud by totiž chtěla firma přejít od nového roku k jinému dodavateli, měla poslední termín na přeregistraci 16. prosince. Situace je však taková, že dodavatelé energií aktuálně čekají na vládu, aby jim potvrdila a garantovala, že od státu obdrží od ledna avizované kompenzace. Kdyby totiž dodavatelé energie zákazníkům dodali za zastropovanou cenu, která by byla nižší, než za jakou je dříve nakoupili, aniž by jim stát tuto ztrátu kompenzoval, výrazně by na tom tratili.
Deset procent firem v režimu DPI
Tato situace se tak s velkou pravděpodobností přelije do začátku příštího roku. Důvodem však není pouze postoj dodavatelů, kteří nechtějí uzavírat nové kontrakty. V naší praxi jsme se setkali i s firmami, které chtějí problém takzvaně vysedět. Skutečnost, že nemají smlouvu s dodavatelem na příští rok, neřeší a jsou smířeni s tím, že od začátku ledna budou v neoprávněném odběru. Spoléhají totiž na to, že po vzoru Slovenska spadnou do režimu dodavatele poslední instance, který by se měl nově vztahovat nejen na firmy, kterým dodavatel zkrachoval, ale také na ty, které smlouvu na další rok prostě nemají.
Dostáváme se tak do podivného vakua, které by ještě v loňském roce bylo nemožné. Část firem počítá s tím, že budou od začátku roku nejprve v neoprávněném odběru, aby následně skončili v režimu DPI. A zatímco v minulosti to pro zákazníky znamenalo urgentní potřebu hledat si nového dodavatele s nejvýhodnější cenou, v příštím roce k tomu zřejmě moc docházet nebude. Firmy totiž již několik měsíců nemají šanci dosáhnout na fixaci na úrovni pod cenovým stropem a mohou využít pouze spotový produkt. To v jádru znamená, že s velkou pravděpodobností budou – pokud nedojde k razantním změnám na trhu – platit zastropovanou cenu, ať už bude jejich dodavatelem kdokoliv.
Spotové ceny jako garantovaná spekulace
Ačkoliv byl tedy režim DPI zkrácen o polovinu na 3 měsíce, nelze příliš očekávat, že zákazníci budou nepřímo nuceni k hledání nového dodavatele. Naopak náklady pro firmy budou velmi pravděpodobně bez ohledu na dodavatele stejné, zákazníci tak budou muset pouze přejít z režimu DPI do toho klasického.
Zastropování cen tak přinese od začátku příštího roku další paradox trhu. Zatímco doposud byly pro spoustu zákazníků z řad firem či obcí spotové ceny strašákem, nově budou de facto garantovanou spekulací, která se jim z určitého pohledu vyplatí. Pokud již uzavřeli smlouvu na příští rok na spotový produkt, budou velmi pravděpodobně platit zastropovanou cenu. Kdyby by pak cena padla pod strop, náklady se jim sníží. Minimálně z hlediska finančního plánování firem jsme se tak dostali do přehlednějšího prostředí.*
/zr/
