Biometan může podle odhadů v České republice nahradit v nejbližších letech nejméně pět procent současné spotřeby zemního plynu. V tuzemsku se staví již druhá specializovaná biometanová stanice, pro rychlejší nárůst jejich počtu však bude nutná změna energetické strategie u stávajících bioplynových stanic a také u čistíren odpadních vod. Klíčová bude i role státu a jeho podpora těchto projektů.
Biometan lze u nás v současnosti vyrábět lokálně, ale přitom prakticky na celém území státu hlavně ve stávajících bioplynových stanicích. Zde může částečně nebo zcela nahradit kogenerační výrobu elektřiny a tepla, ale také například v čistírnách odpadních vod při využití kalového plynu. „Je třeba, abychom energetickou nezávislost začali brát velmi vážně. Biometan je jednou z alternativ k fosilnímu zemnímu plynu, proto bychom nyní měli udělat maximum, abychom využili český potenciál pro produkci biometanu co nejrychleji,“ uvedla Monika Zitterbartová, výkonná ředitelka společnosti Hutira green gas, která se na technologii čištění bioplynu na ozeleněný zemní plyn a jeho následné využití zaměřuje.
V České republice se v současnosti za rok spotřebuje okolo 8,5 miliardy metrů krychlových zemního plynu. „Pokud bychom začali třídit a využívat bioodpad v bioplynových stanicích, můžeme z přibližně jednoho milionu tun bioodpadu ročně vyrobit zhruba 70 až 80 milionů kubických metrů biometanu,“ řekl Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky. Zemědělské bioplynové stanice zpracovávající hnůj, kejdu či cíleně pěstované energetické plodiny pak mohou přidat další nižší stovky milionů kubíků biometanu. Produkce biometanu tak podle Novotného představuje potenciál okolo pěti procent současné celkové spotřeby plynu.
Podobně možný vývoj vidí i místopředseda představenstva České bioplynové asociace Jan Matějka. „Kdybychom se bavili o nárůstu počtu výroben bioplynu a biometanu, lze změnu potenciálního příspěvku obnovitelných zdrojů tohoto typu v energetickém a palivovém mixu jako celku očekávat v řádu procent celkové spotřeby energií a paliv v ČR,“ uvedl. Vyšší podíl pak může podle odborníků biometan za současné situace zaujmout pouze v případě, že by došlo k omezení spotřeby fosilního zemního plynu.
K výrobě biometanu jsou podle Zitterbartové v současnosti nejvhodnější již fungující bioplynové stanice, v Česku jich je aktuálně v provozu kolem pěti set: „Zejména pak ty, které je možné napojit na plynárenskou distribuční síť. Jako ideální byla dlouhodobě uváděna vzdálenost dva kilometry, nicméně setkat se lze i s více než pětikilometrovými přípojkami. Pokud se začínáme bavit o plynové soběstačnosti, předpokládáme, že faktor vzdálenosti půjde v budoucnu spíše do pozadí.“
Podobný pohled směrem k soběstačnosti nabízí také Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. „Z geopolitického hlediska může být u biometanu ceněna schopnost vlastní výroby bez závislosti na importu z třetích zemí,“ uvedl. Další výhodou, která bývá zmiňována, je obnovitelnost tohoto zdroje, který může napomoci dekarbonizaci průmyslu, zejména dopravě a teplárenství.
„Fosilní energii, která je příčinou změny klimatu, musíme nahradit obnovitelnou energií,“ řekl Martin Schwarz, vedoucí biometanové sekce Českého sdružení pro biomasu CZ Biom. Obdobně se v tomto směru vyjádřil i Novotný, podle kterého by v dlouhém časovém horizontu měl v české plynárenské síti být pouze obnovitelný metan.
Aktuálně by v Česku měly být ke konci letošního roku v provozu nejméně dvě bioplynové stanice s technologií čištění bioplynu na biometan s jeho následným vtláčením do sítě, a to v Rapotíně a nově také v Litomyšli. „Projekt biometanové stanice v zemědělském družstvu v Litomyšli, který letos realizuje naše společnost, by měl ukázat nejen veřejnosti, ale i politickým činitelům, že technologie pro energetickou soběstačnost v ČR existují. Jen je potřeba jít jim více naproti,“ uzavřela Monika Zitterbartová.*
(Zdroj: Zemědělec)
Foto archiv/Agroportál
