Obnovitelné zdroje energie v zemědělství nejsou jen biomasa, bioplyn a biopaliva. Dobrý potenciál mají i energie geotermální, větrná, vodní a sluneční. Při jejich využití se nabízí možnost spolupráce s obcemi a financování z dotačního programu EKO-energie spravovaného MPO ČR.
Tepelná čerpadla, větrné a malé vodní elektrárny, sluneční fotovoltaické a zejména termické panely mohou být využity jak v zemědělských provozech, tak v obci v objektech pro bydlení a podnikání. I v těchto případech lze v některých projektech využít dotace z programu EKO-energie, který spravuje ministerstvo průmyslu a obchodu.
Geotermální energie
Celkový okamžitý energetický výkon Země je 40 TW a jde o prakticky nevyčerpatelný zdroj. Pro možnost uplatnění technologií je ale důležitá teplota zdroje. U nás jsou nejrozšířenější nízkoteplotní zdroje do
Ve světě nejrozšířenější jsou geotermální elektrárny (s výrobou tepla), jež využívají přírodní horké vody nebo páry ve vulkanicky či tektonicky aktivních oblastech, kde je horká voda a pára již v relativně malých hloubkách asi do
Přírodní horká voda vulkanického či tektonického původu v ČR není. Máme však oblasti, kde jsou teploty kolem
Podle České geotermální asociace (ČGTA) se proto zásadně mýlí tvůrci Státní energetické koncepce, podle nichž má geotermální energie v ČR „omezený potenciál, soustředěný hlavně do oblasti vytápění a klimatizace“.
Průzkum pro výstavbu EGS geotermální teplárny byl v ČR proveden v Litoměřicích, kde se již také připravuje realizace. O využití geotermálního tepla uvažovaly i další města a obce (Semily, Jirkov, Úvaly, Nová Paka a jinde).
Nyní však česká vláda a velké energetické podniky reálně praktikují politiku omezení obnovitelných zdrojů perspektivy rozvoje využití středně- až vysokoteplotní geotermální energie v ČR jsou tak velmi špatné. Prakticky se tak využívají jen nízkoteplotní zdroje (do
Vodní energie
Značná část technicky využitelného hydroenergetického potenciálu je na našem území získatelná převážně na zdrojích s výkonem menším než 10 MW – tedy v malých vodních elektrárnách (MVE). Po roce 1990 došlo k uvolnění soukromého podnikání i v oblasti malých vodních elektráren, k postupné privatizaci části MVE dosud spravovaných státními organizacemi (ČEZ, rozvodné distribuční podniky) a k postupné obnově zrušených MVE. Dále se začaly soukromými podnikateli budovat i nové MVE ve vhodných lokalitách.
Velký význam mělo schválení energetického zákona č. 458/2000 Sb. (podmínky podnikání v energetických odvětvích), dále zákona o podpoře výroby elektřiny z OZE (zákon č. 180/2005 Sb.) a nyní i zákona o podporovaných zdrojích energie (č. 165/2012 Sb.). Tato energetická legislativa umožňuje i další rozvoj MVE.
V roce 2011 v ČR dosáhl instalovaný elektrický výkon hydroelektráren 1054,6 MW, výroba elektřiny 1963 GWh/rok (bez přečerpávacích elektráren), z toho instalovaný výkon MVE 305,9 MW, výroba elektřiny 1018 GWh/rok. Počet vodních elektráren (včetně velkých) v ČR celkem k roku 2011 byl 1494, z toho malých vodních elektráren (MVE) do 10 MW bylo 1479.
Znovu se ale objevují tendence z minulého století, kdy se vodní elektrárny porovnávají s uhelnými elektrárnami nebo dokonce s jadernými zdroji. Ty sice mají nižší investiční náklady na instalovaný kW, ale bez zahrnutí nákladů na výstavbu dolů, na dopravní síť, pracovníky, skládkování popílku. Jde nejen o administrativní překážky, ale i o negaci obnovitelných zdrojů jako celku. Přispěla k tomu i nepřiměřená podpora fotovoltaických elektráren v jednotlivých letech právě ze strany státních orgánů s následujícím boomem jejich výstavby.
Národní akční plán ČR pro energii z obnovitelných zdrojů předpokládá do roku 2020 pro MVE dosažení instalovaného výkonu ve výši 346 MW, tj. přírůstek asi 40 MW a výrobu elektřiny 1207 GWh/rok, tj. přírůstek proti stavu v roce 2011 asi 200 GWh/rok. Svaz podnikatelů pro využití energetických zdrojů (SPVEZ) tyto hodnoty pokládá za reálné. Jsou však podmíněny pokračováním investiční i provozní podpory MVE rámcově alespoň v současném stavu. To zahrnuje i investiční podporu v rámci programu EKO-energie, který právě v září ukončil sběr plných žádostí o podporu.
Větrná energie
V polovině roku 2012 činil celkový instalovaný výkon větrných elektráren v ČR 223 MW. To je pouhá desetina realizovatelného potenciálu odhadovaného Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR. Jak konstatují autoři studie, jedním z předpokladů pro naplnění potenciálu je „vyvážená míra politické a společenské podpory pro větrnou energii a stabilní právní prostředí vymezující podporu i provoz“. Zmíněné faktory však u nás v současné době zcela chybí.
Státní energetické koncepce (SEK) a Národní akční plán pro OZE (NAP) s větrnou energetikou sice počítají, ale pouze ve velmi omezeném rozsahu. NAP schválený v roce 2010 předpokládal do roku 2020 dosažení 743 MW instalovaného výkonu větrných elektráren, návrh aktualizace předpokládá snížení tohoto čísla na 573 MW. Krom toho ovšem návrh SEK uvádí, že „rozvoj OZE bude po roce 2015 probíhat bez přímých provozních dotací“. Přestože tedy provozní podpora měla původně přispět k rozvoji a dosažení konkurenceschopnosti, nyní by měla být zastavena, což bude mít za následek rovněž zastavení dalších instalací a omezení technologického rozvoje.
Jedním z nástrojů „podpory“ OZE má být nový zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Zákon ale obsahuje ustanovení, které umožňuje nestanovit podporu pro daný druh OZE, jestliže překročí předpokládané množství vyrobené elektřiny podle NAP, přičemž NAP má být aktualizován jen každé dva roky. Schvalovací procesy v případě větrných elektráren trvají v současné době 3–5 let, výjimkou však nejsou ani sedmileté projekty, takže existuje velké riziko změny hodnot v NAP a nestanovení podpory v době, kdy už by mohl být projekt realizován.
Mezi odpůrce větrných elektráren se řadí zejména kraje s největším větrným potenciálem, tedy Kraj Vysočina a Moravskoslezský. V současné době jsou schopné prostřednictvím zásad územního rozvoje a prostřednictvím účasti na povolovacích procesech blokovat výstavbu i proti vůli obcí, které by větrné elektrárny na svém katastru případně uvítaly.
I přes veškeré problémy považuje Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) větrnou energetiku i u nás stále za perspektivní, a to například právě ve spolupráci zemědělských podniků a obcí.
Sluneční energie
Energetický regulační úřad (ERÚ) plánuje od roku 2014 zastavit podporu nově instalovaných OZE. Podle zákona č. 165/2012 Sb. to je možné, pokud by příslušný zdroj překonal limit daný v Národním akčním plánu pro OZE. To však u fotovoltaiky bohužel již nastalo, a to zejména v důsledku pochybení politiků, kteří v roce 2009 neumožnili snížení výkupní ceny pro nově instalované fotovoltaické elektrárny již od 1. 1. 2010. Důsledkem byl fotovoltaický boom, který nedokázal zastavit ani tzv. stop-stav pro připojení, ani novely zákonů z podzimu 2010. V ceně elektřiny to znamená pro koncové odběratele doplatek zhruba 20 haléřů na každou kWh odebrané elektřiny. Přitom zhruba čtvrtinu poskytnutých dotací budou provozovatelé fotovoltaických elektráren nejméně do roku 2013 státu vracet prostřednictvím tzv. solární daně.
Náklady na podporu fotovoltaických elektráren v ČR se obvykle uvádějí 500 miliard Kč, ale přehlížejí se přínosy, a to v době podpory i po jejím skončení. Například je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem fotovoltaiky klesá na energetické burze cena silové elektřiny a rozdíl mezi cenou elektřiny v základním zatížení a cenou špičkové elektřiny. Například v Německu je tento pozitivní vliv zahrnut v kalkulacích nákladů na dotační podporu. Stejně tak je u nás přehlíženo snížení ztrát při přenosu a distribuci fotovoltaické elektřiny, které může představovat až čtvrtinu z obvyklých osmi procent. Ceny solárních panelů přitom dále klesají, zatímco například ceny energetické biomasy rostou.
Nicméně lze očekávat, že investice do fotovoltaiky budou v příštím roce v ČR omezené a soustředí se na střešní instalace do 30 kW, u kterých by měla být podpora zachována. Větší nárůst investic se předpokládá u střešních termálních solárních instalací na výrobu tepla, a to jak v zemědělském provozu, tak v obecní a soukromé zástavbě. Jsou již dnes dostatečně efektivní a také zde je možno požádat o podporu z programu EKO-efekt spravovaného ministerstvem průmyslu a obchodu.
Obrázek: V příštím roce mohou zemědělci investovat do střešních solárních instalací. Foto archiv/redakce
Celý článek vyšel v č. 6/12 časopisu Energie 21.
