Studenti demonstrují online za klima

Studentky a studenti ani po dvou letech od první středoškolské stávky za klima neustávají ve svém boji za rychlé a spravedlivé řešení klimatické krize. V pátek 19. 3. hnutí Fridays for Future pořádalo v rámci stávky dvanáctihodinový stream. Připojili se tak k vrstevníkům protestujícím po celém světě pod heslem #NoMoreEmptyPromises, které poukazuje na neplnění slibů ze strany politiků a političek.

Svou aktivitou chtěli studenti a studentky upozornit na zásadní ohrožení, jež postupující změna globálního klimatu nadále představuje, a to i navzdory momentálnímu úbytku mediální pozornosti v souvislosti s tragickými následky koronavirové pandemie. Ve středečním prohlášení se proto rovněž připojili k pěti mezinárodním požadavkům, které adresovali političkám a politikům.

Studenti a studentky také vyzvali veřejnost ke sledování streamu, v jehož programu nechyběla například panelová debata o občanské angažovanosti či přednáška o prázdných slibech českých politiků a političek.

Prohlášení hnutí Fridays for Future

Jsou to již dva roky, co tisíce českých studentů a studentek poprvé vyrazily v čase pátečního vyučování do ulic, aby se svou stávkou zasadily o rychlé a spravedlivé řešení klimatické krize. Postupující změna globálního klimatu je stále zásadní hrozbou pro celé lidstvo, ačkoliv v posledním roce v mediálním prostoru částečně ustoupila do pozadí vlivem tragických následků koronavirové pandemie.

Řešení obou krizí je nicméně navzdory neustálým slibům politiků v nedohlednu. V případě té pandemické má nečinnost a neschopnost odpovědných politických činitelů bezprostřední následky v podobě tisíců mrtvých. Neochota řešit krizi klimatickou pak nemá v současnosti takto drtivé přímé dopady, o to však mohou být její důsledky do budoucna ničivější.

Liknavost a nezodpověnost vládních politiků demonstruje i jejich přístup ke konci těžby a spalování uhlí v ČR. Uhelné elektrárny jsou v českém prostředí s přehledem největším producentem emisí skleníkových plynů, jež zapříčiňují klimatickou změnu. Přesto dodnes nebylo rozhodnuto o datu jejich odstavení.

Uhelná komise ustavená v reakci na naše stávky v létě 2019 byla příslibem nezávislého expertního orgánu, jenž na základě odborných poznatků a diskuse otevřené zástupcům dotčených společenských skupin (zejména obyvatel uhelných regionů či zaměstnanců fosilního průmyslu) předloží vládě komplexní scénář rychlého a spravedlivého odklonu od uhlí. Jednalo se ale o příslib falešný a prázdný – složení komise bylo od počátku terčem kritiky například proto, že mezi členy nefiguroval jediný klimatolog nebo klimatoložka, lékař či lékařka nebo zástupci a zástupkyně mládeže, její jednání potom bylo dlouhodobě netransparentní a problematické.

Především však ani jeden z termínů zvažovaných komisí, včetně nakonec zvoleného roku 2038, není dostačující s ohledem na plnění závazků vyplývajících pro ČR z Pařížské dohody, v rámci níž se státy zavázaly udržet globální oteplení pod hranicí 1,5 °C do roku 2030. Čeští politici tak znovu prokazují, že jejich sliby jsou jen prázdná slova, a to i na mezinárodní scéně.

Nechceme poslouchat další prázdné sliby. Je načase začít ke klimatické krizi přistupovat jako ke skutečnému ohrožení, kterým je. Připojujeme se proto ke svým vrstevníkům po celém světě a jménem generace, která bude důsledky změny klimatu zasažena nejvíce, žádáme, aby byla bezodkladně přijata potřebná opatření, a vyzýváme české i světové lídry k #NoMoreEmptyPromises a zavázání se k následujícím bodům:

• Konec investic do těžby a výzkumu fosilních paliv. Vlády, finanční instituce a firmy musí okamžitě přestat využívat a přímo i nepřímo financovat fosilní paliva. Na všechny nové projekty je třeba uvalit celosvětové moratorium.
• Stanovení závazných ročních uhlíkových rozpočtů, sestavených na základě nejnovějších vědeckých poznatků a také zprávy IPCC, podle které máme v tuto chvíli 66% šanci na udržení globálního oteplení pod 1,5 °C. Tyto rozpočty musí brát v potaz společnou, ovšem nerovnoměrnou odpovědnost vyspělých zemí, nejhůře zasažené lidi a oblasti. Zároveň nesmí spoléhat na technologie budoucnosti typu negativních emisí.
• Nastavení mezinárodních klimatických zákonů tak, aby braly v potaz zájmy pracujících a nejzranitelnějších členů naší společnosti. Musí odpovídat naléhavosti klimatické krize a zároveň obsahovat body zajišťující ekonomickou, rasovou a genderovou spravedlnost. Ta by neměla být upřena ani ochráncům životního prostředí, kteří kvůli svým aktivitám čelí v mnoha zemích nepoměrnému útisku. Nikdo nesmí být opomenut.
• Poskytováním prostoru k účasti na rozhodování v oblasti klimatického práva veřejnosti a rušením zákonů, které tuto možnost omezují, se aktivně podílet na ochraně demokracie. Vlády by si měly uvědomit, jak důležitá je občanská angažovanost a účast na procesu tvorby řešení klimatické krize. Státní orgány by se neměly bránit podnětům ani kritice veřejnosti.
• Podniknutí kroků potřebných k tomu, aby byla ekocida Mezinárodním trestním soudem uznána za mezinárodní trestnou činnost. Již nyní jsme svědky ničivých dopadů, které má nadměrná těžba a s ní související znehodnocování přírody na lidstvo a celou planetu. Každý člověk a instituce, která se podílí na masivním ničení a vykořisťování naší planety, musí být pohnána k odpovědnosti.*

Red (Zdroj: Fff ČR)