Rozhodně nezpochybňuji celosvětové klimatické jevy, jako například vzestup teploty, tání ledovců a podobně. Rád bych se ale zaměřil na způsob prezentace sucha v České republice. Podle mne jsou informace o suchu mnohdy nadhodnocené, málo akceptují přirozený chod klimatu a uvádějí zkreslená data o podzemních vodách. Projevy „sucha“ přitom často způsobují nekvalitní vrty na vodu a pro tepelná čerpadla nebo zásahy v zemědělské krajině.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 5/2020
Klimatická období se v našem klimatickém pásmu střídají. Ve sdělovacích prostředcích se to obvykle projevuje změnou článků o suchu na články o blížící se době ledové a o povodních. Nikdo ale například neinformoval, že v období let 2010 až 2013 dosáhly hladiny podzemních vod (a mnohé průtoky na vodotečích) třicetiletých maxim. I dálnice D8 se u Lovosic sesunula v roce 2013 vlivem podmáčení.
Jako hydrogeolog se pracovně pohybuji v terénu po našem území. Mám tedy možnost nezávisle pozorovat hydrologické a hydrogeologické jevy v celé České republice. Neaspiruji na revizi dat, dodávaných například ministerstvům některými pracovníky státních úřadů, ale oficiálně prezentované klimatické jevy by logicky měly být pozorovatelné po celém našem území. Moje pozorování jsou s tím ale mnohdy v rozporu.
V roce 2016 se mi do ruky dostala mapa s názvem Global groundwater vulnerability to floods and droughts (Vrba J., Richts A., UNESCO, Paris 2015). Mapa zobrazuje zranitelnost proti povodním a suchu včetně infiltrace atmosférických srážek na celé zeměkouli. Pokud se ale podíváme na naši republiku, tak zjistíme, že oblast jižně od Prahy (krystalinikum Českého masivu, Šumavy a Českomoravské vysočiny) je na tom se zranitelností a podzemní vodou stejně špatně jako třeba Sardinie a Korsika. Z tohoto pohledu je tedy na mapě „něco špatně“. Ten problém bude s největší pravděpodobností ve vstupních datech.
S kvalitou dat o podzemních vodách souvisí i špatná kvalita objektů sloužící k monitoringu podzemních vod. Do samotného měření chodu hladin podzemních vod se promítá i nízká kvalita některých vrtů jako monitorovacích objektů.
Další problematika souvisí s hromadným hloubením vrtů nekvalitními firmami. Geologický dozor, tedy trvalá přítomnost geologa při hloubení vrtu, je naší legislativou vyžadována. Přítomnost geologa na lokalitě v průběhu vrtných prací je však z pochopitelných důvodů pro vrtaře nežádoucí. Protože orgány státní správy toto porušování zákonů tolerují, nemůžeme se divit, že se v obcích ztrácí voda.
Navíc jsou zde i aspekty současného (nejen) našeho zemědělství – utužení půdy a velkoplošné pěstování obilnin a řepky olejky. Oblast s nižší infiltrací táhne od bývalé NDR přes bývalé Československo (mimo horské oblasti na Slovensku) do Maďarska. To všechno jsou oblasti bývalého socialistického bloku. Jako hnojivo se v našem zemědělství stále hojně používá i ledek amonný ve směsi s vápencem (samotný ledek má kyselou reakci). Právě obsah vápníku v hnojivu však může způsobovat tvrdnutí jílových minerálů v podorničí a tím zvýšení povrchového odtoku nad infiltrací atmosférických srážek do podzemních vod. Zvyšování teplot se všemi důsledky tak může (nejen) v Česku souviset také se způsobem hospodaření na zemědělské půdě.
Mgr. Petr Nakládal (Zdroj: TZB-info)
Obrázky:
Podle této geologické mapy je oblast jižně od Prahy ohrožena suchem podobně, jako Sardinie a Korsika. Zdroj: Vrba J., Richts A., UNESCO, Paris 2015
Monitoring v okolí pískoven v DP Černuc II dokumentuje vzestup hladin podzemních vod i v klimaticky suchém období. Zdroj: Archiv autora
Monokultury a průmyslové hnojení mohou urychlit odtok vody. Foto JiT
