Metan je silný skleníkový plyn a jeho příliš rostoucí emise by byly pro klima opravdu špatné. Vyřešíme však tento problém jen snížením chovů hospodářských zvířat? Nebo se naopak mohou přežvýkavci stát užitečnou součástí klimatického řešení? Frank Mitloehner, profesor Kalifornské univerzity Davis, se těmito otázkami zabývá ve svém dlouholetém výzkumu.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21.
Frank Mitloehner, profesor Kalifornské univerzity Davis, dlouhodobě studuje zemědělskou živočišnou výrobu a její vztah ke kvalitě ovzduší a klimatu. Na základě výzkumu a spolupráce se zemědělci po celém světě dospěl k názoru, že potraviny živočišného původu, které pocházejí z chovu hospodářských zvířat, jsou k udržení výživy rostoucí světové populace (do roku 2050 téměř 10 miliard lidí) nezbytné. Současně ale říká, že můžeme takto produkovat dostatek potravin, aniž bychom „podporovali“ změnu klimatu.
Metan (CH4) z živočišné výroby je v atmosféře – na rozdíl od oxidu uhličitého – tzv. průtokovým plynem. Má totiž poločas rozpadu přibližně jednu dekádu a poté se v atmosféře přemění i na CO2, ze kterého původně vznikl. Jde tedy o relativně krátkodobý uhlíkový cyklus, kdy se uhlík z jedné formy mění do druhé a zpět. Tím se podstatně liší od CO2 například z výfuku nákladního auta.
Biogenní metan ze zvířat je v atmosféře látkou s poměrně krátkou životností – asi deset let. Z hlediska původu jde o plyn vznikající biochemickou reakcí z atmosférického uhlíku, který atmosférou koluje již od počátku života na Zemi. V rámci biogenního uhlíkového cyklu rostliny absorbují vzdušný oxid uhličitý a prostřednictvím fotosyntézy využívají sluneční energii k produkci polysacharidů, jako je celulóza. Celulóza je pro člověka nestravitelná, je však klíčovou složkou krmiva pro skot a další přežvýkavce. Ti jsou schopni ji ve svých žaludcích rozložit, vzít si z ní část uhlíku a část vyloučit zpět do atmosféry právě i ve formě metanu.
Již asi po deseti letech se však tento metan ve vzduchu přemění tzv. hydroxylovou oxidací zpět na oxid uhličitý. Tento „nový“ uhlík je však v podstatě ten stejný uhlík, který byl ve vzduchu již předtím, než byl využit pro fotosyntézu a ve formě rostlin následně zkonzumován zvířetem. Jde tedy o tzv. recyklovaný uhlík. Z toho plyne důležitý závěr, že pokud objem emisí metanu z nějakého konkrétního stáda skotu zůstane konstantní déle než asi deset let, nepřidává se do atmosféry v biogenním uhlíkovém cyklu již žádný další metan navíc.
Je nepochybné, že zvyšující se emise oxidu uhličitého i emise metanu oteplování planety zvyšují. V případě oxidu uhličitého však k němu dochází mnohem rychleji proto, že si v průběhu času vytváříme stále větší zásoby. Dnešní emise oxidu uhličitého se připočítávají k emisím ze včerejška a z předchozího dne, donekonečna. Jinými slovy, CO2 se stále hromadí, což vede k nárůstu oteplení.
U metanu je to jinak. Když se jeho produkce zvyšuje, oteplení se také zvyšuje, ale lineárně jen rychlostí vzniku nových zdrojů metanu (například přírůstkem nového stáda skotu), protože metan z minulost byl již recyklován. A i když objem nových emisí obou plynů zůstane konstantní, vede ke zvýšení oteplování pouze oxid uhličitý, zatímco oteplování metanem je neutrální, neboť je „ničen“ stejnou rychlostí, jakou je emitován.
Profesor Mitloehner tvrdí, že biogenní metan z hospodářských zvířat je mezi skleníkovými plyny jedinečný. Věří, že plné pochopení jeho odlišných charakteristik je klíčem k tomu, aby se živočišná výroba stala klimaticky neutrální, a dokonce hráčem pro snížení oteplování.*
JiT (Zdroj: Náš chov)
Propojení chovu skotu s provozem bioplynové stanice optimalizuje produkci skleníkových plynů včetně metanu. Foto archiv/Agri Fair
