V současnosti se často hovoří o návratnosti té či oné investice. Nikdo ale příliš nezkoumá návratnost investice do vytápění domu či bytu, nebo jestli si topení vůbec pořídit. Řeší se účinnost zdroje, komfort obsluhy apod. Důležité je se ohřát za přiměřenou cenu. Podobně by to ale mělo být i s investicí do větrání. Účinný systém větrání totiž znamená zejména ochranu zdraví. Systém s rekuperací navíc ušetří teplo.
Stručný obsah článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 2/2015.
Obecně platí, že čím více je dům nebo byt utěsněn, tím méně je třeba investovat do topení a více do systému větrání. Současně ale platí, že i při použití jen mikroventilace nebo větrání okny se zhoršuje tepelná pohoda v interiéru, tj. vnímání tepla, vlhkosti a proudění vzduchu. Rizikem jsou také kumulace škodlivin (radon, toxiny z nábytku nebo CO2 jako produkt dýchání). Do správně navrženého nízkoenergetického či pasivního domu tedy patří nízkoenergetický zdroj tepla a aktivní větrání s rekuperací.
Jaké jsou možnosti? Po průzkumu internetu, na výstavách i v médiích lze dojít k závěru, že na českém trhu je dostatek informací o vlastnostech rekuperačních jednotek. Horší je to s ucelenými informacemi o projektování těchto systémů, účinnosti a provozu.
Častá otázka je: Potřebuji pro instalaci větrání s rekuperací projekt – a v jaké kvalitě? Kdo a za kolik ho správně navrhne? Odpověď zní – projekt je zásadní složkou celé dodávky. Obvykle jej zpracuje firma dodávající celý systém větrání. Zvláště u rekonstrukcí je dobré, když jsou projektant a montážník sehraní. Pokud ne, existují samostatní projektanti TZB, kteří systém větrání dokážou navrhnout. Problém je, že vývoj větrání je tak bouřlivý, že i dnes se najde na trhu dost těch, kdo toho schopni nebudou.
Investoři ale někdy žádají provedení systému větrání bez projektu s odůvodněním, že po nich žádný úřad projekt nechce a oni ušetří. Dokonce se najdou i prodejci, kteří se investora snaží odradit tím, že projekt stojí 300 tisíc, musí se hrabat zemní výměník a jiné nepravdy. Projekty stojí podle rozsahu asi 5000–150 000 Kč. Podle zkušeností se projekt doporučuje i pro pozdější rekonstrukce, reklamace a opravy.
Výrobci deklarovaná účinnost výměníku tepla je stanovena v laboratorních podmínkách a neznamená účinnost rekuperační jednotky (ani v optimálních podmínkách) a už vůbec ne účinnost celého systému větrání. Je tedy nutné se na rekuperační jednotku dívat jako na celek.
Pro uvedení na trh musí mít rekuperační jednotky protokol o měření podle technické evropské harmonizované normy ČSN EN 308., nebo jiný ekvivalent této normy, které měří jednotku jako celek, např. německý DIN. Mají-li například jen ČSN EN 305, je to právě pouze změřený výměník.
Normy však jsou pouze popisem funkce, nenastavují parametry výkonu – například minimální těsnost, účinnost, předehřev atd. tak, aby jednotky byly harmonickým prvkem pro pasivní výstavbu a ulehčil se život projektantům ve výběru vhodných prvků. To nastavuje například celosvětové sdružení Passive House Institut (v ČR zastoupené sdružením Centrum pasivního domu v Brně). A konkurence vylepšuje výrobky každým dnem.*
Barbora Hrdinová, Air Partners, s. r. o.
Obrázky:
Do správně navrženého nízkoenergetického domu patří nízkoenergetický zdroj tepla a aktivní větrání s rekuperací. Foto archiv/Rekuperce-CB
Rozvody v tomto volném provedení jsou snad již minulostí. Foto archiv/Air Partners
Příklad kvality a elegance – štíhlá bytová podstropní jednotka Climos F200. Foto archiv/Rosa-in
Nejpohodlnější je řízení s použitím senzorů na CO2 nebo vlhkost. Foto archiv/Air Partners
Zateplení fasády a kvalitní okna šetří energii, ale zvyšují riziko kumulace škodlivin v interiéru. Foto archiv/JUB
