26.08.2009 | 08:08
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Elektřina s vůní dřeva (1): Znovuobjevený dřevní plyn

V dějinách techniky se nejednou stalo, že se konstruktéři vrátili k principům a technologiím, které již odvál čas. Nové materiály, konstrukční postupy, možnosti regulace a počítačového řízení však mohou zdánlivě překonané technické principy opět vrátit do hry. Příběh dřevoplynu toho může být příkladem.

Dřevní plyn je směsí mnoha uhlovodíků s velmi nízkou výhřevností. Dominantní spalitelnou složkou je vodík. Výhřevnost se pohybuje kolem 5 MJ/m3 (pro srovnání –  u bioplynu je to asi 20 MJ a u zemního plynu 43 MJ/m³).

 

První zmínky o výrobě dřevního plynu můžeme nalézt v souvislosti s výrobou dřevěného uhlí. Benzin a jiné ropné produkty přišly na řadu mnohem později. Ještě v první polovině minulého století pracovalo v naší zemi několik dřevoplynových stacionárních agregátů pro pohon obilních mlýnů. Největší rozvoj těchto agregátů nastal v průběhu druhé světové války, kdy Německo trpělo nedostatkem ropy a muselo benzín jako strategickou surovinu něčím nahradit.

 

V naší republice se vyrábělo několik typů agregátů. Nejrozšířenějšími z nich byly  IMBERT a  JANKA ze stejnojmenné továrny v Radotíně u Prahy. Tehdejší agregáty se uchovaly ve vzpomínkách řady pamětníků a v expozicích soukromých sbírek nebo muzeí, např. v muzeu výrobků Praga v Praze. Dřevoplynem byl poháněn také automobil Škoda Superba s generátorem dřevního plynu DOKOGEN z roku 1938, který vyšel z dílen firmy Atmos v Bělé pod Bezdězem, řízené panem Jaroslavem Cankařem, jehož  potomci zůstali technologiím zplyňování dřeva věrni – po roce 1989  firmu opět převzali a zavedli výrobu zplyňovacích kotlů na dřevo.

 

Kolem roku 1975 zakoupilo pracoviště ČVUT Praha nový francouzský agregát o výkonu cca 30 kW elektrických. Po několika letech zkušebního provozu začala pouť tohoto agregátu po vlastech českých, kterou se nám již nepodařilo přesně zmapovat. Agregát nějaký čas spaloval  odpad z výroby dřevěných tužek v tehdejším národním podniku KOH-I-NOOR v Českých Budějovicích, později byl doplněn tuzemským motorem ZETOR a postupně pracoval v několika zemědělských družstvech i v dřevozpracujícím pilařském průmyslu poblíž Brna. Nějakou dobu agregát vlastnil a provozoval  i současný největší tuzemský výrobce kogeneračních jednotek TEDOM v Třebíči. Poslední stopa tohoto agregátu směřuje za hranice ČR a dnes je snad ještě v provozu někde na Slovensku.

 

Počátkem devadesátých let se v závodu Škoda Plzeň začalo s vývojem bloku pro energetické

zplyňování. První z agregátů, na kterém v tehdejší době ve Škodovce pracovali,  měl výkon asi 400 kW a byl osazený lokomotivním motorem ČKD. Bohužel se agregát nikdy nepodařilo dotáhnout do provozuschopného stavu. Hlavním důvodem byla nestabilita žárového pásma v celém průřezu zplyňovače, což způsobovalo nekontrolovatelný vývin dehtových sloučenin v dřevním plynu. Zkoušky skončily neúspěchem pro zanášení motoru dehtovými zplodinami. Následně se pokračovalo na menších generátorech.

 

V roce 1996 byly povedeny první zkoušky zařízení o výkonu 30 kW. Po úspěšném ověření všech důležitých prvků a technologických skupin byla v roce 1999 dokončena výkresová dokumentace a připraven projekt na výstavbu agregátu o výkonu 100 kW pro investora z oblasti dřevozpracujícího průmyslu. Na vývoj agregátu byla z části využita  dotace z programu Mze ČR. Celkem bylo do vývoje investováno asi 25 mil. Kč. Vzhledem k jiným potížím investora i dodavatele však k realizaci nedošlo.

 

Za jeden z nejnovějších počinů loňského roku lze považovat instalaci nového vyvíječe dřevního plynu v lokalitě Louka, který nahradil dříve instalovaný vyvíječ, jenž vlivem častých závad a celkové destrukce materiálu nebyl již provozuschopný. Dodávku a uvedení do provozu nového vyvíječe, který je opatřen keramickou vyzdívkou, zajišťovala společnost EOZ ve spolupráci s firmou BOSS engineering. Odborníci z VŠCHT Praha, kteří  prováděli rozbory, potvrdili, že vzhledem k nízkému obsahu dehtů  šlo o  zatím o nejlepší dřevní plyn, který měli možnost vyhodnotit

 

Celý článek je otištěn v čísle 4/09 časopisu Energie 21.

 

Autor: Mgr. Radovan Šejvl,  odborný poradce, Energetické konzultační a informační středisko EKIS v Bučovicích

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down