Celosvětové zdroje vodní energie jsou obrovské. Jejich největší potenciál se skrývá v oceánech v podobě energie tepelné. V ČR lze využít energii vodních toků obnovou a budováním tisíců malých a domácích elektráren. V energetické bilanci státu však tyto možné zdroje energie nehrají žádnou roli.
Největší potenciál vodní energie se však zatím nedobytně skrývá v mořích a oceánech v podobě energie tepelné. Oceán je jako obrovský akumulátor, jeho objem představuje 1,3 miliardy krychlových kilometrů, což představuje 97 % veškerého vodstva planety Země. Využití teplotního spádu mezi povrchovými vodami již je s jistými úspěchy realizováno. Jedním z projektů je systém označovaný jako Octan Thermal Energy Conversion (OTEC), jež byl experimentálně odzkoušen a jsou budovány projekty o výkonech desítek megawatt.
Fialové uhlí, tak je někdy označována energie mořských vln. Tato energie vznikající působením větru případně podmořskou činností je však velmi nestálá a nerovnoměrná. Její potenciál a síla mořských vln dokáže být obrovská, známé jsou např. katastrofické důsledky vln tsunami (z japonštiny vodní stěna) v posledních letech.. Její praktické využití je problematické, výzkumy s plovoucími pontony a turbínami nevedly k uspokojivým výsledkům.
Jiné mechanické energii vyskytující se ve formě přílivu a odlivu na pobřežích pevniny se říká slapová energie, někdy též modré uhlí. Její původ se nalézá v přitažlivosti Měsíce a Slunce.
V současné době je technicky nejvíce využívána mechanická energie vodních toků tzv. bílé uhlí, která zajišťuje zhruba jednu pětinu celkových světových dodávek elektrické energie. Což v celosvětovém měřítku není zdaleka málo. Bylo by jistě žádoucí tuto hodnotu i v budoucnu udržet, ovšem obávám se, že přes veškeré zvyšující se úsilí o využívání tohoto potenciálu nemůže kopírovat růst vzrůstající spotřeby energie.
Celý článek je otištěn v čísle 3/09 časopisu Energie 21.
Autor: Jiří Trnavský (zdroj: TZB-Info.cz)
