Jaká je současná situace a blízká perspektiva využívání obnovitelných zdrojů energie v našem zemědělství? Na to jsme se zeptali Ing. Marka Světlíka, vedoucího oddělení OZE a environmentálních strategií na MZe ČR.
Bioplynové stanice na vzestupu
Vládou schválený Národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů dává velký prostor pro stavbu dalších bioplynových stanic. Zasloužili se o to hlavně vyjednávači z rezortu zemedělství a dalších organizací, například Biomu CZ. Jsou ale k tomu v zemědělských podnicicíh vytvořeny podmínky?
Pro Českou republiku je biomasa, díky přírodním podmínkám, bezesporu jedním z nejvýznamějších obnovitelných zdrojů energie (OZE). S touto skutečností také počítá Národní akční plán, který je návodem jak by měla ČR zajistit splnění cíle 13 % obnovitelné energie v roce 2020.
Využívání bioplynu ze zemědělských bioplynových stanic (BPS) je významným prvkem pro diverzifikaci příjmů zemědělců, napomáhá řešit problématiku nezaměstnanosti na venkově i nezávislost zemědělských podniků na dodávkách energií. Příznivě působí zemědělské BPS také v synergii se živočišnou výrobou, kdy kejda a hnůj jsou využívány jako vstupní suroviny do BPS a pro přípravu ostatních vstupních surovin (siláž, senáž apod.) se využívají stájící technologické linky v zemědělských podniciích. Rozvoj bioplynových stanic také pomáhá řešit úbytek organické hmoty v půdě v souvislosti s výrazným poklsem stavu zvířat, především skotu, tím, že výstup z BPS (digestát) je využíván jako hnojivo. To je v době převládajícího zastoupení obilovin v osevních postupech velmi důležité z pohledu udržování úrodnosti půd.
Zájem zemědělců o investice do výstavby BPS dokazují data z Programu rozvoje venkova, kde bylo podáno již 171 žádostí o podporu v celkovém objemu 3 mld. Kč. Schváleno bylo dosud 83 projektů. Česká republika má v porovnání s některými evropskými státy velkou výhodu, protože zemědělské podniky jsou většinou dobře vybaveny infrastrukturou k výrobě a skladování objemných surovin pro výrobu bioplynu. V dalším období se počítá se směřováním k bioplynovým stanicím, které budou více využívat zbytkovou biomasu a hmotu z udržování trvalých travních porostů (TTP). Zatravňování a údržba TTP jsou výrazně podporovány dotacemi vzhledem k pozitivní fukci v ochraně proti erozi, ale posečená travní hmota není efektivně využívána.
Významnějším problémem v poslední době je připojovací kapacita elektrické rozvodné sítě. Díky překotnému rozvoji fotovoltaických elektráren je v současné problematické získat připojovací kapacitu i pro BPS přesto, že elektřina dodávána do sítě z BPS má stabilní průběh na rozdíl od kolísavé křivky u fotovoltaických elektráren.
Energetická biomasa a výroba tepla
Ekologické i různé jiné profesní organizace vytýkají vládě, že Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů ani připravovaný zákon o podporovaných zdrojích energie nepočítají s přímou podporou výroby tepla z obnovitelných zdrojů. Jaký názor na to mají zemědělci jako významní producenti energetické biomasy a tepla v kogeneračních jednotkách?
Jak jsem již zmínil, biomasa je významným obnovitelným zdrojem v podmínkách ČR. Je třeba si však uvědomit, že její množství je omezeno přírodními zákonitostmi. Z toho důvodu je nanejvýš žádoucí využívání tohoto zdroje s maximální účinností. Při všech aktivitách v oblasti energetického využívání biomasy se proto snažíme vždy posuzovat efektivitu využití zdroje energie. Bohužel v mnoha případech jsou hlavní barierou technické problémy, praktická nemožnost využívání tepla v průběhu celého roku (bioplynové stanice) nebo značná investiční náročnost opatření. Přesto při posuzování žádostí o podporu jsou zvýhodňovány projekty BPS s využitím tepla.
Zásadním problémem podpory energie z OZE je disproporce mezi podporlou elektrické energie a tepla, kdy je zákonem podporována pouze elektřina vyrobená z OZE. Zavedení podpory tepla z OZE bylo očekáváno od nového zákona, který se v současné době připravuje. Ministerstvo zemědělství prosazovalo při vyjednávání o tomto zákonu podporu tepla na obdobné bázi jako je podporována elektřina. Tím by se vytvořil nový prostor a motivace pro efektivní využívání biomasy, což by mělo kladný přínos i pro sektor zemědělství. Výsledkem složitých jednání a mnoha často velmi protichůdných názorů na systém podpory tepla je zavedení povinnosti zařadit do nově připravovaných programů podpor opatření na investiční podpory pro výrobu tepla z OZE.
Odpůrci přimíchávání bioložek do klasický pohonných hmot argumentují například tím, že biopaliva škodí motorům, dovoz levnější suroviny z Brazílie a Pákistánu znevýhodňuje domácí pěstitele i výrobce a napomáhá likvidaci tropických pralesů. Co na to lze říci?
Stejně jako u dnes běžně používaných fosilních pohonných hmot je třeba dodržovat určité zásady při používání, je třeba dodržovat zásady i pro využívání biopaliv. Stejně jako pro fosilní pohonné hmoty tak i pro biopaliva platí mezinárodní standardy kvality, které musí paliva uváděná na trh splňovat. Několik dlouhodobých testů především o dieselových motorů nám prokázalo, že biopaliva v žádném případě nepoškodí motor jsou-li používány správně a je prováděna předepsaná údržba motorů. Bezproblémový chod motorů je ověřen především u směsné motorové nafty, přičemž nejsou nutné žádné dodatečné úpravy spalovacího motoru a při provozu vzniká významně méně emisí skleníkových plynů.
Co se týče dovozu biopaliv do EU, jde především o bioetanol vyráběný ve třetích zemích v masovém měřítku. Z důvodu zajištění původního záměru tj. snížit emise skleníkových plynů z dopravy rozhodla Evropská komise o zavedení kriterií trvale udržitelné produkce výroby biopaliv. Hlavním cílem kritérií udržitelnosti je zajistit, aby při výrobě biopaliv nebylo vyprodukováno více skleníkových plynů, než kolik bude ušetřeno při jejich spotřebě, aby suroviny pro výrobu těchto biopaliv nebyly pěstovány jiným, než trvale udržitelným způsobem a na úkor biodiverzity přírody. Dodržováním těchto kriterií je současně podpořena jejich spotřeba v lokalitě produkce, což je jednou ze zásad efektivního využívání biomasy. Zemědělské komodity vypěstované v EU a použité pro výrobu biopaliv a biokapalin musí být navíc produkovány v souladu s požadavky na dobrý zemědělský a environmentální stav. Tuto podmínku standardně splňují všechny zemědělské subjekty, které dostávají jednotnou platbu na plochu tzv. přímé platby.
Do fotovaltaických elektráren vkládali zemědělci ještě v loňském roce velké naděje. Vinou konkurence zejména CEZu a dalších velkých investorů ale došlo k zablokování dalších žádostí o připojení a vývoj ustrnul. Bude ještě zájem ze strany zemědělců do této oblasti investovat?
Instalace fotovoltaických panelů je pro zemědělce zajímavou příležitostí především z toho důvodu, že jsou vlastníky budov s velkou plochou střech, popřípadě velkých zastavěných areálů, pro které není v dnešní době využití. To je přesně ten směr, který by měl být podporován tzn. využití střech rozsáhlých objektů popř. zastavěných nevyužitých areálů (brownfields) k výrobě elektřiny ze slunce.
Bohužel, rozvoj fotovoltaiky šel opačným směrem a v dnešní době zabírají elektrárny rozsáhlé plochy mnohdy úrodné zemědělské plochy, čímž zemědělství spíše škodí. Vzhledem k překotnému rozvoji výstavby FVT elektráren pozastavily distribuční společnosti příjem žádostí o připojení na základě doporučení provozovatele sítě společnosti ČEPS, a. s. Současně došlo ke zpřísnění pravidel pro rezervaci kapacit v síti pro žadatele.
Od příštího roku vstoupí v platnost nové podmínky podpory výroby elektřiny v FVT elektrárnách, což může otevřít prostor pro zemědělské podniky k instalaci FVT panelů. Osobně ovšem nepředpokládám, že budou zemědělci investory takových projektů, vzhledem ke značné finanční náročnosti těchto záměrů.
Podle mnoha odborníků se v Národním akčním plánu zcela nedostatečně řeší patření, která by zajistila přípravu elektrických sítí na přibývání obnovitelných zdrojů a budování takzvaných chytrých sítí. Bez možnosti připojení zůstanou ale veškeré plány jen na papíře. Co v tomto směru od majitelů a správců sítí očekáváte?
Nejsem odborníkem na elektrizační soustavu, nicméně hlavní problém dle mého názoru není v kapacitě sítě, ale především v možnostech řízení sítě a regulace kolísavých dodávek elektřiny vyráběné ve zdrojích závislých na povětrnostních podmínkách. Je to problém techniky řešitelný o čemž se můžeme přesvědčit v zahraničí (například Dánsko, Německo, USA). K modernizaci sítí nesporně dojde a již také dochází. Příkladem mohou být tzv. inteligentní sítě, které ještě před několika roky vypadaly jako odvážné vize techniků, ale dnes již fungují konkrétní praktické projekty.
Předpokládám, že v nejbližších letech bude postupně docházet k modernizaci a zdokonalování distribučních sítí v ČR, které umožní připojení stále většího počtu obnovitelných zdrojů. Tento předpoklad vychází ze skutečnosti, že záležitost provozu sítí není pouze český problém, ale jedná se o problém celoevropský s ohledem na propojení energetických sítí mezi jednotlivými státy Evropy.
Připravil Jiří Trnavský
Celý článek je uveřejněn v čísle 5/10 časopisu Energie 21
