Agrární komora České republiky a Lesnicko-dřevařská komora napadly rozhodnutí týkající se vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a chráněných krajinných oblastí Krušné hory a Soutok. V dopise prezidentovi Petru Pavlovi zpochybňují potřebu důsledné ochrany přírody a obávají se omezování svého hospodaření. Ekologické organizace nicméně upozorňují, že dopis obsahuje zavádějící či přímo nepravdivé informace. Ochrana biodiverzity a efektivní hospodaření s dřevní lesní biomasou je přitom jednou z podmínek větší odolnosti přírody proti klimatické změně.
Ekologické organizace upozorňují, že dopis odhaluje skutečné důvody odporu k vyhlášení národního parku a chráněných území: zástupci těžařů dřeva a velkého agrobyznysu se snaží lobbingem politiků, strašením a ovlivňováním místních lidí vyhlášení národního parku a chráněných území zabránit. A to i s využitím naprosto nepravdivých či zavádějících argumentů, které jsou součástí dopisu prezidentovi. Příkladem může být kromě dopisu i nedávná kampaň Lesnicko-dřevařské komory proti ochraně přírody ve Ždánickém lese, kterou aktivně podporovaly a financovaly Lesy ČR, a kterou označili experti a vědci za dezinformační.
Hnutí DUHA zveřejnilo výzvu Divočina nabeton, kterou lidé nyní podepisují a vyjadřují tak podporu vyhlášení NP Křivoklátsko i dalších chráněných území a efektivnější ochranu těch stávajících. Iniciativu předají prezidentovi, poslancům i senátorům a vládě České republiky. Již v minulosti vyjádřily podporu národním parkům desetitisíce lidí, kteří politikům dlouhodobě ukazují, že jim na ochraně naší přírody záleží. Nedávno spuštěná výzva Greenpeace Zachraňme přírodu, kterou dosud podpořilo téměř 30 tisíc lidí, pak usiluje o zavedení přísné ochrany přírody na 10 % rozlohy Česka, a to především prostřednictvím vyhlášení velké CHKO Krušné hory.
Organizace analyzovaly tvrzení obsažená v dopise Agrární komory a Lesnicko-dřevařské komory a zjistily, že řada z nich je nepravdivá či účelově zkreslená, například:
„Naše příroda, půda i naše lesy jsou chráněny jedněmi z nejpřísnějších zákonů a nařízení v zemích Evropské unie …“. Ve skutečnosti je přírodě ponecháno jen 0,4 % území ČR. Národní parky, přírodní rezervace a památky zaujímají rozlohu pouhých 3 % státu, ani v nich nejsou často pravidla přísné ochrany dodržována. Chráněné krajinné oblasti hospodaření omezují jen minimálně. V Evropsky významných lokalitách (Natura 2000) se hospodaření také neomezuje dostatečně, například nedávná analýza Agentury ochrany přírody a krajiny ukázala, že pokud by se v Evropsky významné lokalitě Východní Krušnohoří hospodařilo podle stávajících lesních hospodářských plánů, všechny nejstarší a nejcennější porosty, kvůli nimž byla tato chráněná oblast zřízena, by byly vykáceny.
„Přesto sledujeme neustálou a v poslední době rychle se zvyšující snahu zavádět další, ještě přísnější omezení hospodaření na zemědělské a lesní půdě. …Všechna tato významná omezení hospodaření mají navíc přijít v relativně krátkém časovém intervalu bez jakékoli odborné dopadové studie a to, aniž by takový režim vyžadovala Evropská unie“. Ve skutečnosti evropská Strategie ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030, ke které se zavázala i ČR, požaduje pro zastavení úbytku druhů rozšířit chráněná území na 30 % rozlohy EU a 10 % (tedy třetinu z nich) zařadit do režimu přísné ochrany. K plnění tohoto závazku má ČR zatím daleko. Bez vyhlášení NP Křivoklátsko, CHKO Krušné hory, Soutok a dalších chráněných území a efektivnější ochrany v současných chráněných územích nebude Česko schopné svůj závazek splnit.
Lesnicko-dřevařská a Agrární komora lživě vyhrožují, že ochranou přírody „ohrožujeme schopnost České republiky zajistit vlastní produkci z vlastních zdrojů, což jen prohloubí negativní dopady, ale i naši závislost na dovozech“. Ve skutečnosti přitom z ČR vyvážíme 45 % surového dřeva do zahraničí, místo abychom jej sami zpracovali na dřevěné výrobky s přidanou hodnotou. Důvody, proč je Česko závislé na dovozu zemědělských plodin, které se zde dají lokálně vypěstovat, jsou pak především ekonomické a nesouvisí s opatřeními na ochranu biodiverzity. A naopak, právě pokračování poklesu biologické rozmanitosti (včetně opylovačů) je faktor, který produkci lokálních potravin reálně ohrožuje.
- Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů a divoké přírody Hnutí DUHA, říká: “Dopis Lesnicko-dřevařské a Agrární komory ukazuje, že skutečnými důvody kontroverzí o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a přísné ochrany dalších oblastí jsou zájmy lesnicko-dřevařského byznysu. Spustili jsme kampaň s výzvou Divočina nabeton, která má politikům ukázat, že ochrana divoké přírody nejen pomáhá s krizí biodiverzity a klimatu, ale má přitom i velkou podporu veřejnosti.”
- Jan Freidinger, vedoucí kampaně Greenpeace “Zachraňme přírodu”, říká: “Agrárníci i lesníci si jednou provždy musí uvědomit, že příroda jim nepatří a začít se podle toho chovat. Celý svět se v roce 2022 zavázal chránit 30 % přírody z toho třetinu v tom nejpřísnějším režimu, protože bez zdravé, pestré a odolné přírody nemáme šanci zvládnout klimatickou krizi a zajistit důstojný život na naší planetě. Politici – včetně prezidenta Petra Pavla – musí sliby přeměnit v činy a rázně odmítnout pokusy lobbistů vyměnit naši přírodu za snadnější zisky průmyslových zemědělců, které reprezentuje Agrární komora, a několika dřevařských firem, které reprezentuje Lesnicko-dřevařská komora, jejímž aktivním členem jsou dokonce i Lesy ČR. Je absurdní a nepochopitelné, že státní podnik torpéduje závazky a sliby vlastního státu a opakovaně jde proti ministrům současné vlády.”
- Vlastimil Karlík, odborník na ochranu přírody, Arnika, říká: “Agrární a Lesnicko-dřevařská komora svým dopisem jasně ukázaly, že upřednostňují okamžité zisky před trvale udržitelným hospodařením. Dopady devastujících přístupů k zemědělským a lesnickým ekosystémům – ztráta biologické rozmanitosti, degradace půdy a nízká odolnost vůči klimatické změně v konečném důsledku pociťujeme (a platíme) my všichni.”
- Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické, říká: “Odpor Lesnicko-dřevařské komory je nejlepším důkazem, že nová chráněná území v Česku potřebujeme. Obávají se, že jejich průmyslový přístup ke krajině nová chráněná území omezí – a to je skutečně účelem ochrany přírody. Naopak širší možnosti využívání se otevřou pro šetrné hospodaření a pro místní obyvatele. Zřejmé je, že tato cesta je skutečným veřejným zájmem.”*
JiT (Zdroj: Ekologické organizace)
Národní parky, přírodní rezervace a památky ve skutečnosti zaujímají rozlohu pouhých 3 % českého státu. Foto archiv/MŽP
