Česku nechybí opatrnost. Chybí mu strategie

Jak má vypadat pragmatická česká klimatická politika? Mohlo by se zdát, že Česká republika se potřebuje rozhodnout, zda investovat do ochrany klimatu nebo budoucí prosperity a bezpečnosti. Ve skutečnosti jde ale o spor o něco zásadně odlišného a prozaičtějšího: zda bude Česko schopné a připravené nevyhnutelné změny řídit aktivně, s vlastním plánem a prioritami, nebo zda bude na každou výzvu reagovat až ve chvíli, kdy je problém a střet nevyhnutelný.

Výtah z článku v časopisu Energie 21.

Ve své podstatě není klíčové dilema, zda chránit klima nebo hospodářství, ale otázku kvality veřejné politiky. Stát, který umí rozlišovat mezi náklady, investicemi, riziky a promarněnými příležitostmi, dělá jiná rozhodnutí než stát, který vidí jen stranu nákladů. Politické rozhodování nemůže Česko dlouhodobě stavět na definování, co si země nemůže dovolit zaplatit, ale potřebuje zvažovat, co si nemůže dovolit ztratit: ať už půjde o konkurenceschopnost průmyslu, energetickou bezpečnost, zdravé životní prostředí, předvídatelnost pro firmy a funkční podporu pro domácnosti.

Český problém dlouhodobě nespočívá v příliš vysokých ambicích. Místo hledání nejlepšího řešení a plánu vede česká politická reprezentace hlavně spor o symboly. Příklady z posledních měsíců to ukazují velmi konkrétně.

Tři různá témata, jeden společný vzorec

A jak by měla vypadat pragmatická česká klimatická politika? Především by neměla vypadat jako seznam ústupků, ale jako strategie: konstruktivní hlas v evropských jednáních podložený vlastními návrhy, průmyslová vize pro přeměnu hospodářství, rozumné nasazení obnovitelných zdrojů jako nástroj energetické bezpečnosti, předvídatelné programy pro domácnosti. To není zelená ideologie. Je to hájení národních zájmů.

Výše uvedená témata povolenek, spalovacích motorů a větrných elektráren však ukazují, že Česko v současnosti nereaguje na klimatická a energetická rozhodnutí s plánem – reaguje se symbolickými pozicemi, neúplnými tabulkami a pravidly, která se mění dřív, než stihnou přinést výsledky.

Tempo dekarbonizace je i politická volba, ale také nečinnost a přešlapování na místě je volba – a ta má svou cenu. Český problém dnes není v tom, že by si někdo přál příliš rychlé změny. Je v tom, že chybí ochota podstupovat a řídit ty nevyhnutelné změny.

Milan Vítek (Fakta o klimatu)

Klimatická politika není zelená ideologie, ale hájení národních i globálních zájmů. Foto archiv/Fakta o klimatu