Zelený kruh představil nové přístupy k adaptaci na změnu klimatu

Asociace ekologických organizací Zelený kruh zveřejnila studii „Od adaptace na změnu klimatu ke klimatické odolnosti: Aktuální trendy a česká realita". Studie analyzuje nedostatky současného přístupu k adaptaci v Česku a nabízí konkrétní doporučení, jak posílit celkovou odolnost společnosti vůči klimatickým rizikům.

Studie vznikla v rámci projektu podpořeného Ministerstvem pro místní rozvoj, zastoupením Heinrich-Böll-Stiftung v Česku a sbírkou Krajina v tísni organizace Člověk v tísni. Součástí projektu je také mapování adaptační praxe v osmi českých městech a obcích. Poznatky ze studie budou předány Ministerstvu životního prostředí i Evropské komisi v rámci veřejné konzultace k připravované adaptační legislativě.

Adaptace dnes znamená posilování celkové odolnosti

Autorka Anna Uhnák Kárník ve spolupráci s konzultanty z Asociace pro mezinárodní otázky a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR identifikuje zásadní rozpor současnosti: zatímco význam adaptace na změnu klimatu roste, kapacita společnosti řešit komplexní problémy se kvůli propojeným krizím snižuje.

Se současnou podobou emisních závazků směřuje svět k oteplení o 2,6 až 3,1 stupně Celsia, daleko za cíl Pařížské dohody. Zároveň čelíme několika strukturálním krizím – od krize zdravotní a sociální péče přes problémy vzdělávacího systému až po krizi bydlení a rostoucí životní náklady.

„Adaptace zaměřená na odolnost znamená rozšíření chápání a provádění adaptace jako posilování celkové odolnosti společnosti. Na rozdíl od starších přístupů se odklání od dílčích, často technických opatření zaměřených na jednotlivá rizika odděleně. Upřednostňuje kombinaci technických a měkkých opatření a zdůrazňuje komunitní spolupráci, vzdělávání a sociální soudržnost jako cesty ke zvýšení společenské odolnosti a schopnosti čelit i neznámým a vícečetným rizikům," vysvětluje Anna Uhnák Kárník. Tento takzvaný resilienční přístup vyžaduje propojení klimatické agendy se sociální, zdravotní a bezpečnostní politikou, posílení účasti veřejnosti a přizvání oborů mimo přírodní vědy do tvorby strategií.

Strategie adaptace mnohde chybí nebo se nenaplňuje

Studie podrobně analyzuje národní adaptační strategii a její akční plán a odhaluje významnou mezeru mezi teorií a praxí. Strategie sice pracuje s pojmy odolnosti a adaptivní kapacity, v praktické aplikaci se však soustředí téměř výhradně na ekologickou stabilitu a technická opatření.

Z 322 úkolů akčního plánu se pouze devět přímo věnuje zdravotně-sociálním dopadům změny klimatu. Strategie nijak nediskutuje rizika takzvané chybné adaptace – tedy opatření, která sice řeší konkrétní problém, ale přenášejí ho jinam nebo vytvářejí nové závislosti.

Příkladem může být adaptace na vlny veder formou klimatizací: ty zvyšují spotřebu energie, nemohou si je dovolit nízkopříjmové domácnosti, přenášejí tepelnou zátěž do okolního prostoru a přestávají fungovat při výpadku proudu, který může paradoxně nastat právě kvůli vlnám veder.

Alarmující je stav adaptačních strategií na úrovni samospráv. V průměru pouze čtvrtina obcí s rozšířenou působností má zpracovanou adaptační strategii – nejméně sedm procent v Plzeňském kraji, nejvíce 64 procent v kraji Moravskoslezském. Pouze tři kraje mají vlastní adaptační strategii. Studie upozorňuje na rozpor mezi oficiálním hodnocením plnění cílů na zhruba 80 procent a reálným stavem krajiny, kdy podle dat organizace Člověk v tísni je zhruba polovina české krajiny degradovaná. To naznačuje, že hodnocení je založeno spíše na provádění úkonů než na skutečných výsledcích. Více informací také na www.zelenykruh.cz.

JiT (Zdroj: Zelený kruh)*

Podle studie v průměru pouze čtvrtina obcí s rozšířenou působností má zpracovanou adaptační strategii, například i s využitím městské zeleně. Foto archiv/Asitis