Zpráva o životním prostředí v ČR v posledních letech uvádí, že jedním z největších problémů je znečištění ovzduší z lokálních topenišť a že ho řeší kotlíkové dotace. Podle zákona o ochraně ovzduší nebude možné koncem příštího roku používat nevyhovující kotle. Stále však zůstává v provozu mnoho nevyhovujících topenišť a s nimi otázka, jak se bude postupovat proti sociálně slabým osobám, které budou dále ovzduší znečišťovat nevhodným způsobem topení.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 1/2021.
Znečištění ovzduší využíváním nevhodných kotlů i paliv je zvláště zřetelné v malých obcích (do 1000 obyvatel), kterých je v České republice téměř 80 %. Pokusy o domluvu či podněty příslušným úřadům mnohdy naráží na finanční možnosti vlastníků nemovitostí, kteří ovzduší znečišťují. Ne vždy mohou splnit podmínky dotací na výměnu kotlů, neboť ty předpokládají další opatření vyžadující dodatečné investice. Přitom se již několik let hovoří o potřebě dalších nástrojů, které by umožnily tento problém řešit.
Přechodné ustanovení § 41 odst. 16 zákona o ochraně ovzduší ukládá provozovatelům uvedených spalovacích stacionárních zdrojů povinnost provozovat je v souladu s uvedenými požadavky nejpozději do deseti let od nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. do 30. 8. 2022.
Aby bylo možné získat dotace na výměnu kotlů, je třeba splnit různé požadavky. V některých krajích bylo možné využít bezúročné půjčky na výměnu kotle, určené především domácnostem s nižšími příjmy. Jejich vyřízení zajišťovaly obecní nebo městské úřady.
Ekonomické nástroje však nejsou nárokové. S jejich pomocí se vymění jen část nevyhovujících kotlů. Stále bude zbývat určitá část zejména ekonomicky slabších obyvatel bez prostředků na výměnu kotle. Celkový přístup tedy není systematický a nezohledňuje všechny potřebné osoby.
Zavedení možnosti vstupu úředníků ke stacionárnímu zdroji za účelem kontroly plnění zákonných povinností vyvolalo diskusi o ústavnosti ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Ústavní soud však neshledal důvod ke zrušení napadených ustanovení.
Stále jsou však aktuální otázky obsažené v disentu jednoho z ústavních soudců, který se zamýšlel nad postupem vůči osobám, které topí nevhodnými palivy proto, že jsou sociálně slabé (invalidé, senioři). Případně uložené sankce nemusí být schopny zaplatit a může jim hrozit exekuce a ztráta obydlí. Zákonodárce tedy sice stanovil povinnosti, ale neupravil nástroje k tomu, aby je všechny povinné osoby mohly splnit.
Jelikož ani soukromoprávní obrana proti imisím (kouři, pachům apod.) na základě ustanovení § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není řešením pro svou nákladnost, zdlouhavost a nejistotu výsledku, pravděpodobnějším se jeví buď odklad účinnosti výše uvedených ustanovení zákona na ochranu ovzduší, nebo benevolence v postupu úředníků vůči osobám, které stanovené povinnosti neplní ze sociálních důvodů. Zavedení dalších ekonomických nástrojů k podpoře výměny kotlů nelze v současné době předpokládat.
Z těchto důvodů bude také důležité informovat o škodlivosti nevhodných způsobů topení na zdraví, opakovat doporučení ke změně paliv a spolupracovat při hledání možností k takovému řešení, které je přijatelné pro všechny strany.
JUDr. Helena Doležalová, Ph.D.
Obrázky:
Výměna kotlů je sice podpořena dotací, ale i tak mnohdy naráží na finanční možnosti vlastníků nemovitostí. Foto archiv/iRozhlas*
