Větrná energie to v Česku nemá lehké. Podle kritiků jsou zdejší větrné elektrárny málo efektivní, poškozují ráz krajiny a ohrožují naše zdraví vibracemi a hlukem. Některé názory již mají charakter mýtů a odborníkům z oboru nezbývá, než je opakovaně vyvracet.
Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) vytipovala sporná témata a uvádí zavádějící informace na správnou míru. Často se diskutuje například efektivita větrných elektráren (VtE) v České republice a jejich působení na lidské zdraví.
Je větrná energie neefektivní?
Zastánci větrné energie dokazují, že jde naopak o druhý nejefektivnější obnovitelný zdroj. Efektivnější jsou jen vodní elektrárny v příznivých lokalitách – takových je však jen omezený počet a například v Česku jsou jejich možnosti prakticky vyčerpány. Důležitými parametry efektivity jsou externí náklady, dotace cena a zisk.
- Externí náklady
Pro porovnání efektivity jednotlivých zdrojů energie je důležité do jejich ceny zahrnout tzv. externí náklady. Zjednodušeně řečeno to jsou ty náklady, které nejsou placeny přímo výrobcem elektrické energie, ale celou společností, popřípadě třetími subjekty, a to například v podobě vzniklých škod na životním prostředí a podobně:
- Znečisťování ovzduší emisemi a prachem: Jedním z nejméně šetrných způsobů z hlediska znečišťování ovzduší je získávání elektrické energie spalováním uhlí (podobně jako u všech fosilních paliv, ovšem i při spalování biomasy jsou produkovány škodlivé emise). Rovněž při těžbě uhlí v povrchových dolech je ovzduší znečišťováno velkým množstvím hlavně pevných částic prachu. Toto znečistění ovzduší znamená nemalé finanční prostředky vynaložené nejen z veřejných zdrojů na zdravotní péči o obyvatele, kteří mají v důsledku dýchání znečistěného vzduchu poškozené zdraví a kvalitu života. Rovněž škody např. na lesních porostech, ostatních ekosystémech, zemědělské úrodě, materiálech budov, atd. dosahují závratných hodnot. Zásadní je pak i vliv na změnu klimatu, s níž jsou spojeny další ekonomické dopady.
- Nenávratné změny krajiny v důsledku povrchové těžby uhlí: Těžbou dotčená krajina je již nenávratně změněna, rovněž jako historická hodnota starobylých zaniklých lidských sídel. Plocha aktuálně dotčená těžbou hnědého uhlí v ČR je asi 25 tis. hektarů. Jen v oblasti severočeské hnědouhelné pánve je uváděná celková plocha dotčená těžbou minulou i současnou asi 40 tisíc hektarů, což je asi 0,5 % rozlohy celé ČR.
- Náklady na uložení vyhořelého paliva pro jaderné elektrárny a možné náklady na sanaci havárie: Elektřina z jaderných elektráren je nejen u nás vyzdvihována jako nejlevnější. Je nepopiratelné, že mnoho nevýhod elektráren využívajících fosilní palivo ty jaderné postrádají, a rovněž se dnes jeví, že v budoucnu se bez jaderné energetiky jen stěží obejdeme. Nicméně jsou přinejmenším dvě úskalí využívání energie jádra jeho štěpením. Za prvé, nelze vyčíslit celkové budoucí náklady na uložení vyhořelého paliva. A za druhé, v případě havárie jaderné elektrárny veškeré důsledky včetně nevyčíslitelných ekonomických dopadů bychom nesli nejen my, ale i generace příští.
Také větrné elektrárny mají externí náklady, ovšem ty jsou v porovnání s ostatními zdroji velmi nízké (jak vyplývá například ze studie http://www.externe.info/externpr.pdf). Navíc po dožití a demontáži větrných elektráren se krajina navrací do původního nedotčeného stavu a může tak zůstat pro generace našich potomků původní, stejně jako ta část fosilních surovin, jež díky existenci větrné elektrárny nemusely být spáleny.
- Dotace, cena a zisky
Stejně jako jiné obnovitelné zdroje se ani větrná energie bez dotací zatím neobejde. V České republice jsou dotace ukryty v pevné výkupní ceně (případně zeleném bonusu). V letošním roce je výkupní cena 2,23 Kč/kWh, což je nejméně ze všech obnovitelných zdrojů energie.
Podpora větrných elektráren však bývá někdy spojována s podporou výroby fotovoltaických zdrojů, což je opravdu jeden z viníků nárůstu cen elektřiny. Větrná energie má přitom v koncové (spotřebitelské) ceně elektřiny – na rozdíl od fotovoltaiky - jen malý podíl.
Každý investor samozřejmě nicméně předpokládá, že investice vložená do větrné elektrárny bude generovat zisk. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by se našel subjekt, který by takový projekt financoval. Projekty větrných elektráren jsou běh na dlouhou trať a výkupní ceny jsou Energetickým regulačním úřadem skutečně stanovovány (na rozdíl od fotovoltaických elektráren) tak, aby zisk byl přiměřený a investice se vrátila zhruba za 12-15 let, tedy podle předpokladu původního záměru zákona. Investice do větrné energetiky je tedy zisková jen průměrně, nicméně v kombinaci s podporovanou výkupní cenou s dlouholetou garancí je pro investory dostatečně atraktivní.
Škodí větrné elektrárny infrazvukem?
Podstatou infrazvuku je podélné vlnění v pružném prostředí, jehož frekvence je pod pásmem slyšitelných kmitočtů, tj. pod 20 Hz. Přitom z každého zvuku šířeného na větší vzdálenosti se nakonec stává „infrazvuk“, neboť se postupně zvyšuje podíl složek s nízkými frekvencemi. Za infrazvuk je často zaměňován tzv. nízkofrekvenční (nf) hluk, tj. slyšitelný hluk ve frekvenčních pásmech 20-160 Hz.
-Infrazvuk kolem nás
Infrazvuk je kolem nás přítomen téměř neustále. Ve vnitřním prostoru jsou jeho zdrojem například vzduchotechnické nebo klimatizační systémy, ve městě to jsou různé ventilátory, vibrační třídiče, dieselové agregáty a podobně. V přírodě vzniká zejména prouděním větru, šumem stromů nebo hučením vody.
Lidskému sluchu přirozený infrazvuk nevadí, neboť je mu vývojem uzpůsoben (šum stromů v lese nikomu neškodí). Jinak tomu je v případě tzv. tónové složky, tedy výrazně zvýšených hladin akustického tlaku na jedné nebo dvou frekvencích. V diskuzi je tak nutno rozlišit přirozený „infrazvuk“ a škodlivý tónový infrazvuk. Ten může skutečně způsobit stres, poruchy spánku, ztrátu pozornosti, bolesti hlavy, únavu, závratě, náladovost až agresivitu.
- Doporučené limity
Hygienický limit infrazvuku v komunálním prostředí sice není stanoven, ale existuje doporučená hodnota v ČSN ISO 7196 LG je 90 dB, nebo hladiny prahu slyšení pro jednotlivá frekvenční pásma v ČSN ISO 226. Z prací uvedených v této normě a dalších prací z celého světa vychází tzv. směrné křivky (criterion curves) - hladiny akustického tlaku ve třetinooktávových frekvenčních pásmech již od 8 Hz. Tyto křivky jsou zatím definovány různě v různých státech EU. V ČR je tato křivka definována jako hladiny prahu slyšení LPS v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Hladiny prahu slyšení nejsou nazývány hygienickým limitem,
protože jsou hodnotami doporučenými a přihlíží se k nim při konstrukci hygienického limitu. Jejich přímé použití jako hygienického limitu by znamenalo vážné problémy s provozem všech nepochybných zdrojů infrazvuku (případně nf hluku). Kromě toho je třeba připomenout, že tento limit nesouvisí s hygienickým limitem slyšitelného hluku LAeq,T.
- Obavy jsou zbytečné
V pásmu infrazvuku zatím není známy žádná studie, která by potvrdila překročení hygienických limitů a odborníci se shodují, že neznamená pro okolí větrné elektrárny problém.
V pásmu nf hluku byly například ve Velké Británii naměřeny hodnoty překračující hodnoty směrné křivky jen u pěti větrných parků ze 126. Jde tedy pravděpodobně o jev nepříliš četný, ale možný. Většinou ale indikuje technickou závadu.
Epidemiologická studie hluku ze Švédska udává ve stupnici obtěžování hlukem VtE vliv tónového nebo nízkofrekvenčního hluku až na
Zkušenosti z měření v ČR se s těmito závěry shodují. Podle údajů Národní referenční laboratoře (NRL) byly od roku 1995 prokázány jen dva případy nf hluku ve venkovním prostoru u větrné elektrárny, oba byly způsobeny poruchou silentbloků. Při měření VtE typu Vestas V90-2.0 MW v roce 2007 nebyl detekován tónový infrazvuk ani nf hluk ve venkovním prostoru ve vzdálenostech 150,
Autor: Jiří Trnavský
Celý článek vyšel v čísle 6/10 časopisu Energie 21
