Čeká republika prodala část svých nevyčerpaných emisních kreditů Japonsku a získala pro tento rok přes 10 miliard korun. Bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík pak prosadil, že se tyto peníze vloží do Programu podpory obnovitelných zdrojů a úspor energie v obytných budovách. Podle některých odborníků ale jde o velmi problematický projekt.
Přestože podle zákona č. 315/2008 Sb., lze výnosy z prodeje emisních kreditů použít pouze na podporu snižování emisí skleníkových plynů, tak podle Martina Bursíka má program Zelená úsporám především přinést až 30 000 pracovních míst, zmírnění dopadů ekonomické krize a podporu domácích výrobců kotlů. Zákon též říká, že tyto peníze jsou určeny Státnímu fondu životního prostředí. Přesto je program Zelená úsporám určen především občanům.omezen jen na občany.
Program A se týká zateplování budov a je zřejmé, že návratnost (tzv. greening) investic je zde téměř 10x delší než např. u zdrojů na biomasu. Z toho je vidět, jaké by měly být priority a kam by mělo téct největší množství peněz, ve skutečnosti dle programu je tomu ale naopak.
Oproti tomu na druhé straně v Programu zcela chybí mezistupeň - tzv. nízkoenergetické domy.
Největší efektivitu má program C.1 – Výměna neekologického vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasu. U nich je požadována minimální účinnost 82 %, na kterou většina našich výrobců kotlů dosáhne. Pokud by ale byla snížena až na 81 %, tak by na ni dosáhli též výrobci teplovodních krbů ze zahraničí!
Pokud jde o emise: Ve zkušebně a při jmenovitém výkonu mají sice kotle emise o trochu nižší, ale ve skutečném provozu při částečném výkonu jsou naopak až stonásobně vyšší než u teplovodních krbů. To je dáno vyšší spotřebou paliva, nižší teplotou nasávaného vzduchu i ohniště a také tím, že se v nich oproti krbům spaluje levnější jehličnaté pryskyřičnaté dřevo.:
Program C.2 pro novostavby sice nepodporuje kotle bez akumulační nádrže, ale čeští stavebníci snadno najdou cesty, jak to obejít. A přitom by stačilo málo – místo kotlů podporovat jen akumulační nádrže, které jsou tím rozhodujícím článkem jak pro podstatné zvýšení účinnosti, tak pro výrazné snížení emisí.
V programu C.3 Instalace solárně-termických kolektorů se zase vůbec nerozlišuje, zda k přitápění domku stavebník zvolí ty levné ploché s menší účinností nebo ty trubicové vakuové, které jsou sice citelně dražší, ale zvláště v chladnějším období mají podstatně vyšší účinnost a jedině ty jsou vhodné pro přitápění.
Program je navíc hned od počátku doprovázen vážným podezřením ze zneužití státních prostředků. Pokud jsou totiž vynakládány státem miliony, vždy je dle zákona o veřejných zakázkách vyžadováno provedení řádného veřejného výběrového řízení.
Navíc ani s přihláškami do seznamu odborných dodavatelů a podporovaných výrobků není vše v pořádku. Pro ohřev teplé užitkové vody (TUV) jsou tam povoleny pouze dvě možnosti: zásobník TUV a akumulační nádrž s plovoucím zásobníkem TUV. V současnosti jsou ale preferovány průtokové ohřívače TUV, které jsou buď jako topný had uvnitř akumulačních nádrží nebo lépe vně nádrže.
Proto je třeba, aby nový ministr životního prostředí tento Program pozastavil, vyhlásil řádné výběrové řízení na jednotlivé podprojekty ke snížení emisí a úspor energií. A teprve pak nechť vyhlásí nový Program, o kterém bude mít každý náš občan jistotu, že i jeho prostředky jsou vynakládány na správném místě a efektivně ku prospěchu nás všech.
Celý článek je otištěn v čísle 3/09 časopisu Energie 21.
Autor: JUDr. Ing. Mgr. Petr Měchura
